U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Znáte svůj automobil?
Kategorie: Volný čas | Autor: Pavel Faus
Každý automobil má už při svém vzniku dány do vínku určité jízdní vlastnosti. Ty vycházejí především z rozmístění těžkých částí, především motoru, a z umístění pohonu.
Z tohoto pohledu můžeme vozy rozdělit na čtyři základní skupiny:
1. klasická koncepce: motor je umístěn v přední části vozu, pohon je na zadní kola. Jde o uspořádání, při němž se vůz chová neutrálně (Mercedes-Benz, BMW, starší vozy – např. Lada).
2. “vše vpředu”: motor je vpředu, poháněna jsou kola přední nápravy. Vozy s tímto uspořádáním se chovají nedotáčivě (nejvíce zastoupená koncepce v současné produkci).
3. “vše vzadu”: motor je vzadu, pohon na zadní kola. Vozy se chovají přetáčivě (vozy řady Š 1000 MB až Š 125, Š 130, Š 136, Š-Rapid nebo ze slavných zahraničních aut Porsche 911).
4. vozy s pohonem všech kol: motor mají většinou vpředu a buď stálý nebo volitelný pohon všech kol. Chování těchto vozidel je neutrální i v extrémních situacích.
Chování neutrální znamená, že vůz nemá tendenci přejít do smyku předních kol (smyku nedotáčivého) nebo smyku zadních kol (smyku přetáčivého). Nedotáčivost se projevuje menší ochotou automobilu zatočit, vozy jsou méně citlivé na řízení. To ovšem není záporná vlastnost, ztratí se tak některé drobné chyby při řízení, auta jsou velmi odolná vůči účinkům bočního větru a tlakové vlny při průjezdu rozměrných vozidel v protisměru. Opakem je přetáčivost – stačí nepatrný pohyb volantem a výsledkem je okamžité a značné vychýlení ze směru. Při silném bočním a zejména nárazovém větru je řízení takového vozu bojem o život. V případě kritické situace nebo nepřiměřené rychlosti v zatáčce dostává vůz většinou smyk přetáčivý (na zadní kola). Tyto vozy jsou směrově nestabilní. Pohon všech kol je využíván u široké škály vozidel: od čistokrevných “teréňáků” přes sportovně užitková vozidla až po automobily odvozené od běžných silničních vozidel ve verzi “čtyřkolek”. Podle účelu mívají buď stálý pohon všech čtyř kol nebo to jsou vozy pouze s jednou poháněnou nápravou, ale v případě potřeby lze připojit i pohon druhé nápravy. Je jisté, že mezi pohonem jedné nápravy a obou náprav je z hlediska jízdních vlastností a chování vozu veliký rozdíl.
Výhody a nevýhody
Hodnotit jednotlivé koncepce není snadné, záleží na účelu, pro jaký vůz potřebujeme, a v nemalé míře na osobní zkušenosti – každému vyhovuje něco jiného. Z praktického hlediska se jeví jako nejvýhodnější koncepce “vše vpředu”. Lze při ní ideálně využít tzv. obestavěný prostor. Pro celou mechaniku vozu stačí asi 20 % z celkového vnitřního prostoru a zbytek je využitelný pro cestující a jejich zavazadla. Přenos síly motoru je díky zatížení nápravy motorem solidní. Problém dělají kluzké kopce, ve kterých je přední poháněná náprava odlehčena a je potíž s přenosem síly z motoru na kola – přední kola prokluzují. Hodně pomohou zimní pneumatiky, případně sněhové řetězy. Koncepce “vše vzadu” je sice na ústupu, ale díky velkému počtu škodovek na našich silnicích jen pozvolnému. Přes všechny nectnosti, jakými jsou omezený objem zavazadlového prostoru, silná přetáčivost a snaha přejít do smyku na zadní část vozu, má tato koncepce také své výhody. Tou hlavní je schopnost vyjet a projet kdykoli a kdekoli. Výše zmíněný kluzký kopec zvládnou tyto vozy i s méně kvalitními pneumatikami. Lepší jízdní vlastnosti z hlediska průjezdnosti na sněhu, ledu a v blátě mají pouze vozy s pohonem všech kol, a to ještě ne všechny. Už jsem viděl, jak “čtyřkolku” věhlasné značky vytahovala na zasněžené polní cestě dvacetiletá “stodvacítka”. Na venkově, zejména kopcovitém, má většina lidí auta dvě. V garáži bydlí “parádní”, se kterým se jezdí v neděli do kostela, a někde opodál stojí stará škodovka – ta je na pole, do lesa a také asi na půl roku ježdění, kdy je sníh, led a posolené silnice. Velmi problematické je hodnocení vozů klasické koncepce. Motor umístěný vpředu zatěžuje opačnou nápravu než tu, která je poháněna. Je složité přenést hnací sílu motoru na vozovku hnací nápravou, nad kterou je pouze prázdný kufr. Umístit do něj na zimu pytel cementu je sice částečným řešením, ale poněkud primitivním a vzhledem ke zvýšené spotřebě paliva také drahým. U moderních vozidel této koncepce montují výrobci zařízení zamezující prokluzu hnacích kol. Zbytek je na uživateli vozu. Kvalitní zimní pneumatiky jsou nezbytností, sněhové řetězy by ve výbavě těchto vozů neměly chybět. Všechny moderní vozy jsou konstruovány tak, že za normálních okolností jsou negativní vlastnosti různých koncepcí potlačeny, projeví se pouze v extrémních podmínkách a kritických situacích. Jak se snažit kritickým situacím předcházet a co dělat, pokud přesto vzniknou, si povíme příště.
