U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ŽROUTI NA CHALUPÁCH
Kategorie: Aktuálně | Autor: Čestmír Klos redaktor časopisu Týden
ZE SAMÉ ŠETRNOSTI VYUŽÍVÁME PLÝTVAVÉ SPOTŘEBIČE
Kam s ledničkou, která dvacet let nezazlobila a sloužila by dál, kdybychom v městském bytě netoužili po větší se samostatným mrazákem? Na chalupu, zná odpověď leckdo z nás. Ale zapomíná přitom počítat. Dvacetiletá lednička má až třikrát větší spotřebu než stejně velká současná. Kdybychom místo ní koupili novou stejné velikosti – o objemu například 130 litrů za cenu kolem osmi tisíc – a vybrali si z té hospodárnější části nabídky, nová lednička by se nám při každodenní spotřebě 0,8 kilowatthodiny úplně zaplatila za šest let a pak bychom na této koupi dalších deset dvacet let vydělávali. Při očekávaném zvýšení sazeb za elektřinu by se investice vrátila ještě dřív. Jenže na chalupě či chatě – pokud jsme se úplně nezřekli městských vymožeností a nevyužíváme pouze studeného sklepa, chladíme potraviny omezenou dobu. A taky by bylo hodně zvláštní obklopovat se i na chalupě novými věcmi, neboť jen ty staré, osahané nám dokáží vytvořit důvěrné a milé domácí prostředí, kvůli kterému sem nejčastěji jezdíme. O to víc musíme vnímat, že naše chalupa a byt jsou spojené nádoby. Jestliže jsme se ve víkendové usedlosti rozhodli oželet ty nejmodernější spotřebiče s nejnižší spotřebou a omezujeme se jen na “přebytky” městské domácnosti, o to důkladněji bychom se měli zaměřit na hospodárnost nově kupovaných spotřebičů do bytu. Bývá to často investice na dvě desítky let – a s chalupou možná o další dvě desítky let navíc. Přesto většina z nás přistupuje k nákupu ledničky nebo pračky stejně lehkovážně jako v dobách, kdy rozhodující byla cena a rozdíly ve spotřebě pomalu nestály za řeč. Průzkumy ukazují, že jsme se v ničem nepoučili. A až nám to za rok za dva dojde, bude už pozdě.
S klapkami na očích
Kdybychom si v prodejně vybrali z široké škály nabídek různých výrobců všechny ledničky požadovaného objemu a pak je mezi sebou rozpočítali systémem “enyky benyky”, máme naději, že si vybereme mnohem lépe než dosud obvyklým způsobem podle “výhodné” nejnižší ceny. U nejlevnější ledničky se totiž můžeme nadát nejdražšího provozu. Ale to český občan ještě nevnímá. Mezi pěti sty lidmi, vybírajícími si nové elektrické spotřebiče, jen pět procent vědělo, kolik stojí jedna kilowatthodina spotřebované elektrické práce! Mizivá část dalších se zamotala do různých sazeb za elektřinu a unikla jim výše základní sazby, což se dá omluvit, zato někteří další byli ochotni zaplatit i dvojnásobek. Nejhůř zareagovala většina – plné tři čtvrtiny dotázaných přiznaly, že se o výši poplatku za elektřinu jindy než při vyrovnávání účtu distribuční společností vůbec nezajímají. Jak si potom mohou vybrat úsporný, a tím pádem dlouhodobě výhodný spotřebič? Vyzrát nad cenovou záludností těchto výrobků až dosud mohl jen ten, kdo přišel do obchodu se znalostí ceny elektřiny (základní sazba pro domácnost v současnosti je 2,61 Kč za kilowatthodinu, včetně 22 % DPH), jejích trendů (poroste, díky politickým hrám pomaleji, než se předpokládalo, po několika letech však může vyšplhat až na dvojnásobek) – a s kalkulačkou. Jen tak bylo možné mezi různými nabídkami vybrat tu nejúspornější. Konkrétní příklad z přelomu roku: dvě stejně velké dvoumotorové ledničky s mrazničkami, jedna za osmnáct, druhá za dvacet tisíc korun. Ač tato čísla okamžitě připomenou známé úsloví “jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet”, onen dvoutisícový rozdíl při placení velice pocítíme. Ale přesně naopak, než to, co pohled na ceny napoví přímočarému kupujícímu. Užitné vlastnosti obou typů jsou shodné. Co není srovnatelné, je spotřeba. Muž s kalkulačkou snadno zjistí, že “dražší” lednička splatí dvoutisícový rozdíl v nákupní ceně za rok a za měsíc, a pak už jen vůči té “levnější” vydělává. Dále stačí porovnat její každoroční výdělky se zkušeností, jak dlouho vám lednička vydrží v bytě a při jejím druhém životě na chalupě. Násobek, k němuž dospějete, vám jistě otevře oči, abyste do prodejny spotřebičů ani vy nechodili bez kalkulačky. Nebo, což je značně pohodlnější a přitom dostatečně spolehlivé, abyste si všímali energetických štítků.
