Zvířata pod širákem
Zahrada u chaty nebo chalupy nabízí prostor, na kterém lze v létě ubytovat i zvířátka, která většinou spolu s námi tráví život v domě.
Každý savec, plaz nebo pták chce svoje. Pokud je hodláme ubytovat na zahradě, musíme jim nejdříve vybudovat vhodné bydlení – bezpečné, zajištěné proti útěku, zdravotně nezávadné a uspokojující potřeby daného zvířete. Při budování nezapomínejme na magickou hranici 16 m2, která limituje drobnou stavbu nepodléhající stavebnímu povolení.
Voliéra: pro létavce i nelétavce
Nešetřete námahou a voliéru postavte na dostatečně hlubokých základech (alespoň 50 cm), abyste předešli podhrabávání potkanů a lasiček. Nezaškodí pod její dno umístit hustší betonářský rošt a vybudovat drenážní vrstvu z hrubšího štěrku a písku. Někdo pro jistotu dno vybetonuje (s přiměřeně velkým odvodňovacím kanálkem).
Jakkoli jsou bezzákladové konstrukce na zemních vrutech levné, u voliéry se trocha peněz a práce navíc se základy vyplatí. Něco jiného je, když se kuna protáhne pod stěnou do kůlny na nářadí, a když se táž kuna vypraví k vašemu milovanému žakovi. Ale ještě než slavnostně zahájíme výkop, pojďme se zamyslet, kam vlastně voliéru umístit.
Zvířata vyžadují zadní stěnu (a nejlépe i část obou bočních) neprůhledně zakrytou. Kromě dobrého pocitu z bezpečí jim tak poskytneme i ochranu proti nepohodě. Tuto pevnou stěnu je vhodné situovat podél západní nebo severní hranice pozemku. Dobrý mrav velí zeptat se sousedů, jestli budou mít pochopení pro klec s papouščími křiklouny, a respektovat jejich případné veto. Papouška jsme si na chalupu vzali proto, aby se radoval z přírody, ale také proto, abychom se tu z něj radovali i my. Tudíž bychom voliéru asi měli umístit na dohled stavení nebo u nějakého oblíbeného venkovního posezení.
Voliéra by kvůli kočkám a kunám měla mít po obvodu dvojité pletivo. Dobrým nápadem je sešikmený strop, ze kterého se na podzim lépe ometá listí a na němž o trochu méně rádi sedávají divocí ptáci, kteří by sem mohli zanést choroby a parazity. Úniku ptáků zamezí předsíňka s dvojími dveřmi.
Voliéru budují nejen majitelé papoušků, viděli jsme i chovatele okrasných bažantů a okrasné drůbeže, navíc takto vybudovaná prostorná klec poslouží i k ubytování kočky, pokud jí nechcete ponechat volný pohyb po pozemku.
Ryby ve vodě
Ryby jsou nejen hezké, ale i nečekaně komunikativní. Rády připlavou ke svému člověku pro nakrmení, ale někdy i pro pohlazení a poznají ho dokonce již podle odrazu siluety ve vodě. Plánujete-li kvůli nim vybudovat jezírko, pamatujte, že čím větší, tím lepší. Vodu nesmíte rybami přeplnit – koi kapři nebo jeseteři časem pěkně povyrostou.
Kvůli přezimování musí být hloubka jezírka alespoň na jednom místě kolem 1,5 m, podél břehů je rozumné vysadit rostliny, které budou sloužit jako přirozená kořenová čistička a také zastíní část hladiny. Bez filtrace a provzdušňování se nejspíše neobejdete, zejména pokud chováte větší a citlivější druhy ryb. A nejdůležitější věc: do nově vybudovaného jezírka ryby nepatří! Dejte mu čas, aby se v něm nastolila biologická rovnováha mezi bakteriemi a rostlinami a aby se ustálily fyzikálně-chemické parametry vody. Pak teprve bude jezírko vhodné pro rybí osádku. Jezírko poslouží jako letní byt i vodním želvám. Stačí je ohradit nízkým plůtkem a na břehu nechat volnou plochu, kam přes den svítí slunce. Želvy ocení i větší plochý kámen vyčnívající nad hladinu nebo plovoucí ostrůvek z prken.
Terárium a králíkárium
Od jezírka se želvami je jen krůček k venkovnímu otevřenému teráriu. To výborně poslouží suchozemským želvám. Mělo by mít pevné stěny a uvnitř malý přístřešek s infrazářičem pro studené dny, nádržku nebo misku s vodou a jako podklad buď písek, nebo trávník. Želvy ocení, když část venkovního terária bude zarostlá vyššími rostlinami, klidně i plevely. V téhle „džungli“ se rády ukrývají před horkem a zároveň porost spásají.
Úplně stejné vybavení vyhovuje také morčatům nebo zakrslým králíkům. Těm ale musíme zamezit v podhrabání, například hustým betonářským roštem uloženým pod povrchem. Totéž se dá říci o zakrslých prasátkách. Kromě misky s krmením můžeme všem těmto zvířátkům umístit do bydlení malé jesle se senem.
Kdo má rád o něco větší savce a na své chalupářské zahradě tráví většinu roku, možná zauvažuje o chovu kozy, lamy nebo oslíka. Jejich ubytování bude vypadat stejně, jen je o trochu zvětšené: ohrada, přístřešek (stačí bez vytápění), jesle na seno a trávu, korýtko na další krmení a napáječka.
Dokonce víme i o milovnici jelenů, která svým svěřencům vyhradila –a ohradila celou polovinu zahrady. Svoje miláčky však čas od času nechá proběhnout i po druhé polovině s trávníkem a ovocným sadem.
Na víkend nebo natrvalo?
Známe papouška aru se zastřiženými křídly, který žije v bytě a kterého majitelé s sebou na víkend vozí na chatu. Ara perfektně pozná, kdy se odjíždí, a nedočkavě leze do přepravky, protože se těší na pobyt na zahradě. Také želvám, morčatům a zakrslým králíčkům cestování nevadí. Menší papoušci (a obecně většina ptáků) však budou spokojenější, když ve venkovní voliéře stráví podstatnou část roku bez častého stěhování.
Knihy pro chovatele najdete na www.nasobchod.cz
TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: SUTTERSTOCK A ZDENĚK ROLLER
Zvířata pod širákem
