U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ZPŮSOBY ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD
Kategorie: Stavba | Autor: rb
Čištění odpadních vod je problém, který je pro chataře a chalupáře aktuální nejen z hlediska snahy zvýšit komfort jejich rekreačního bydlení, ale i vzhledem k nutnosti chránit kvalitu podzemních vod a přírody, v jejímž lůně tyto stavby stojí.
Než učiníme nějaké zásadní rozhodnutí, měli bychom je konzultovat na místně příslušném referátu životního prostředí. Nařízení vlády 82/1999 Sb, jež stanoví pravidla pro vypouštění vyčištěných odpadních vod do vod povrchových, totiž řadí domovní čistírny do kategorie, jejíž ukazatele nejsou pevně stanoveny. Ovlivňují je konkrétní přírodní a technické podmínky a předpokládaný rozvoj regionu. Vyžadují-li to zájmy ochrany vod, může vodohospodářský orgán stanovit s ohledem na místní podmínky ukazatele přísnější než obvyklé.
Pro lokality bez vodovodů nebo méně užívané rekreační objekty jsou stále přípustné bezodtokové jímky neboli žumpy. Lze je tolerovat zejména tam, kde chybí recipient pro vypouštění vyčištěné odpadní vody, a u domů, které budou v blízkém časovém horizontu napojeny na centrální čistírnu odpadních vod.
Stavba nové betonové nebo plastové jímky se ovšem nevyplatí, pokud chcete v blízké či vzdálenější budoucnosti objekt užívat trvale. Počítáme-li se spotřebou 150 litrů vody na osobu a den, bylo by pro čtyřčlennou rodinu zapotřebí vybudovat žumpu velikosti 15 – 20 m2 a za její vyvážení (do čistírny zhruba 20 km vzdálené) bychom dali každý měsíc minimálně 1000 Kč. Ani pořizovací náklady takto objemných jímek nejsou malé (50 – 95 tisíc Kč).
Septiky jsou poněkud lepší, ale rovněž ne perspektivní variantou. V průtočné nádrži, která je rozdělena na dvě komory (septik prostý) nebo na tři komory (septik biologický), se obsah rozděluje na sesychající se kal a splaškovou vodu, jež se odvádí mimo nádrž. Interval vyvážení se u nich prodlužuje na rok i déle. Vodu, kterou tímto způsobem předčistíme jen na 15 až 30 %, však samozřejmě nelze vypouštět do běžných recipientů. Proto se septiky kombinují s pískovými nebo zemními filtry, jež ji dočistí na zhruba 85 %.
Výhodou tohoto způsobu čištění jsou nízké provozní náklady, nulová spotřeba elektrické energie a provozní nenáročnost. Nevýhodou je velká zastavěná plocha. Podle ČSN 75 6402 je minimální objem septiku 3 m3 a pokud jde o filtr, počítá se při každodenním provozu s 1 – 5 m2 na 1 EO (ekvivalentní obyvatel). Pokud by bylo stavení užíváno trvale, musela by větší rodina zemnímu filtru obětovat zahradu.
Na samotě, kam jezdí majitelé jednou za měsíc, by však mohla být plocha filtru, odvozená od průměrného denního množství odpadní vody a přípustného hydraulického plošného zatížení, podstatně menší. Je však třeba počítat s tím, že po 15 letech je nutné drenážní trubky i vrstvy písku, štěrku a další součásti obnovit.
Optimálním řešením je samozřejmě čistírna odpadních vod. Stále velký počet lokalit bez kanalizace umožnil v uplynulých letech vznik mnoha firem a výrobců malých domovních čistíren. Rozhodování, jakou čistírnu zvolit, tedy není jednoduché. Nejobvyklejší jsou dnes ty aerobní, popř. jejich varianta – čistírny aktivační, které při správném programu řízení nevyžadují stálý přísun kalů. Čistírny anaerobní mají nižší provozní náklady, ale vyžadují prostor na zemní filtr pro dočištění vod atd.
Pokud se budete rozhodovat podle ceny, tedy zvolíte tu nejnižší, můžete si v budoucnu způsobit problémy při provozování čistírny. Rozhodně se vyplatí inspirovat se zkušenostmi přátel nebo dát na radu nezávislého odborníka. Výběr bude bezpochyby podléhat dopravní dostupnosti.
Podle knihy Stavíme malé čistírny odpadních vod Jan Sojka (ERA 2001).
***
Podle čeho vybrat čistírnu?
Doporučujeme ověřit:
* jednoduchost konstrukce čistírny, tedy časovou nenáročnost obsluhy – čím je složitější systém, tím je také větší pravděpodobnost poruch;
* řešení nerovnoměrnosti nátoku – biologický proces je choulostivý na nárazová zatížení, která mohou způsobit vyplavování aktivovaného kalu ze systému (obvykle bývá řešen akumulační zónou nebo vhodným dimenzováním dosazovací nádrže);
* provozní náklady – jsou dány spotřebou energie a odvozem přebytečného kalu vznikajícího biologickým procesem (ne všechny čistírny mají uskladňovací prostor na kal, což zvyšuje četnost vyvážení – tam je třeba pamatovat na uskladňovací prostor dimenzovaný alespoň na 100 – 150 dní;
* energetickou náročnost – reálný příkon aerobní domovní čistírny se pohybuje podle kapacity mezi 29 – 120 W;
* materiálové provedení – zařízení z plastu bývá jednodušší na manipulaci a má vysokou životnost;
* cenu – kompletní cena (nádrž, technologie, víko) domovní čistírny by neměla přesáhnout 65 tis. Kč + DPH;
* nepřehlédnout délku záruční doby a zajištění servisu, rychlost dodávky a smluvní podmínky;
* stavební náročnost – samonosné výrobky minimalizují stavební práce;
* garanci odtokových hodnot – měla by být pokud možno podložena atestem (např. stavebně – technickým osvědčením);
* kapacitu zařízení – nepodceňovat velikost zařízení – jeho kapacita není neomezená; kvalifikační předpoklady dodavatelské firmy – garancí kvality a serióznosti je např. mezinárodní certifikát systému řízení jakosti ISO 9002 a samozřejmě reference.
Abian Brno – www.abian.cz
Bioclar Zdiby – www.bioclar.cz
Bioreal Praha – www.bioreal.cz
Ekonatur Karlovy Vary
– www.eko-natur.cz
Ekoplast Štancl Jihlava
– www.ekoplast.cz
Envi-Pur Tábor – www.envi-pur.cz
REC.ing. Náchod – www.recing.cz
TopolWater Čáslav – www.topolwater.com
VBV Plast Litomyšl – www.vbvplast.cz
Popisy k obrázkům
Čistírna odpadních vod Bioreal před zabudováním
Pohled do nerezového srdce kontinuální čistírny Stainless Cleaner
Autor fotografií: FOTO ARCHIV
