Zednické nářadí
Zedničina je jedno z řemesel, k jehož provozování si vystačíte s opravdu jednoduchým vybavením. Neobejdete se však bez šikovných rukou a zkušeností.
Tradiční zednické práce jsou často zdlouhavé, náročné a namáhavé. A vzhledem k dostatku materiálů a technologických postupů, které v současnosti stavění zjednodušují, je mnohdy problém sehnat zedníka ochotného a schopného pracovat „po staru“. Majitelé chalup o tom vědí svoje.
Potřebujete-li tedy na chalupě postavit zeď z cihel, nahazovat klasickou omítku či vyštukovat stěny, je jednodušší pustit se do toho svépomocí. Začněte tím, že si pořídíte příslušný „vercajk“.
Lžíce, naběračka, kladivo
Základem je zednická lžíce, naběračka a kladívko. Lžíce se používá k nahazování či k vrstvení malty na cihly. U nás je tradičně hranatá, ale seženete i výrobky s lopatkou ve tvaru ostré či zakulacené špičky, které lze využít i ke spárování. Vyzkoušejte si, jaký tvar vám bude pro různé typy prací vyhovovat.
Naběračka je rovněž univerzální nářadí. Slouží k nabírání suchého materiálu, k rozlévání malty a v určitých situacích i k nahození řídké omítky. To už ovšem chce poměrně zkušenou ruku. Rozšířené jsou plechové naběračky, vyzkoušet můžete i plastovou.
Kladívko si také pořiďte, protože ho lze využít při různých typech zednických prací. Tupá strana slouží k doklepnutí cihel do malty, ostří využijete k půlení cihel, osekávání omítky či ke snadnému páčení cihel při rozebírání staré zdi. Pro bezpečné doklepávání cihel se hodí i těžší gumová palička.
Na míchání malty či přípravu omítek ze suchých směsí je nejlepší koupit zednické vědro či hranatou nádobu (kalfas) z černého plastu. Tyto nádoby o různých objemech jsou lehké a díky pružnosti plastu téměř nezničitelné. Lze je snadno vymývat, a pokud v nich malta zaschne, bez potíží ji vyklepete.
Když už jsme u míchání, lze ho velmi usnadnit použitím elektrického míchadla. Menší množství se dá míchat i ručně nebo míchací metlou na vrtačce, ale míchadlo vás nenechá ve štychu ani při poměrně velkém objemu připravovaného materiálu a na rozdíl od míchačky zabere jen minimum místa. Míchat budete maltu pro zdění i na opravy, hrubé i jemné omítky a štuk, ale i stavební lepidlo nebo beton.
Vodováha v klasické či elektronické variantě bývá na stavbě jednou ze základních pomůcek
Svisle i vodorovně
Při zdění z tradičních cihel je důležité i určování svislých a vodorovných rovin. Zcela si vystačíte s běžnou vodováhou, olovnicí a provázky, ale není důvod bránit se moderním nástrojům typu digitální vodováhy a laserových přístrojů, které rychle měří vzdálenost a dokážou promítat vodorovné i svislé paprsky, takže se vyhnete rozměřování a navazování provázků, podle nichž se tradičně zakládá zeď. Ať už používáte vodováhu manuální, či digitální, pořiďte si ji na stavbu co nejdelší, nebudete litovat. A třeba zmíněná olovnice je pomůckou natolik jednoduchou a praktickou, že se vyplatí mít ji po ruce i v případě, že dáváte přednost elektronice. Jde vlastně o malé závaží se špičkou zavěšené na provázku, s jehož pomocí snadno určíte svislou rovinu.
Když už zeď stojí
V některých případech se ponechává cihlová zeď neomítnutá a spáry mezi cihlami se vyplňují maltou. Spárování je poměrně náročná dovednost, kterou se naučíte pouze praxí. K vyplňování a uhlazení spár pak poslouží buď už zmíněná špičatá, nebo zakulacená úzká lžíce, nebo úzká spárovací špachtle.
Zednická skoba usnadňuje
uchycení latí pro omítání rohů a hran
Pro klasické omítání si vystačíte se zednickou lžící a naběračkou. Pro udržení stejnoměrné tloušťky nahazované omítkové vrstvy slouží omítníky, podle nichž se čerstvě nahozená omítka stahuje do roviny. Zkušení zedníci umí udělat omítníky i z latěk nebo silných drátů, ale mnohem snadněji se pracuje s omítkovými profily z hliníku, které na zeď provizorně přivrtáte.
Ke strhávání omítky lze používat i obyčejnou dřevěnou desku, ale hliníková stahovací lať je lehčí a přebytečná malta po ní snadněji sklouzává. Navíc se často prodává i s integrovanou libelou vodováhy.
Pro vytváření rovných rohů či okenních špalet existuje na trhu řada praktických pomůcek v podobě plastových či kovových lišt, ale vystačit si lze i s obyčejnými deskami a latěmi, podle nichž při omítání srovnáte svislé i vodorovné rohové hrany. K rychlému dočasnému upevnění desek na cihlovou zeď slouží zednické skoby. Skobu tvoří zatloukací hranatý hřeb s posuvnou ocelovou návlačkou, díky které desku po zavadnutí malty snadno uvolníte.
Olovnice je velmi jednoduchý, ale přesný nástroj k určení svislých rovin
Ke srovnání povrchu nahozené hrubé omítky slouží dřevěné hladítko, k natahování jemných štukových či tenkovrstvých fasádních omítek využijete hladítka ocelová (nerezová), která jsou k dispozici v různých velikostech. Alternativou jsou hladítka plastová, ta se však poměrně rychle poškrábou.
Ke „klasice“ patří rovněž filcová (plstěná) hladítka, která sice lze z části nahradit různými modernějšími varianty hladítek pěnových, ale pro konečnou úpravu jemných štukových omítek stále patří k nejpraktičtějším pomůckám. Nová a dosud neopotřebovaná hladítka tohoto typu často pouští chlupy, které pak ulpívají v omítce. Zkušení zedníci to řeší opalováním svrchní vrstvy plsti a jejím následným začištěním brusným papírem.
Dobré rady
- Zednické nářadí se snažte pečlivě omývat co nejdříve po použití, jen tak vydrží povrch nástrojů hladký, nebude rezavět a nebude se postupně zanášet ztvrdlými zbytky malty.
- Dřevěné násady lžic či naběraček mají tendenci k praskání a protáčení, plastové jsou praktičtější a déle vydrží.
Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem a Shutterstock
Zednické nářadí
