U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Znovuzrození polabského statku
Kategorie: Speciál – stavíme ze dřeva | Autor:
Zmíněný statek najdete v obci Krňovice, kde milovníci lidové architektury už několik let budují skanzen. Stane se v budoucnu domovem správce.
Zatím patrovou dřevostavbu se šindelovou střechou a tradiční pavlačí obývá ing. Václav Záruba s rodinou. Dřevozpracující družstvo Hradec Králové, jeho domovský podnik, je totiž zřizovatelem skanzenu, který by měl připomenout, jak se stavělo a žilo na Novobydžovsku, Pardubicku, Královéhradecku a v podhůří Orlických hor.
Radost „z nouze“
Běžněji se sice říká z nouze ctnost, ale u Zárubových platí spíš ta radost. Když totiž zmizely ze skanzenu tři ručně tesané krokve, připravené na krov stodoly, a myslivci si „vypůjčili“ kus plaňkového plotu na stavbu posedu, sebral pan inženýr ženu a synka a nastěhovali se. A v další dřevostavbě, o poznání menší, se zabydleli dva ovčáci.
Volná kopie polabského statku, typického pro tento region, se tak navzdory svému budoucímu poslání stala pro Václava, Irenu a třeťáka Jirku za necelé dva roky, co tu bydlí, skutečným domovem. V podkroví je dokonce připravena kolíbka pro dalšího potomka. I ona (prý to bude holčička) má štěstí, že tátova firma umí s tím pěkným voňavým materiálem snad úplně všechno.
„O našem statku ovšem platí i pořekadlo o kovářově kobyle. Protože nás nikdo nehoní, jako když děláme stavby pro jiné zákazníky, je tady spousta nedodělků. Leckde není oříznuta montážní pěna, nejsou zakryty spoje prken, přibity obložky u oken…“
Zvláštnosti českých dřevěnic
Pohled chalupářů z Krňovic, tedy rodiny Zárubových, která je hlavním strůjcem tohoto statku i všech dalších staveb Made in Dřevozpracující družstvo Hradec Králové, je samozřejmě nejen chalupářský. „Doba, kdy stavět ze dřeva bylo pod úroveň, je naštěstí pryč. Naše stavby požárním předpisům vyhovují, přestože na dřevo nepoužíváme žádné protipožární ani jiné chemické nátěry,“ konstatuje odborník. „Dřevěný trám odhoří pomaleji než beton nebo plasty. Když roubenku někdo zapálí, tak samozřejmě shoří. Stejně jako jiná stavba. Vždycky se něco podaří zachránit, ale je otázka, co s tím dál. Když shoří zděný dům, zbudou zadehtované promáčené zdi, které je stejně lepší shrnout a postavit dům nový. Takže to vyjde nastejno.
Stavíme dřevostavby nejen ve východních Čechách, ale i v Krkonoších, Orlických horách a jinde, ale musím říct, že co úředník, to jiný názor. Ještě se nám nesešly dva stejné posudky. Na jednom úřadě chtějí podkroví ze sádrokartonu, na druhém ho nechtějí, na jednom chtějí mít požárně odolnou střechu, na druhém ne, jsou to často i protichůdné požadavky. Hlavně od hasičů. Vzdělanost a ochota těchto úředníků je naprosto rozdílná. Někteří se o dřevostavby příliš nezajímají – a moc se to nemění. Dokážou vám taky říct, že ze dřeva se tady nikdy nestavělo, že je to náš výmysl!“
Dlužno podotknout, že s rakouskými úřady takové starosti nejsou. Hradečtí stavitelé to poznali, když roubili pod Dachsteinem loveckou chatu pro majitele lesů opočenského panství – rodinu ColloredoMansfeldů. „Je to typická rakouská stavba. Naše typy by tam vypadaly těžkopádně. Oni totiž stavějí z tenčího materiálu. U nás chce zákazník dřevo v kvalitě umělé hmoty, zatímco tam jsou veškeré jeho vady uznávány. Škvíry v podlahách, prasklá výplň ve dveřích, nábytek není lakovaný… Tam se zkrátka tradice nepřerušila. Lidi tam dřevo znají a mají je rádi i s jeho charakteristickými vlastnostmi a vadami. U nás když některý zákazník vidí v ploše suk, má z toho doslova šok.“
Z vyzrálého materiálu
Jsou stavitelé, kteří roubí dřevostavby z rostlého, syrového dřeva. Smontují hrubou stavbu a rok ji nechají vydýchat a dozrát. Teprve když si sedne, dokončují ji. Hradečáci naopak nechají dřevo, tedy smrkové na krovy a borové na roubení, dva roky na vzduchu vyschnout a vyzrát. Tím rok ušetří a mohou postavit stavbu, kterou lze okamžitě užívat. Zhruba měsíc prý trvá zhotovení stavebnice v hale družstva. Kompletně se povrchově upraví a pak se na připravených základech sestaví. Loni se podařil rekord – sestavit hrubou stavbu klasického rodinného domu 8 x 12 m s 200 m2 obytné plochy i s krovem za dva dny! Pak je samozřejmě ještě třeba počítat s 2 – 3 měsíci na dokončovací práce podle přání investora.
