Život jako v oáze

Katka Špačková a její muž Marek si splnili svůj velký sen. Šestým rokem budují v Orlických horách permakulturní zahradu. Co potřebují, to si vypěstují a sklidí, klidně i v největších mrazech.

Už jako dítě narozené na venkově trávila Kateřina Špačková veškerý volný čas v lese a na loukách, spala pod širákem a koupala se v rybníce. Moc dobře ví, co znamená volnost přírody. Po studiích ve velkoměstě pochopila, jak moc jí chybí tahle svoboda.

„Proto mě dost trápí, když vidím, co se s životním prostředím okolo nás za posledních pár let stalo. Myslím, že to způsobily naše nevědomost a právě odpojení od přírody. Divokých míst, která jsou tak důležitá, bohužel ubývá, ale my je naštěstí můžeme zase do přírody vrátit,“ říká naše průvodkyně, která se snaží svou vizi postupně a zdárně realizovat.

Když zahrada rozkvete, dýchne na vás pravá venkovská atmosféra. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Rajčata pěstují v nejrůznějších barevných škálách i tvarech. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Ozdoba na okrasu? Ne, to je jen dnešní sklizeň. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Začalo to pažitkou

První zahradnický počin v podobě vyseté pažitky nedopadl zdárně. Ten druhý, před deseti lety, skončil o poznání lépe. „V květnu v roce 2011 jsem si vzpomněla, že bych mohla něco zasadit, a myslela jsem si, že už je na všechno pozdě. Na doporučení mého muže jsem zkusila keříčkové fazolky. Překvapilo mě, jak krásně rostly a kolik jsem toho sklidila jen z několika vysetých semínek. Tím začalo mé veškeré pěstování,“ říká s úsměvem.

Co bude dnes k obědu? Stačí se rozhlédnout po záhoně a vybírat…. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Dnes mají Katka a Marek ve své 2 000 m2 rozlehlé permakulturní oáze, kterou si před pěti lety začali budovat v Červené Vodě v Orlických horách, asi 150 druhů jednoleté i vytrvalé zeleniny. Přičtěme k tomu užitkové rostliny, ovoce a bylinky a nedopočítáme se. Svou permakulturní zahradu pojmenovali ARTyčok, a jak už název napovídá, pěstují hodně neobvyklých jedlých rostlin. „Jen ty artyčoky se nám zatím nedaří,“ směje se Katka. „Asi nejzajímavější jsou z trvalých zelenin katrán přímořský, který se podobá košťálovinám. Sklízíme také podzemní hlízy topinamburů a radost mi dělají různé jedlé květiny, jako například violky, denivky, brutnák, měsíček nebo růže.“ Z keřů a stromů zde pak najdeme moruši, klanoprašku, kustovnici, mišpuli nebo třeba křížence mišpule a jeřabiny či hruškojeřáb. V téměř 600 m n. m. pěstují odolnější odrůdy hroznového vína, fíkovníky a povedlo se jim i několik melounů. „Máme tu ještě exotičtější kousky, jako jsou aktinidie (minikiwi), moďouly (paw-paw), které připomínají vzhledem mango a chutí něco mezi banánem a ananasem. Zatím sice neplodily, ale dřív už jsme je ochutnali a na ty naše jsme zvědaví,“ těší se.

Hlavně, aby nedorazili slimáci. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Katka je na zahradě ve svém živlu. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Luční kvítí, které si pamatujeme z dětství, už dnešní děti téměř neznají. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Proč zrovna Orlické hory?

Pro toto místo se rozhodli, když zakládali rodinu. Chtěli své děti vychovávat v blízkosti přírody, vypěstovat pro ně kvalitní potraviny, to vše bez chemie. A hlavně snili o jedlé permakulturní zahradě. Nenechali se odradit ani drsnějšími horskými klimatickými podmínkami, které pěstování zeleniny zrovna neprospívají. „I přes prvotní nezdary jsme se nevzdali a vytrvale hledali, jak pěstovat v nepříznivých podmínkách a vytvořit si svou rajskou zahradu i tady,“ rozhodně říká Katka s tím, že vůbec nejtěžší bylo zúrodnit zdejší půdu. Podařilo se. Dnes jsou téměř soběstační. Sklízet mohou téměř po celý rok, dokonce i při největších mrazech.

Díky skleníkům můžou sklízet i v zimních měsících. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Stačí vyběhnout z chalupy a zelenina je hned po ruce. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

„Hodně bylinek i zeleniny, kterou když necháte přikrytou na zahradě, můžete najít pod sněhem i na horách (šalvěj, saturejku horskou, mátu, topinambury, kořenovou zeleninu – mrkve, řepu…). A my navíc spoustu zeleniny přesazujeme do skleníku, protože míváme v zimě na zahradě opravdu hodně sněhu, často i více než metr. Přesazujeme si hlavně pórky, kadeřávky a toskánskou kapustu, mangoldy, řapíkatý celer a další druhy. Do skleníku také před zimou vyséváme a vysazujeme listovou zeleninu, která snáší lehké mrazy, a sklízíme ji v průběhu zimy (ledový salát, čínské zelí, rukolu, kadeřavou petrželku, polníček atd.). Tuhle zimní zeleninu tak sklízíme od listopadu až do dubna a na jaře už máme zase čerstvou jarní zeleninu,“ vysvětluje Katka, podle které je celoroční pěstování a sklízení jen o dobrém naplánování.