Ospalá osvěta
Energetický štítek vnese i úplnému laikovi jasno, jak si ve změti nabídek vybrat co nejefektivněji. Běžný spotřebitel si sotva může vytvořit zkušenost s nákupem ledniček či praček, když se k tomu nedostane častěji než třikrát za život. Vývoj tohoto spotřebního zboží přitom postupuje čím dál rychleji a nárůst rozmanitosti nabídky se dá srovnat jen slavinou. Na našem trhu s ledničkami (u praček, myček atd. je to podobné) je v současnosti zastoupeno 36 značek výrobců, kteří dodali na trh 164 modelů chladniček a 99 modelů mrazniček. Nejvíc kupujících uvádí jako hlavní hledisko výběru “dobrou” cenu výrobku (15,4 %), další se řídí vztahem mezi kvalitou a cenou (13,3 %), hodně lidí dá zejména na spolehlivou a osvědčenou obchodní značku (14,6 %). Před kalkulačkou, která by nám pomohla vybrat nejúspornější spotřebič, dává náš kupující přednost obyčejnému metru – pro plných 12,5 % občanů je rozhodující velikost zařízení. Přitom potřebou všech uživatelů, a to i těch, kteří o tom ještě nezačali ani přemýšlet, je, aby energetická spotřeba byla co nejnižší. Uplatnit toto hledisko při nákupu můžeme jen tehdy, máme-li podle čeho výrobky mezi sebou srovnávat. Ani údaj o spotřebě ze záručního listu nemůže stačit, když nemáme tušení, kam v hledání energetických úspor dospěl vývoj. Vůči “předpotopnímu” stroji, který chceme doma vyměnit, bude jistě úspornější každý nový výrobek. Mezi současnými typy však bývají propastné rozdíly. Spotřebitelé ve vyspělých zemích si proto na průmyslu vynutili jednotný systém značení, aby si mohli vybírat podle úspornosti. Ten zajišťuje nejen porovnatelnost číselných hodnot, ale označuje trend: tento spotřebič patří ve své kategorii mezi nejúspornější nebo naopak k nejplýtvavějším, či k některému z pěti stupňů mezi oběma póly. Naši spotřebitelé toto kritérium částečně z hlouposti a neznalosti, částečně kvůli sociálně deformované ceně energie pro domácnosti neuplatňují. A tak se iznačení spotřebičů energetickými štítky rozjíždí jen pomalu a nenápadně. Pro světové výrobce tzv. bílé techniky, tedy elektrických spotřebičů pro kuchyně a koupelny, jsme kvůli tomu typickou rozvojovou zemí. Globalizovaný trh sem může dovézt i energožrouty, které kvůli své vysoké spotřebě už na vyspělé trhy nesmějí.
Nenakupujte v Babyloně!
