Zkrocení „zlé“ pily

Rubrika: Dílna

O řetězových pilách se s oblibou říká, že jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Přitom to samé by o některých uživatelích mohly říct samy pily. Umíte s pilou zacházet a starat se o ni tak, aby na vás pěla chválu? Odvděčí se vám věrnými službami.

Domácí uživatel na rozdíl od profesionálů nemá předepsané žádné závazné postupy a používání ochranných pomůcek. Přesto právě laik je při práci s řetězovou pilou ohrožen více než dřevorubec. Příležitostná práce nám většinou neumožní zažít si správné návyky, zatímco profesionál má spoustu věcí zautomatizovaných a tím se bezděčně může vyvarovat kritických manévrů. Při vědomí toho je paradoxní, že právě kutilové bezpečnost práce s řetězovou pilou hrubě podceňují. Spoléhat na štěstí se nemusí vyplatit. Pilu přece používáme proto, aby nám posloužila, ne aby nás zmrzačila. Přitom stačí chvilka a příprava palivového dříví se změní v horor.

Ochranné pomůcky

Základem bezpečnostní výbavy amatérského uživatele řetězové pily je ochrana zraku a sluchu. Ideální je obličejový štít. Profíci používají drátěnou masku, která se na rozdíl od polykarbonátové v chladném období nemlží, když na ni zevnitř dýcháme. Protože přes drátěnku přece jen mohou proniknout velmi drobné částice, je nutné mít na očích ještě ochranné brýle. Pokud máme pouze brýle, vystavujeme se riziku, že náš obličej zasáhne nějaká rychle letící tříska.
Před hlukem nás ochrání sluchátka nebo ucpávky uší, v extrémním případě můžeme oboje kombinovat. Komplexní ochranu hlavy včetně zraku a sluchu poskytuje speciální helma s integrovaným štítem a sluchátky.
Další „maličkostí“, kterou pro svou bezpečnost můžeme udělat, je pořízení pracovních bot s ocelovou výztuží špičky. Ochrání nás nejen před kousavým řetězem, ale také při štípání dřeva před ostřím sekery, kterou třeba mineme špalek. Tyto boty oceníme zejména, když nám na nohu spadne silnější větev nebo poleno.
Téměř opomíjenou pomůckou jsou protipořezové kalhoty či návleky. Jejich rozšíření napomůže osvěta a také cenová dostupnost. Právě dolní končetiny jsou spolu s hlavou nejohroženější částí našeho těla při práci s řetězovou pilou. Protipořezové kalhoty dokážou zastavit řetěz pily dřív, než způsobí vážné poranění. Ve většině případů mu zamezí úplně. Pro amatérské použití jsou nejvhodnější návleky, které se připevní přes jakékoli pracovní kalhoty.

Bezpečné ovládání pily

Ochranné pomůcky patří mezi prostředky pasivní bezpečnosti. Zafungují, až když se něco stane. Stejně důležitá je ale aktivní bezpečnost, tedy předcházení kolizním situacím. K tomu vedle promyšlené konstrukce pily přispívá především její správné používání a zacházení s ní. Jestliže máme správné návyky, pravděpodobnost nehody snížíme na minimum. Samozřejmostí je udržovat pilu v dobrém technickém stavu, o řezném ústrojí to platí dvojnásob. Např. řezání tupým řetězem je nejen neúčelné, ale také nebezpečné.
Stejně důležité je umět s řetězovou pilou zacházet. Není třeba mít strach, ale respekt bychom ztratit neměli. Podceňovat řetěz běžící rychlostí okolo 20 m/s se nevyplácí. Pilu bychom měli držet pevně oběma rukama, palec rukojeť svírá proti ostatním prstům. Při správném a pevném úchopu by obsluha měla být schopna zvládnout i nenadálé situace, jako je zpětný vrh pily. Nespoléhejme jen na bezpečnostní řetězovou brzdu! Především se ale snažíme řezat tak, aby k nebezpečným situacím pokud možno nedošlo. Neřežeme proto horní částí oblouku špičky lišty a předcházíme jejímu sevření řezaným materiálem.
Naopak zkušenější uživatel se nemusí bát řezat horní částí lišty, tedy řetězem, který běží směrem od pily. Při správné technice je toto řezání dokonce efektivnější, protože třísky neprocházejí pohonným mechanizmem pily. Vyžaduje to však cvik a větší sílu, neboť nemůžeme využít opěrné zuby na těle pily, které odlehčují tah řetězu. Ve většině případů ale řežeme spodní částí lišty, kdy řetěz běží směrem k pile. Máme-li ostrý řetěz, nemusíme pilu do řezu ani tlačit, většinu práce za nás obstará gravitace. Přesto v každém okamžiku držíme pilu pevně v rukou.

Ke startu připravit

Také startování pily se spalovacím motorem má svá bezpečnostní pravidla. Nejjistější je start s pilou položenou na zemi, kdy špičkou nohy přišlápneme zadní rukojeť (bývá kvůli tomu ve spodní části rozšířená), jednou rukou tlačíme k zemi přední rukojeť a druhou taháme za startovací lanko. Povolená je také poloha, kdy vestoje zadní rukojeť svíráme mezi koleny, rukou držíme přední rukojeť a startujeme. Využívání hmotnosti pily k roztočení startovacího mechanizmu je sice možná frajerské, ale také riskantní. Při vyklouznutí pily z ruky může dojít k jejímu poškození, ale především ke zranění obsluhy. Proto při startu vždy aktivujeme bezpečnostní brzdu a teprve po naskočení motoru ji před stiskem plynu odjistíme. Při tahání za startovací lanko nejprve pomalu zatáhneme, dokud neucítíme tužší odpor, pak teprve za lanko zatáhneme razantně.

