U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Žijí podle slunce
Kategorie: Zahrada | Autor: Marie Rubešová
Současní chalupáři koupili to malé pěkné stavení skoro až na jižní hranici Čech před více než třiceti lety. Letopočet na trámu ve velké sednici jim prozradil, že už tady v mírném svahu přecházejícím v mokřad stojí dvě stovky let. Předchozí majitelé tu zřejmě žili trvale, chovali králíky, slepice a zahrádce se moc nevěnovali.
Dnešní podoba pozemku lemujícího ze tří stran chalupu je dílem pilných Českobudějovičáků, Bohunky a Mirka. Branku v dřevěném plaňkovém plotu, který tu a tam lemují keře a vzrostlejší trvalky, jsme zpočátku dokonce přehlédli. Vysvobodila nás až pohostinná chalupářka.
Člověk se kráse neubrání
“Vybírali jsme to, co do Čech a do této lokality patří. Ale člověk se přece jen ne-ubrání kráse rododendronu, hortenzie a dalších květin, které jsou domovem jinde,” přiznává. “Trávíme na zahradě hodně času, a tak se snažíme, aby slušně vypadala, aby tu vždycky něco kvetlo. Letos se to konečně podaří i hortenzii tady před chalupou. Už se těším.”
Vlevo od rabátka, kde se zmíněná krasavice chystá předvést své růžové květinové koule, stojí vysoký pahýl, celý zelený břečťanem. Chválím, jak pěkně ho umístili do prostoru, ale Bohunka vysvětluje, že je to vlastně z nouze ctnost. “Před mnoha lety se tu usídlil jasan z náletu. Nevadil nám. Jenže se moc rozrostl a stínil okénka, jejichž velikost jsme zachovali. Museli jsme strom uříznout, ale uvědomili jsme si, že by to místo bylo najednou moc prázdné, bez dominanty…”
Prostor před chalupou však bez stromů nezůstal. Hned kousek od břečťanového “mužíka” nakukuje přes plot pěkná břízka. Její kmen je pokřivený, jako by chtěla být blíž pohodě za hradbičkou z planěk. Opět jsem však byla vyvedena z omylu. Stromek před lety zlomili kluci, co si hráli na návsi. Jeho životaschopnost, podpořená silným popruhem, jímž Mirek s Bohunkou ránu scelili, však byla silnější. Teď se odměňuje stínem, moc příjemným u stolku, kde se prý v létě většinou podává oběd.
“A tyhle tři borovice jsme sázely se sestrou před třiceti lety, při oslavě třetích narozenin mého syna Davida. Už jsou taky veliké. Květinový záhon pod nimi se bude ještě letos rušit. Ne kvůli stínu. Přednost bude mít valník, který sem, před kůlnu, bude najíždět při opravě střechy.”
Pohostinné koutky
Semínka z okolí přilétají na pozemek stále. Do současné kompozice samozřejmě nepatří, proto chalupáři mladé jasany, doubky a javory neúnavně vytrhávají. Některé stromy zahrádku naopak opouštějí samy. Ne však zcela – jak je zde zvykem. Když uschla třešeň před chalupou, udělali si ze zbytku kmene a silného kuláče obrovského topolu, který porazili sousedi, stolek. Sedávají u něj hlavně časně zjara. Dvorek je na severovýchod, svítí sem pěkně sluníčko. Mírný svah dole směřuje logicky na jih. Tam sedávají odpoledne při kafíčku a někdy, hlavně když přijedou přátelé, grilují maso.
“Užíváme si tady podle pohybu slunce,” pochvaluje si Bohunka. “Myslím, že základní architektonické rozvržení je dobré. Představu jsme sice měli, ale pak přijela kamarádka, která tomu rozumí víc. Není sice profesionál, ale zná potřeby rostlin a už v té době za sebou měla pár pěkných návrhů zahrad pro přátele.”
Díky její radě se také podařilo asi před dvaceti lety tuhle zahrádku o pěkných pár metrů čtverečních zvětšit. Pod chalupou byl totiž k užívání jen pruh půdy sahající asi k zeleninovému záhonu. Dál byl mokřad. “Zavezli jsme ho zemí, kterou jsme získali z výkopů v okolí. Alena navrhla pěkně tvarovanou hlavní komunikaci, dole skupiny keřů a trvalek a tam, kde byla kupa svinčíku a kamení, skalku. Nemá být na bohaté půdě a nemá vypadat, jako když tam někdo vysype kameny. Jak nám je tehdy naskládala, tak zůstaly.”
Bohunka doporučuje všem začínajícím poradit se s někým, kdo zahradě rozumí. A po těch letech péče o tu jejich by si prý troufla sama někomu poradit. “Stromek poblíž plotu, dozadu větší keře, před ně nižší, pak trvalky a nakonec letničky. S nimi si člověk může pořád hrát. Každoročně je doplňujeme, kde je místo. Aby tady, jak už jsem říkala, pořád něco kvetlo. Jinak už ani moc neměníme.”
1 Pahýl po uříznutém jasanu, obrostlý břečťanem, je přirozenou dominantou tohoto koutu zahrady; vpravo se naklání přes plot kdysi přelomená břízka
2 Hlavní komunikace na dolní jihozápadní části pozemku není rovná, ale na obou koncích se mezi keři stáčí vždy na opačnou stranu; vytváří tady dlouhé volné esíčko
3 Díky neúnavným Mirkovým procházkám s motorovou sekačkou (Bohunka seče jen elektrickou kosou kouty), jsou i hranice zeleninového a bylinkového záhonu, který může být, jak vidno, ozdobou zahrádky, jako “vystřižené”
4 Voda ze studny je na zalévání příliš chladná, a tak Mirek zařídil tuto jednoduchou solární temperovací jednotku
FOTO MARTIN MAŠÍN
