Život ve znamení ořechů

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Manželé Motejzíkovi si splnili sen a vybudovali si, s nadsázkou řečeno, to pravé ořechové bydlení. Ideální místo pro život v souznění s přírodou nedaleko Písku už několik let zvelebují. Vytvořili si tak svůj soukromý ráj.

Název Velké Nepodřice klame tělem. Malá víska čítá pouhých 66 čísel popisných. Nás zajímá č. 33, usedlost na samotném okraji obce. Nádherná příroda, klid a duch starých časů, to je to, co sem zlákalo i manžele Motejzíkovy, kteří se zde před šesti lety rozhodli zakotvit.

Lněné závěsy v sednici dotvářejí rodinnou atmosféru celého prostoru. Foto: Jakub Loula

„Já pocházím z Roztok u Prahy, manžel je z Blatné a poznali jsme se na vysoké škole v Českých Budějovicích. Po promoci jsme několik let cestovali, a když jsme se vrátili do Čech, tak jsme hledali usedlost pro žití i pro pobyty rodin s dětmi někde na půli cesty mezi našimi rodnými městy. A proto jsme se rozhodli pro Písek,“ říká naše dnešní hostitelka Gabriela Motejzíková.

Záchrana památky

Od té doby uplynulo sedmnáct let, děti povyrostly, a tak se dnes manželé mohou realizovat v záchraně statku, který stojí jen pouhé čtyři kilometry od Písku a jehož historie sahá až do 17. století. Přežil světové války i krušné časy znárodnění. Po revoluci byl vrácen původním majitelům, ale ti ho prodali a od té doby změnil majitele ještě dvakrát. Až ho objevili Motejzíkovi.

Kde jinde si dát ranní kávu? Foto: Jakub Loula

„Když jsme ho uviděli, přesně jsme věděli, že to je to, co hledáme. Těžko popsat atmosféru, kterou jsme zažili, když jsme poprvé vstoupili do uzavřeného dvora, který je ze tří stran chráněný stavbami. Když otevřete vrátka, je to jiný svět, jako v Trnkově Zahradě. Venku může být zima, vítr, tady na vás dýchne klid a pohoda,“ zasní se majitelka a my jí můžeme dát za pravdu.

První, co člověka udeří do očí, jsou tři vzrostlé ořešáky, podle kterých statek získal nové jméno. „Ořechová skořápka je pevná, celistvá, chrání to krásné, co je uvnitř. Skořápkou našeho dvora jsou staré, kamenné zdi, které objekt chrání a vytvářejí uvnitř harmonický klid a pohodu. Když rozlousknete ořech, nikdy nevíte, co na vás uvnitř čeká, jaký hezký tvar se na vás usměje, můžou to být zajímavé vlnky, symboly nebo třeba tvar srdce. Stejně je tomu i na našem statku, než otevřete vrátka, nevíte, co bude následovat,“ připodobňuje statek k ořechům Gabriela. „Ořechy milujeme. Zvlášť ráda z nich peču ořechovou bábovku,“ usmívá se potutelně s tím, že nejlepší je pečená ve zdejší peci, u které rádi odpočívají všichni členové rodiny. Ale k té se ještě dostaneme.

Terén dvora je mírně svažitý, s výhledem na sýpku a stodolu. Foto: Jakub Loula

Těžká práce nekončí

Statek sestává z hlavní budovy, stodoly, vejminku a sýpky, která dnes slouží jako otevřená pergola. Když v roce 2016 statek koupili, byl v neutěšeném stavu. Plni energie plánovali přestavbu, ale celé dva roky trvalo, než mohli začít bourat a stavět.

„Museli jsme udělat přípravné práce, zjišťovali jsme, v jakém stavu je zdivo, s architektem jsme připravovali projekty a veškeré dokumentace. V lednu 2018 jsme začali stavět. Obytná část musela být stržena a postavena nově. Chtěli jsme zachovat celkový ráz objektu, aby vypadal tak jako kdysi a abychom necitlivými zásahy neudělali vesnici ostudu. I proto vidíte, že v sednici nejsou pravé úhly,“ ukazuje Gabriela.

Staré půdovky, masivní stoly, rustikální stará světla – to je vše, co dodává objektu jeho tvář. Foto: Jakub Loula

Ořechy všude, kam se podíváš. Nesmí chybět ani v košíku jako chutná dekorace. Foto: Jakub Loula

Právě sednice je jakýmsi středobodem chalupy, kde se rádi setkávají nejen členové rodiny, ale i hosté. Tato místnost je postavena zcela nově, aniž by to kdokoliv řekl. Tady na vás dýchne atmosféra jako u babičky. Jednoduché linie, čistota, přírodní materiály, lněné závěsy. Není zde nic navíc.

Na statku se při rekonstrukci nově musela dělat elektřina, voda a kvůli velkému množství spodní vody bylo nutné vybudovat i dešťovou jímku.

„Začínali jsme, jako by to byla novostavba, s tím, že jsme se snažili zachovat co nejvíc původního materiálu. Všechny dveře, futra jsou ze starých krovů. Dřevo bylo prožrané od červotočů, muselo se vysušit, vydrásat a nařezat, ale když se podíváte na dveře, uvědomíte si to stáří, jsou v nich prohlubně od hřebíků, díry od červotoče…“

Citlivé zásahy

V prostoru celého hospodářství se decentně snoubí staré s novým. Za citlivými zásahy stojí architektka Zlatka Voborská. „Bez ní bychom to vůbec nedokázali.“ Moderní je také podlahové topení v přízemí, které poskytuje komfort všem ubytovaným. Jinak si ale budete připadat jako ve starých časech. „V přízemí jsme použili všude půdovky, které jsme koupili na různých bouračkách starých domů,“ ukazuje Gabriela.