Hraniče spotřeby vybraných výrobků dnes v Evropě určuje směrnice EU, ale současně si je pomocí štítků hlídají sami spotřebitelé. V České republice hranice nemáme a náš spotřebitel se chová, jako by neuměl počítat. Reforma proto přichází shora. Vládou připravený a poslaneckou sněmovnou odložený zákon o hospodaření s energiemi však vedle potřebných štítků a moudrého “zeleného haléře” z každé “spálené” kilowatthodiny na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů obsahuje i spoustu přežitků a nepředložeností, které mohou jeho schválení ohrozit. Spotřebiteli se proto vyplatí na nic nečekat a štítky na prodejcích vyžadovat. Krom pohodlnosti prodávajících a nevědomosti kupujících totiž nestojí v praktickém zavedení štítků vůbec žádná překážka. Kromě jinde nepoužitelných výrobků-plýtvačů totiž globální trh vrhá do našich prodejen i úsporné novinky. Protože mohou být o dost dražší než zmíněný “šunt”, je v zájmu výrobců pojmenovat jejich největší přednost, kterou zákazník na první pohled nevidí – úspornost. Výrobci proto sami dbají, aby s úsporným výrobkem šel k jeho distributorovi ienergetický štítek. Být evropským je přitom velmi snadné – domácí výrobce této techniky nemáme. Veškeré bílé zboží tohoto typu se dováží buď přímo, nebo se u nás montuje. Jsme tedy jen malou odnoží na konci globálního trhu, kvůli níž se nevyplácí šetřit na štítcích, přestože je u nás nikdo nevyžaduje – jsou tedy k dispozici u každého výrobku. Bude záležet jen na tlaku kupujících, zda budou v prodejnách nalepeny na dvířkách spotřebičů nebo skončí v koši. Náročnější zákazník si i dříve mohl od prodavače vyžádat katalog nebo prospekt, ale i s ním se velmi často dostal do úzkých. Iu chladniček, jež nám slouží jako nejvýmluvnější příklad, obvykle údaj o spotřebě nalezl. Jenže jeden výrobce udával spotřebu za rok, druhý za den, třetí ji vztáhnul na 100 litrů objemu. V tomto babylonském spletenci jazyků se mohli vyznat jen velmi dobří techničtí počtáři. A těm zase bylo díky zkušenostem zřejmé, jak velké rozdíly jsou dány různými podmínkami měření. A tak se ani oni nemohli stoprocentně spolehnout na své výpočty. U automatických praček je porovnání úspornosti ještě složitější, protože ke spotřebě elektřiny přistupuje ještě spotřeba vody – a když se vedle studené užívá iteplá, obě spotřeby se nespočitatelně ovlivňují. Půjdete-li si kupovat spotřebič, tohle babylonské spletení jazyků už jednou provždy odmítněte. Je už dost prodejen, kde si prodávající dají “zbytečnou” práci a štítky na nabízené zboží vylepí. Chceteli vsadit na úsporný provoz, nemůžeme se splést – štítky vám podají zaručené porovnání spotřeby mezi výrobky a zároveň je zařadí do škály dosažitelné úspornosti. A to vše podle výsledků naměřených ve shodných laboratorních podmínkách.
Zvládnou to i hospodyňky
Pro základní orientaci stačí letmý pohled na štítek – zdálky viditelné písmeno prozradí, do kterého místa škály od A do G výrobek patří. Písmeno A značí ten nejúspornější, který ovšem už něco stojí. G znamená nejplýtvavější, který však stojí mnohem méně. Obáváte-li se drahých extrémů, vězte, že kategorie D je o něco lepší než průměr, E jen o málo horší. Vjem je ještě graficky zvýrazněn podkladem s narůstajícími šipkami a měnícími se barvami od zelené po fialovou. Ale pozor, písmeno A proti krátké zelené šipce automaticky neznamená dokonalejší nebo dokonce luxusnější výrobek, neboť právě ten může být plýtvavý. Dobře se to prezentuje na příkladu automobilů. Nejvýše zařazeny by byly nejmodernější typy s nízkou spotřebou 3 až 4 litry na 100 kilometrů, zatímco na nízké stupínky tabulky by spadly vozy starších konstrukcí, které mají spotřebu až čtyřnásobnou. Avšak jaké energetické hodnocení by si vysloužil silný sporťák, který jezdí ze všech nejrychleji? Nepochybně to nejhorší v kategorii G, protože je nejplýtvavější. Z příkladu vyplývá: nelze tvrdit, že výrobek kategorie A je nejlepší, ale jen to, že je nejúspornější. Štítkování je nejen vzácnou informací pro spotřebitele, ale i účinným tlakem na výrobce, aby stále snižoval energetickou spotřebu svých výrobků. U automatických praček každá hospodyňka uvítá, že kódem je rozlišena i prací schopnost daného typu, takže se jí nemůže stát, že si domů přiveze hezkou skříň, která nepere. Stejným způsobem je značen i stupeň odstředění, a tak pradlenka může předejít rozčarování, že některé pračky málo ždímají. Na všech výrobcích s motorem musí být zároveň vyznačena hlučnost, u praček a myček i spotřeba vody.
Riziko je v nás
Sebelépe vybraný spotřebič nesplní očekávání, jestliže ho budeme nesprávně užívat. U ledničky postavené vedle sporáku nebo na slunnou verandu spotřeba zbytečně poroste. Ani dlouhé přemýšlení v jejích otevřených dveřích se nevyplácí. Jestliže budeme rozpálenou troubou zahřívat sebešetrnější ledničku, budeme se také muset očekávaných úspor vzdát. A když totéž uděláme s ledničkou z opačného, fialového konce stupnice, ani se nedoplatíme. U málo účinné chladničky typu G dokáže i malé zhoršení okolních podmínek doslova roztočit kolotoč spotřeby.