„Při našem způsobu stavění z vyzrálého dřeva nejde jen o rychlost, ale i o kvalitu,“ připomíná stavař. „Stromy mohou mít různou točivost, v kmenech jsou takové síly, že se po půl roce trám ohne nebo zkroutí do vrtule. My už ty vady vidíme a deformovaný trám vyřadíme. Nebo použijeme jen kratší části, na nichž to ani nepoznáte. Zcela v klidu zůstávají ve stavbě jen trámy slepené ze 3 – 4 fošen. Takové už můžete nasedlat na sebe, nebo spojovat na pero a drážku.“
Vzhledem k použití vyzrálých trámů jsou spáry polabského statku užší, než bývaly kdysi. Jde o technologické minimum, nutné pro pohyb dřeva. Spáry – stále žhavé chalupářské téma – jsou zde vyplněny polyuretanem nebo Orsilem, spolu s nosnými distančními vložkami, a opatřeny z obou stran dřevěnými lištami. „Pokud jsou bíle vyspárované, vypadají až příliš chalupářsky,“ konstatuje ing. Záruba. „My nenutíme lidi, kteří si pořizují dům k trvalému obývání, bydlet ve skanzenu. Všechno záleží na jejich přání. Ale pokud máte stavbu udržovat, je mnohem jednodušší natřít souvislou plochu, než každé tři roky omalovávat spáry.“
Jistě budete souhlasit, že stavbě, která se hodí nejen k trvalému užívání, ale i jako „chalupa“ pro velikou rodinu, sluší střecha krytá šindelem. Prý je tato klasická krytina stále více v oblibě. A vítězí -nejen kvůli ceně – šindel řezaný z kvalitního smrku. Prý vydrží vzhledem ke své stejnoměrnější tloušťce podstatně déle než jeho štípaný příbuzný.
Komfort s vůní tradice
Znovuzrozený polabský statek nabízí v interiéru veškerý komfort – ale vzhled a technologie vycházejí z tradic. V každé lokalitě se projektanti snaží využít prvků, které jsou pro ten který region typické. Tesaři kdysi používali různé zdobení na pavláčkách, stropech, jasanových kolících, jimiž je ke stropním trámům zvenku upevněna okapové vaznice – to vše najdete na nových stavbách – i na tomto statku.
„Přestože mám radši okna obdélníková, dodrželi jsme v tomto případě poměr 1 : 1, stejně jako měla předloha. Jsou samozřejmě o něco větší než ta tradiční, dokonce jsme kvůli tomu vedli spor s naším bývalým architektem. Ale v případě nových staveb je třeba skutečně myslet na živé, na ty, kteří v nich budou bydlet. Každému, kdo se rozhoduje pro dřevostavbu, navíc připomínáme, že bydlení v domě z masivu přináší jiný životní styl. Člověk musí mít dřevo rád, musí být tak trochu jeho koníčkem. Takové bydlení není pro člověka, který si řekne, že je to barák o 200 tisíc korun levnější než zděný, a proto si ho pořídí. Ten by byl možná zklamaný.“
Když člověk prochází stavením, jehož stěny jsou zvenčí natřeny lazurou a v interiéru je vše – s výjimkou OSB desek v koupelnách – opatřeno pouze přírodním olejem – fermeží, nechce se věřit, že by tady někdo mohl být nespokojen. Zárubovic rodině se tu ostatně taky moc líbí. A až bude třeba byt uvolnit příštímu správci skanzenu, má prý pan inženýr v hlavě jeden pěkný projekt… Marie Rubešová
Popisy k obrázkům
Václav Záruba přibíjí za asistence své ženy Ireny jednu obložku okna, aby nebylo při focení „nahaté“
Plaňkové ploty s občasnou šedí kamenných sloupků se ke stavbě velmi dobře hodí; zejména tam, kde se přidává cihlová červeň petůnií
Průhled mezi stodolou a kůlnou – při stavbě krňovického statku byla dodržena i klasická konfigurace venkovského dvora
Pavlačovou výplň i jasanové kolíky na koncích stropních trámů, podpírajících střešní přesah, zdobí tradiční řezby
Na místě lze porovnat řezaný šindel na střeše statku a štípaný na špýchárku, přeneseném ze Semechvice
Jihovýchodní sluníčko je příjemným společníkem při posezení na pavlači
Pohled do velké sednice, která je vzhledem k tomu, že v přízemí jsou kanceláře, posunuta do patra; zaujme i překládaný strop – stavebně prý velmi jednoduchý
V dalším rohu, navazujícím na kuchyňskou linku, je jídelní stůl – tentokrát v selském stylu 18
Stěny koupelny, vytvořené z obyčejných podlahových OSB desek, jsou opatřeny dvěma nátěry polyuretanovým lakem
Smrkové schodiště stoupá přes dvě patra z přízemí až do podkroví, kde je ložnice, dětský pokoj a další sociální zařízení
Medovou barvu dřeva oživuje zeleň; palubky v nestejné šíři jsou mnohem pohlednější než klasické devíticentimetrové
V kolíbce, kterou si můžete v Hradci Králové i vy pořídit, dnes už spává malá Veronika
Dřevěný domeček mají i dva vlčáci, kteří dnes hlídají prostor před nenechavci
Autor fotografií: FOTO MARTIN MAŠÍN