Kachlová kamna jsou dominantou sednice. Foto: Jakub Loula

Symbolem statku je kromě již zmíněných ořechů také modrá barva, která se prolíná hlavními prostory. O pozornost se hlásí hlavně modrá kachlová kamna a funkční pec, ve které majitelka ráda peče, ale lze na ní i vařit. „Rádi na ní odpočíváme, protože udrží teplo i několik dnů,“ pochvaluje si. Kuchyň je vám možná povědomá, můžete ji znát z pořadu Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli.

V přízemní ložnici se snoubí moderní s rustikálním. Foto: Jakub Loula

Masivní schody do prvního patra mají intimní LED podsvícení. Foto: Jakub Loula

Kam složit hlavu

Přízemí kromě kuchyně disponuje ještě třemi ložnicemi se samostatným vchodem, toaletou a koupelnou. Moderní vybavení citlivě propojené se starobylým příbytkem nabízí veškerý komfort.

Konferenční místnost má i kuchyňský kout, kde si hosté mohou připravit občerstvení. Foto: Jakub Loula

Prosklená chodba dodává chalupě dostatek světla. Foto: Jakub Loula

Apartmán Skořápka slouží majitelům k zaslouženému oddechu. Foto: Jakub Loula

Do patra stoupáme po kamenném schodišti obloženém dřevem. I podlaha v prvním patře je dřevěná. Právě zde nás majitelka nechává nahlédnout do apartmánu Skořápka, který slouží majitelům. Má dvě samostatné ložnice, prostornou kuchyň zařízenou v rustikálním stylu a pod skoseným stropem pohodlný obývací koutek. Moderní, luxusně působící, přitom stále venkovsky se tvářící je i koupelna s toaletou. Rychle ještě nahlédneme do ložnic, kterým dominují zkosené stropy a dřevěné detaily, jako například ručně opracovaný žebřík sloužící místo věšáku. A míříme na dvůr, do dalších budov.

Osvětlení jsou navržena tak, aby vynikla hra stínu se světlem. Foto: Jakub Loula

Betonové stěrky jsou snadné na údržbu a originální – stejně jako celý objekt. Foto: Jakub Loula

Jako ve středověké krčmě

Asi nejcennějším místem na statku je rozlehlý šenk, nejstarší dochovaná část objektu s klenutým stropem a původní cihlovou podlahou. Majitelům se podařilo zachovat nádherné kamenné klenby, které byly v dezolátním stavu, protože na ně několik let pršelo.

„Jednu klenbu jsme museli rozříznout, navázali jsme na ni novou stavbu, což bylo technicky velmi složité, protože zde nejsou základy. Měli jsme obavy, aby nám klenby nespadly,“ podotýká Gabriela. Kamenné zdi široké 80 cm a klenby majitelé jen lehounce přetřeli bílou barvou. Tady si člověk připadá jako v dobové hospodě. Šenk celoročně poskytuje unikátní klima. Je to prostor vhodný i pro uskladnění ovoce a zeleniny.

Prostorná pergola je vhodná k romantickému večernímu posezení s přáteli. Foto: Jakub Loula

Robustní krovy zdobí světla ze staré továrny. Foto: Jakub Loula

I ve dne je pergola oblíbeným místem pro setkávání. Foto: Jakub Loula

Hned vedle stojí prostorná pergola, která byla v dezolátním stavu. Majitelé ponechali pouze zadní část zdiva, přední vystavěli nově. Dnes nabízí posezení až padesáti lidem, kteří se mohou třeba i v houpacích křeslech kochat pohledem na celý dvůr. Otevřené krovy dávají pocit splynutí s přírodou. Stodola pak nabízí štědrý prostor pro zábavu, hry, ale i tancovačky. Nás kromě velké plochy zaujala hlavně koupelna se širokým kamenným umyvadlem.

Původní brána byla zachována, ovšem dřevěná vrata jsou nová. Foto: Jakub Loula

Ve spodní části zahrady nahlédneme do vejminku. Samostatnou budovu nyní čeká přestavba. „Chceme udělat malý útulný domeček. Narazili jsme na původní krásné klenby. Jsou v perfektním stavu. V druhé části budovy je povalový strop. Je znehodnocen, ale nahradíme ho novými trámy. Rádi bychom zde postavili i kamínka,“ ukazuje majitelka.

Zahrada je osázena starými stromy a rostlinami. Žádná moderna. Kvete však od jara až do podzimu. Majitelé si kladli za úkol, aby nebyla náročná na údržbu, proto v levé části najdeme bylinkovou zahrádku, zbytek je zatravněn. „Rozhodně nechceme nějaký dokonalý anglický trávník. Zachovali jsme ráz, jaký zde byl, různé kopečky, hrbolky.”

Bylinkovou zahrádku zdobí tulipány. Foto: Jakub Loula

Zkrátka podařilo se a majitelé právem sklízejí obdiv všech, kteří znali stavení ještě v dobách minulých. „Cítíme se příjemně. Vždycky necháme venku starosti. A to chceme dopřát i hostům,“ dodává skromně Gabriela.