Zelenomodrá chalupa pod Bezdězem

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

V chalupě se musely vyměnit některé trámy. Ty, co zůstaly, se sbrousily. Foto: Jaroslav Hejzlar

V postranní uličce za návsí jedné vesničky mezi Doksy a Bělou pod Bezdězem našli svůj rekreační dům manželé Eva a Jiří. Rekonstruovaná chalupa je dobrým příkladem toho, jak starým stavbám vdechnout nový život, aby bylo možné využívat je k odpočinku.

Chalupa Evy a Jiřího byla postavena na rostlé skále a sestupuje se k ní pod cestu dolů po schodech. Před rokem 2016 to bylo jen černobílé stavení, ale dnes vypadá pěkně, barevně. Má očištěné hnědé trámy, na střeše světle šedé šablony, originální Eternit. Z šablon je skládaný také přední štít a okna pomrkávají do okolí ze zelenomodrých obálek. Eva říká, že je to její oblíbená barva. Zvenku je zelenomodrá barva ještě na dveřích a omítkách, ale najdeme ji i uvnitř na futrech dveří, na některých skříňkách, konzolách a dalších doplňcích.

Kdysi část stavení lemovala pavlač; ještě teď jsou vidět otvory v roubení. Foto: Jaroslav Hejzlar

Chalupa na inzerát

Noví majitelé kupovali chalupu v prosinci 2016, když na Moravě zemřeli Evini rodiče. Dům po tatínkovi a mamince se prodal, ale Eva chtěla mít přece jen něco na venkově, kam by mohli jezdit s rodinou. Hledali na Boleslavsku, u Nymburka a u Mělníka, nakonec Eva uviděla inzerát na tuto chalupu. Upoutal ji její štít. To, že je blízko Liberce, kde manželé žijí, bylo už jen příjemným bonusem. Manželé tedy vyjeli na obhlídku. „Zjistili jsme sice, že na jedné straně chalupa padá a bude nezbytná rekonstrukce, ale cena byla dobrá, v té době se chalupy ještě tak neprodávaly,“ objasňuje Eva.

Stavba je to opravdu stará. Byla postavena v podobném čase jako ta sousední, u níž dendrochronologický průzkum prokázal, že vznikla před 240 lety. Zpočátku mělo stavení Evy a Jiřího světnici, síň, komoru a chlívek, roubené patro bylo přistavěno až později. V patře byla dokonce pavlač, ale tu už nezažili ani předchozí majitelé. Jako poslední, po 1. světové válce, vyrostla zděná část nad chlívkem.

Vedle kamen byla během rekonstrukce objevena velká pískovcová nika – kutloch, kam si občas zaleze foxteriér Fred. Foto: Jaroslav Hejzlar

V chalupě žila německá rodina Queisserova, která však musela po roce 1945 na základě ústavních dekretů prezidenta Beneše spolu s dalšími Němci vesničku opustit a jejich majetek byl zkonfiskován. Eva zasvěceně povídá: „Bělá byla čistě česká, v Doksech žilo naopak německé obyvatelstvo. Od Mimoně směrem na Liběchov vedl německý klín.“

Náročná rekonstrukce

Rekonstrukce chalupy byla nezbytná. „Majitel místní pily nám doporučil stavitele Romana Střihavku z Nosálova: ,Opravy může dělat jenom on!‘ ujišťoval nás. Roman Střihavka je zkušený zedník, tesař, pokrývač, má svou firmu, poradí si s renovací i s novou stavbou na klíč,“ vzpomíná majitel. „Zpočátku se hlavně bouralo. Otloukly se omítky, každý trám se očistil. Když řemeslníci třískali do heraklitu, zbyl jenom prach,“ teď už se směje Jiří.

„Ptala jsem se pana Střihavky, zda bude rekonstrukce hotová asi za půl roku,“ vstupuje Eva manželovi do řeči. „Nakonec trvala skoro dva roky. To víte, chtěli jsme všechno udělat pořádně a práci neuspěcháš.“ Kromě firmy pana Střihavky, který udělal téměř vše, okna a dveře vyrobila firma pana Baláčka z Dubé a majitelé najali ještě místní kameníky na venkovní úpravy a řemeslníky z Doks na stavbu schodů v interiéru.

Po opravách

Původní dispozice domu zůstala zachována, stejně jako nerovnosti stěn, nikde není pravý úhel. V přízemí, než vstoupíte do domu, jsou dveře mířící do bývalého chlívku. Tam je dnes vinárna a za ní stodůlka s dílnou. V místě, kde se dřív shazovalo seno, visí bojler. Proti dveřím byla černá kuchyně. Dnes se tu na stropě klene čistý oblouk z pískovce a pod ním jsou připraveny stůl a lavice a celá řada měkce polstrovaných židlí.

