U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ŽIVÉ PLOTY
Kategorie: Zahrada | Autor: IVA TVRZOVÁ
Proč dát přednost živému plotu? Proti dřevěnému, zděnému nebo drátěnému má řadu výhod.
Především si ušetříme spoustu práce s budováním a údržbou klasického plotu. Dostatečně vysoký a hustý živý plot nám zajistí soukromí, i když je zahrada vedle frekventované ulice. Uvnitř vlastní zahrady může vytvářet další uzavřené celky nebo jen krátké dělicí stěny. Živý plot poskytne příjemný pohled na zeleň i v malé zahrádce, kam by se mnoho stromů nebo keřů nevešlo. A během roku může nabídnout proměňující se tvář – na jaře květy, na podzim barevné listí a plody. Živý plot nemá samozřejmě jen samé klady. Než doroste do požadované výšky, bude to trvat určitě déle, než za jakou dobu bychom postavili klasický plot. I živý plot musíme občas stříháním udržovat.
Tvarované nebo volně rostoucí
Ploty stříhané do přesných geometrických tvarů působí u venkovského stavení poněkud vyumělkovaně. Jejich výhodou ale je, že mohou být poměrně úzké, hodí se tedy i na malé zahrádky. Přirozeněji vypadá plot z volně rostoucích keřů. Ten však zabírá více místa, volíme pro něj proto dřeviny, které se příliš nerozrůstají do šířky. Vhodné jsou dřeviny s hustším větvením a jestliže se má zabránit prolézání, používají se druhy s trny. I u volně rostoucích keřů ale musíme občas růst usměrnit řezem.
Tvarované ploty by měly být z jednoho druhu dřevin, u volně rostoucích plotů je naopak hezké, střídají-li se keře různého vzrůstu, tvarů, barev. Některé keře jsou vhodné jak pro stříhané, tak pro volně rostoucí ploty.
Jehličnany či listnaté
Dalším hlediskem při výběru živého plotu bude, zda jej chceme mít stálezelený -pak vybereme jehličnany či některé neopadavé listnaté, nebo dáme přednost od jara do zimy se proměňujícímu vzhledu plotu – potom zvolíme opadavé listnáče. Z bohaté škály můžeme vybírat podle toho, zda chceme živý plot kvetoucí, s výraznou vůní květů či s určitou barvou nebo dobou kvetení. Máme-li malé děti, raději se vyhneme keřům s jedovatými plody.
Volba podle místních podmínek
Každému keři vyhovuje jiný typ půdy, jiné klima, slunné či stinné místo. Podle toho je volíme. V kyselé půdě prospívá například dřišťál, některé druhy dřínu, skalník přitisklý, mochna, vrba, bez hroznatý, kalina. Alkalická půda, s vyšším obsahem vápníku, vyhovuje keřům jako je rakytník řešetlákový, vajgelie, kdoulovec, dřín, skalník, zákula, štědřenec, zimolez, pustoryl, meruzalka, bez, pámelník, šeřík. Pro suché a písčité půdy se hodí nenáročné keře, například čimišník, žanovec, tavola, meruzalka, pámelník, kdoulovec, dřín, líska, skalník, čilimník, rakytník, bez, tavolník. V suché kamenité půdě poroste dřišťál Thunbergův, hlošina, zákula, meruzalka. Slunná a teplá místa má rád kdoulovec, zlatice, zákula, tavolník, šeřík, kalina, vajgelie. Polostín až stín snáší pustoryl, pámelník, šeřík, kalina.
Výsadba živého plotu
Pro výsadbu keřů připravíme rýhu 30 – 50 cm širokou a 30 – 40 cm hlubokou. Po vložení rostliny nasypeme ke kořenům ornici (vrchní vrstvu půdy) a na povrch spodinu. Sázíme-li dřeviny s kořenovým balem, rýha má být 3 – 4 x větší než šířka balu a dvojnásobně hlubší než výška balu. Důležité je zvolit správnou vzdálenost mezi jednotlivými dřevinami. Ta se řídí podle jejich vzrůstnosti.
Keře se zemním balem a z kontejnerů nezkracujeme řezem, u většiny ostatních keřů výhony zkrátíme, zkrátíme i dlouhé či poškozené kořeny, aby se vešly do jámy. Kořeny zkracujeme těsně před výsadbou.
Vysazovat opadavé listnaté keře můžeme po celé období jejich vegetačního klidu, pokud není půda zamrzlá. Výhodnější je podzimní výsadba, protože v zemi je více vláhy pro zakořenění. Na jaře vysazujeme stálezelené listnáče a jehličnany se zemním balem. Po vysazení dřeviny důkladně zalijeme.
Ošetřování po výsadbě
To se skládá v případě potřeby ze zálivky (méně častá, ale důkladná, aby se dostala ke kořenům), z přihnojování (nejlépe kompostem, průmyslová hnojiva používáme až po důkladném zakořenění rostlin), odstraňování odkvetlých květů a samozřejmě z řezu a průklestu. Vždy odstraňujeme namrzlé a suché výhony a tzv. vlky. Co se týká řezu, některé dřeviny jej nepotřebují vůbec, jiné jen občas, některé pravidelně každý rok a jednou za delší dobu zmlazení. Řez provádíme odspodu a uvnitř keře. Při tvarování živých plotů platí zásada, že řežeme častěji a neděláme dlouhý řez. Řezem v prvních letech usměrňujeme zahuštění spodních partií na úkor růstu do výšky. Vrcholový výhon u stálezelených keřů zastřihneme, když dosáhne výšky, kterou by měl mít plně vzrostlý plot. Plot necháváme vyrůstat pomalu, boční stěny nestříháme kolmo, ale kónicky (dole širší, nahoře užší). Stříháme jednou ročně, v předjaří v době vegetačního klidu.
***
KEŘE PRO ŽIVÉ PLOTY
1. tvarované
dřišťál Thunbergův, kdoulovec japonský, dřín obecný, svída krvavá, zimolez tatarský, mochna křovitá, meruzalka alpská, tavolník van Houtteův, pámelník
2. volně rostoucí
dřišťál Thunbergův, čimišník obecný, trojpuk růžový, drsný a vznešený, kdoulovec japonský, pustoryl Lemoinův a obecný, mochna křovitá, pámelník okrouhlý a bílý, zákula japonská, zimolez, tavolník japonský, van Houtteův, Thunbergův, význačný a nízký, žanovec měchýřník, dřín, líska obecná, skalník puchýřnatý, hlošina úzkolistá, zlatice, rakytník řešetlákový, hortenzie stromečkovitá, kolkvitzie krásná, štědřenec, tavola, meruzalka, bez černý, šeřík, kalina obecná a tušalaj, vajgelie
O autorovi| TEXT: IVA TVRZOVÁ
Popisy k obrázkům
Dlouhou linii živého plotu přerušují robustní dřevěná vrata a vrátka
Správně stříhaný živý plot: dole je širší, nahoru se zužuje
Autor fotografií: FOTO: FRANTIŠEK MALÝ A HORTISERVIS