Na plný plyn

Dalším často opomíjeným pravidlem je řezání na plný plyn, který máme mít i v okamžiku přiložení řetězu k materiálu. Nedostatečné otáčky neprospívají pile samotné, řetězu ani obsluze. Běh řetězu je trhaný, může dojít k jeho poškození. Větší namáhání to znamená pro pohonné ústrojí a v neposlední řadě také pro nás. Přitom platí, že unavená obsluha je méně pozorná, a tím pádem náchylnější k dělání chyb.
Není důvod, přestože to s oblibou dělají snad všichni, „túrovat“ pilu podobně jako motorkáři své stroje na semaforech. Můžeme to párkrát udělat při zahřívání motoru po startu (stačí minuta) a pro kontrolu, zda dobře akceleruje. Při řezání však prostě stačí stisknout páčku plynu na plno, přiložit lištu k materiálu a s plným plynem řezat. Pila je na tento režim stavěná a jakékoli jiné zacházení pro ni není optimální.
V každém návodu k obsluze řetězové pily také najdeme zákaz řezání v polohách nad úrovní ramen (nezvládnutý zpětný vrh může zasáhnout hlavu) a ze žebříku (nestabilní poloha, můžeme spadnout na běžící řetěz). Ze stejného důvodu benzinovou pilu na větší vzdálenosti nenosíme nastartovanou, při jakékoli manipulaci s běžícím motorem alespoň aktivujeme bezpečnostní brzdu. Obecně platí, že prostor, v němž pracujeme s řetězovou pilou, by měl být uklizený, abychom o nic nezakopli či jinak neztratili stabilitu, protože při pádu instinktivně tiskneme páčku plynu a dopad na běžící řetěz může být fatální.

Spalovací motor

Uživatel by podle návodu ke své pile měl být schopen udělat základní seřízení – nastavit správné volnoběžné otáčky, případně maximální otáčky. U volnoběhu regulujeme bohatost pohonné směsi tak, aby motor běžel rovnoměrně a dobře reagoval na plyn (akceleroval). Dále musí být správně seřízen doraz, který zaručuje, že se řetěz při volnoběžných otáčkách nepohybuje. Maximální otáčky je nejlepší seřizovat podle otáčkoměru, protože při jejich překročení (chudá směs) hrozí poškození hnacího ústrojí. Tyto operace je proto v případě nezkušenosti lepší nechat na servisu.
Co však v každém případě můžeme zvládnout sami, je kontrola zapalovací svíčky a vzduchového filtru. U svíčky provedeme vizuální kontrolu znečištění, znečištěnou svíčku očistíme jemným ocelovým kartáčem a zkontrolujeme vzdálenost elektrod (většinou je předepsáno 0,5 mm). Výměna se doporučuje po zhruba stovce provozních hodin. Filtr také očistíme, můžeme použít stlačený vzduch, při mechanickém poškození nebo silném znečištění ho nahradíme novým.
Benzinové pily používají dvoutaktní motory, takže k jejich provozu musíme použít směs benzinu a speciálního oleje, většinou v poměru 50 : 1 (např. do půl litru benzinu přidáme 10 ml oleje). Směs mícháme těsně před použitím, jejím dlouhým skladováním dochází k degradaci a posléze ke zhoršení schopností vznícení i mazání. Pouze dobře seřízený motor se správně fungující svíčkou, s čistým vzduchovým filtrem a kvalitním palivem může odevzdat maximální výkon. Nezapomeneme ani na přepínání mezi letním a zimním režimem, které má za úkol v chladném období nasávat do karburátoru vzduch předehřátý motorem.

Technická kontrola

Zatímco optimální spalování se týká pouze benzinových pil, celkový technický stav musíme hlídat u všech řetězových pil, tedy i elektrických, resp. akumulátorových. Samozřejmostí je perfektně ostrý řetěz a dobré mazání řezného ústrojí. Zatímco při práci v lese je nařízeno používání bio olejů na rostlinné bázi, na zahradě můžeme používat běžné minerální oleje, např. motorový olej 15W-40. Vždy by ale měl být čerstvý. Vyjetý olej totiž obsahuje kovové částečky, které mazné vlastnosti oleje zhoršují.
Před prací zkontrolujeme napnutí řetězu. Správně napnutý řetěz musí přiléhat ke spodní straně lišty po celé její délce, současně ale musí jít dvěma prsty lehce odtáhnout do vzdálenosti několika milimetrů. Příliš utažený řetěz klade velký odpor třením, povolený se může sesmeknout z lišty.
Po práci pilu očistíme. Znečištění zvyšuje tření a omezuje chlazení. Tím se snižuje výkon, zvyšuje se spotřeba a opotřebení. Mechanické nečistoty ometeme, na dočištění můžeme použít starý zubní kartáček. Zbytky dřevní hmoty smíchané s olejem ulpívají především okolo tzv. řetězky (ozubené kolo, které pohání řetěz) a také v drážce lišty. Odtud je dostaneme nejlépe speciálním háčkem, který pořídíme za pár korun. Zprůchodníme také mazací otvory a kanálky na pile i na liště.

TEXT: TOMÁŠ KRÁSENSKÝ
FOTO: ARCHIV FIREM

Zkrocení „zlé“ pily