V koupelně dostaly nátěr zelenomodrou barvou zejména staré kusy. Foto: Jaroslav Hejzlar

Vlevo za vstupními dveřmi do chalupy jsou schody do patra a za nimi dveře do malé kuchyňky, Evina království. Tato místnost je jako jediná v domě vyladěna do modra. Tón udaly dlaždičky z RAKA ze série Majolika a porcelánové nádobí s cibulákovým vzorem. Proti vstupu je záchod a vpravo, na jihovýchod, obytná světnice, největší místnost v domě. Vévodí jí bílá kamna s nenápadnými zelenými reliéfy od kamnáře Tomáše Vohradníka z Liberce. Za nimi je netypický pískovcový prostor, o němž manželé až do rekonstrukce nevěděli. Položili do něj nízkou matraci. „Nejradši na ní odpočívá pes! Anebo se tady stulí mladí,“ usmívá se Eva. Naproti kamnům je stůl, v rohu svatý koutek s koutní skříňkou a vedle otoman k poobědovému šlofíčku.

Když jsme vyšli schody do patra, upoutalo naši pozornost komínové těleso. „Komín je průlezný a nově vyvložkovaný. Šedočerné mapy na něm způsobuje dehet, který prosakuje ze zanesených pískovcových štuků,“ sděluje Jiří.

Obytné patro

V patře jsou tři pokoje vedle sebe, na druhé straně pak velká koupelna se záchodem a ještě letní ložnice. Po obvodu mozaikové podlahy v koupelně vede bílý pruh dlažby, aby nebylo vidět, jak jsou zdi křivé. Z koupelny stoupají schody na půdu. Za koupelnou je pokojík pro hosty, tzv. letní ložnice. Nad truhlou v této ložnici je na polici měděné nádobí, další je ve světnici.

„Manžel slíbil, že až bude v důchodu, všechny kusy pocínuje. Řemeslo cínařství už vymizelo,“ prozrazuje Eva. Jiří dodává: „Měď jako kov není jedovatá, nebezpečná je měděnka, zelený prášek, který se tvoří vlivem vzdušné vlhkosti. Řešením je kombinace zlatorůžové mědi se stříbrošedým cínem. Tradičně se dává vrstva cínu dovnitř nádobí,“ vysvětluje.

Z vinárny se dá pokračovat do stodůlky s dílnou. Foto: Jaroslav Hejzlar

Eva je lékařkou a Jiří energetikem, ale mají vřelý vztah ke starožitnostem. Před lety oba studovali dvouletý kurz – Rudolfinskou akademii, kde se naučili mimo jiné posuzovat starožitnické zboží. Jiří prý občas koupí něco zajímavého na internetových aukcích.
Jak už jsme psali, na druhé straně patra jsou tři pokoje: dvě ložnice a mezi nimi je televizní pokoj. Fládrovaný nábytek zrestaurovala Eva. Růžová barva nábytku ve druhé ložnici je inspirována barvou přehozu, který si majitelé přivezli z Luhačovic.

Netradiční kus jsme objevili v ložnici. Je to postelové čelo, bylo v nohách postele. Eva upozorňuje také na podlahu. „Všude jsou nová prkna, ale tady jsme ponechali stará. Dva chlapi je brousili tři dny, aby je zbavili šedého odstínu.“

Křesla a pohovka jsou nově přečalouněné. Postaral se o to Radim Šlechtický z firmy Rasl čalouněný nábytek z Luk nad Jihlavou. Eva s Jiřím ho moc chválí. Potahoval také lavici ve světnici v přízemí a dělal na nábytku i drobné truhlářské práce.

Za členitým dvorkem je kousek svažité zahrady. Foto: Jaroslav Hejzlar

roubenka se zelenomodrým ostěním kolem oken

Zelenomodrou použili na ostění oken i na dveře. Foto: Jaroslav Hejzlar

Dvorek a zahrada

U stavení je členitý dvorek. Je ohraničen zdmi z pískovcových kvádrů, které ukrývají vstup do sklípku; nad nimi rostou v záhonech plaménky, denivky, dobromysl, šalvěj, hortenzie, netřesky, astřičky – rostliny, kterým se daří téměř všude. Zdi zase směřují tam co kdysi, před příchodem zedníků vedly o jeden až dva metry jinudy. Než se vyjde na zahradu, narazíte za vstupem do sklípku na malinkatý bazének, který má stěny z pískovcových štuků. Jílovitá díra představovala jímku na vodu, teď se využila.

Pozemek má asi 1 000 m². Zahrada je svažitá a to se ji majitelé pokoušeli srovnat a navezli osm fůr zeminy. Eva říká, že za chalupou rostou brambory, namísto aby tu byla louka pro motýly. Nad řádky s bramborovými hlízami rozprostírají své koruny stromy. Plody stromů se dají vypálit, což majitelé s potěchou dělají.

Manželé tráví na chalupě většinu víkendů. V těch zbývajících si občas zajedou na ryby do Norska, za vínem do Itálie anebo do některých tuzemských lázní. Ale nejvíc se těší, až za nimi pod Bezděz přijedou synové.