Židle, stoličky, sedátka
Kdo židli má, ten bydlí, zpívalo se v jedné písničce. Židle bývá často nenápadným, zato nepostradatelným kusem nábytku.
Zvolit můžeme židle ze dřeva, kovu, přírodního či umělého výpletu, z plastu i kůže. Na jejich podobě se podílí jak zvolený styl: rustikální, historizující, moderní, venkovský, městský, … tak materiál – nejen jeho vzhled, ale každý také nabízí jiné možnosti tvarování. Nejzdobnější bývá u židle opěradlo, většinou tvořené z více dílů, někdy se na něm i kombinují materiály.
U celodřevěných židlí se nejčastěji používá jako materiál domácí smrk, borovice, dub i další dřeviny, ale i dřevo z exotických stromů. Bezbarvý lak dá vyniknout přírodní barvě a kresbě, jindy dostává dřevo barevnou povrchovou úpravu. Dřevěná židle, to může být robustní kus z masivu, subtilní kousek z tvarované překližky i elegantní „tonetka“ z ohýbaných bukových profilů. U dřevěné židle je někdy pro větší pohodlí sedák, někdy i opěrák, čalouněný nebo s výpletem. Kvůli větší pevnosti mívá někdy trnož.
Zajímavé jsou židle kovové. Ty kované mívají spíše rustikální nebo romantický vzhled a bývají poměrně těžké. Nebo na subtilní hliníkové či chromované kostře spočívá skořepina z výpletu či barevného plastu.
Ze zahrad se do interiérů stále více „stěhují“ židle z přírodního či umělého výpletu. Nekonečné možnosti nabízí plast, jak v barvách, tak v odvážném tvarování, jakého se s jiným materiálem nedosáhne.
Varianty židlí
Většinu židlí dostaneme ve třech variantách: kromě té klasické také židli s područkami (je vhodná pro starší lidi, poskytuje oporu při vstávání) a jako barovou židli. Místnost s různými druhy sezení tak může být zařízena v jednotném stylu.
Při nedostatku místa přijde vhod židle skládací. Praktická a chytrá je židle, která se po sklopení jedné části promění na schůdky. Opomenout nesmíme ani na vysokou dětskou stoličku k jídelnímu stolu, některá se po překlopení může změnit v komplet nízkého stolku a židličky.
Stoličky a sedátka
Dříve v žádné kuchyni nechyběly malé nízké stoličky – snadno se kamkoli přenesly, posloužily jako stupínek i na sezení při určité práci, například zatápění, odkládaly se na ně větší nádoby. Mnohostranné použití měla i vyšší „štokrdlata“ – jako stolek i stolička.
Z historických vzorů vychází sedátko se zvednutými postranicemi, ale bez opěradla. Dnes se používá nejčastěji v předsíních.
Vybíráme židli
Někdy vypadá dobře, když je židle přizpůsobena ostatnímu zařízení, jindy je naopak lepší vybrat odlišnou, která upoutá pozornost a naruší fádnost jednotného stylu. Pokud nemá být židle v interiéru jen dekorací, musí splňovat základní požadavek – musí se na ní pohodlně sedět. Každému ovšem vyhovuje jiná výška a hloubka sedáku, sklon či tvarování opěradla. Roli hraje i to, jak je židle těžká a jak snadno se přenáší. A samozřejmě i její údržba, případně možnost opravy.
www.ikea.cz, www.unis-n.cz, www.jysk.cz, www.ton.cz, www.rosewood.cz, www.teakland.cz, www.jvpohoda.com, www.pro-byt.cz
TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ A ARCHIV FIREM