U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Zimní květy bodláčí
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys
Bodláky, pcháče, štětky lesní, bělotrny a pupavy byly venkovským lidem vždycky jednotně nazývány bodláčím.
Bodláčí kvete až od druhé poloviny léta do podzimu růžovofialovými úbory, které mají nesčetné valéry odstínů i intenzitu barvy. Jednotlivé květy jsou olemovány listovými, ostnitě zubatými úkrojky, takže se podobají medailonům. Každý vyhlíží nejen velmi dekorativně, ale navíc kolem sebe šíří jemnou medovou vůni.
Od nepaměti je bodláčí opředeno různými lidovými zkazkami. Jedna druhou předstihuje v jeho zázračných vlastnostech. Tak třeba květinová dóza s bodláčím zlepšuje náladu a vitalitu obyvatel v domě; jiná zase doporučuje pěstovat bodlák v zahradě – to prý odhání zloděje.
Bodláčí odkvétá dlouho, než se na něm ukáže plod zahalený do bílého ochmýření. Nažky pak k sobě celý zimní čas lákají semenožravé ptáky. Nejpilnějšími konzumenty jsou pestrobarevní stehlíci. Když se tento pták posadí do bílého chmýří palice bodláku, ani nemusí mít člověk mnoho fantazie, aby se mu zdálo, že rostlina opět rozkvetla. Venkované proto říkají, že bodláčí v zimě kvete podruhé. Takový obrázek patří neodmyslitelně k atmosféře zimní české krajiny.
Stehlíci v zimě žijí spolčeni do velkých hejn. Na úhoru pak obsazují celý záhon bodláčí, který se v okamžiku změní v živý ptačí bazar. Stehlík je ve své podstatě stále neklidné ptáče; co chvíli třepotavě obletuje rozdrchané čepice bodláků, rozhrnuje na nich chmýří a hledá semínka. Pinzetě podobným zobáčkem jej nejprve vytáhne, uštípne z něj pérovitý chlup a teprve pak polyká. Bodlák s barevně pestrým hábitem ptáka působí kouzelně; kresba stehličí hlavy připomíná červenobílou a černou mozaiku složenou ze střípků. Hnědavá prsa pozvolna přecházejí do úplně bílé spodiny. Na tmavých křídlech uprostřed ostře vystupuje jasně žlutý pruh peří. Ten se při vzletu ptáka rozšiřuje do velkého pole.
Když většina plevelných rostlin zmizí pod sněhovou pokrývkou, stěhují se ptáci do holých korun bříz, olší a modřínů. Jako akrobaté šplhají po tenkých větvičkách a z malých šištiček vybírají drobounká semínka.
Stehlík je druhem ptáka, částečné táhnoucím ne za příznivým počasí, ale za potravou, často i do značných vzdáleností. Ornitologové kroužkováním prokázali, že v naší krajině pravidelně zimují i hejna stehlíků z Německa, Polska i Litvy. V některých letech jich u nás pobývá téměř tři sta tisíc kusů.
Popisy k obrázkům
Na modřínech vybírají stehlíci svou potravu pracněji
Autor fotografií: FOTO AUTOR