Jak jen ji dneska upravíme? Smaženou, pečenou, nebo cuketové zelí?. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Cucamelon, druh okurky, kterou Špačkovi pěstují. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

I zvířatům se na statku žije hezky. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Bylinky u kuchyňské linky

Svou permakulturní zahradu začali budovat hned u vchodových dveří, kde nádherně voní bylinky, které chce mít hospodyňka po ruce. Vpředu také sázejí zeleninu, která během sezóny vyžaduje nejvíc péče. Pozornost upoutá také kruhový záhon, okolo kterého postupně přibývají další, jež situovali na nejslunnější místa.

Úroda je víc než dobrá. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Zeleninu na záhonech většinou kombinují do polykultur. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

„Kruhový záhon jsme zakládali klasicky rytím a obracením drnů, ale už bychom to takhle nedělali. Ostatní záhony jsme stavěli metodou instantního záhonu bez rytí a tím jsme mohli začít rychle pěstovat zeleninu na větší ploše zároveň. Většinou na záhonech zeleninu kombinujeme do polykultur, proto u nás vidíte nejen řádky s jednou plodinou, ale například i dvěma a víc nebo k nim přisazujeme i jedlé květiny a bylinky. Nejenom že na maximum využijeme prostor pro pěstování, ale navíc takto chráníme zeleninu před škůdci,“ podotýká.

Na okraji louky pak vidíme čajovou zahrádku – malou zídku s bylinkami, které si suší a míchají z nich čajové směsi. Sad umístěný v severní části zahrady postupně přetvářejí na jedlou lesní zahradu. Co to znamená? „Stromy podsazujeme keři a trvalkami v několika patrech tak, abychom vypěstovali co nejvíc i na malé ploše. Pod některými ovocnými stromy můžete vidět půdokryvnou vrstvu jahod, popenec nebo lichořeřišnice, máme tu taky jarní okrasné cibuloviny, ovocné keře a trvalky (denivky, křen, medvědí česnek a spoustu dalších) a na některých stromech můžete vidět pnoucí rostliny (jako jsou ostružiníky, chmel, někdy i dýně nebo ačokča). Keře a stromy zároveň tvoří záhonům se zeleninou ochranu proti severním větrům a mrazům, které k nám foukají ze sousední louky.“

Takové skvosty vybízejí k nakousnutí. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Celý příběh začal pažitkou. Ta nesmí chybět na záhonku ani dnes. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

V rohu pak vidíme „divokou“ plochu, do které nezasahují. Nechávají prostor ostatním živočichům, kteří tu mají úkryt, například ježkům, slepýšům nebo užitečnému hmyzu. Ti zároveň slouží jako regulátoři škůdců.

Pestrost. To je jedna z hlavních myšlenek tohoto způsobu života. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Najdeme zde klasické i neobvyklé druhy. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Také trochu odpočinku

Ale zahrada není jen práce. Po ní si užívají zasloužený odpočinek, například u ohniště či v houpací síti, zatímco si děti hrají na pískovišti nebo v kruhovém domečku, který Marek upletl z vrbových proutků. „Obrovskou radost mám z toho, že zahrada může fungovat jako jeden celek v souladu s přírodou, a ne jen jako estetická okrasa pro oko. Ověřili jsme si, že design permakulturních zahrad opravdu funguje a je díky němu možné si vytvořit jedlou rajskou zahradu v podstatě kdekoliv.“

Na zahradě nechybí ani místo k odpočinku. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Dnes se Katka, vystudovaná designérka, živí navrhováním permakulturních a jedlých lesních zahrad, vede online kurzy, jak zahradničit regenerativním způsobem v souladu s přírodou a bez rytí. Zelenina pěstovaná tímto způsobem je sladká, šťavnatá, plná vody a je chutnější především proto, že obsahuje víc živin. „Pěstujeme ji ve zdravé půdě. Krmíme totiž hlavně zeminu,“ usmívá se.

A tady mám plody mochyně peruánské. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Katčina zelenina je šťavnatá a plná živin. Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Vše, co hlásá, má nejen dokonale nastudované, ale hlavně odzkoušené a ověřené ve svých vlastních podmínkách. „Hodně lidí si myslí, že práce na zahradě musí být jen dřina, ale ono to tak vůbec nemusí být. Samozřejmě, že zahrada péči potřebuje, a pokud pěstujete jen jednoletou zeleninu, tak o to větší. Ale zahradu jde navrhnout i jako produktivní a jedlou, o kterou můžete pečovat jen minimálně. Můžete tak sklidit spoustu ovoce nebo třeba vytrvalé zeleniny ze zahrady na chalupě mimo město a dojíždět tam jen občas,“ prozrazuje Kateřina Špačková. A vyjeví nám i svůj sen. V budoucnosti by ráda spojila tuto činnost s další svou zálibou – keramikou – a vybudovala by tady keramickou dílnu.

Text: Michala Jendruchová
Foto: Archiv Kateřiny Špačkové

Život jako v oáze