Zednická hladítka

Rubrika: Dílna, Nářadí a vybavení

Bez hladítek různých typů se neobejdete zejména při nanášení a úpravě finálních vrstev omítek, štuků a stěrek. Zorientovat se v nich však není snadné.

Výběr ideálního hladítka se odvíjí především od toho, jaký materiál pro úpravu stěn použijete. Může to být obvyklá kombinace jádrové a štukové omítky připravené ze suchých pytlovaných směsí, ale i vlastnoručně namíchaný vápenný štuk, sádrové omítky či stěrky i hotové štukové či fasádní omítky v nádobách. V nabídce hladítek však najdete i nářadí vhodné pro broušení polystyrenu, zahlazení spárovací hmoty do spár, čištění povrchu keramických dlaždic po lepení a spárování nebo gletování betonu.

Měkká hladítka

Každé z hladítek je určeno na konkrétní druh práce a zároveň ho obvykle lze použít i k dalším účelům. K tradičním univerzálním a zejména mezi zkušenými řemeslníky oblíbeným patří plstěná (filcová) hladítka. Srovnávají se jimi jemné vrstvy omítky (štuku). Především hladítka z černé či hnědé plsti jsou ideální pro jemné omítky s hrubším zrnem. Hladítka s bílou plstí pak doporučují výrobci pro fasádní omítky s jemnější strukturou a vnitřní štuky s jemnějším zrnem.

Filc (plsť) je podle mnoha zedníků ideální díky tomu, že drží vlhkost, ale nevymývá zasychající vrstvu štuku při hlazení. Má rovněž optimální měkkost k účinnému vyhlazení i větších nerovností nebo příliš zaschlé vrstvy jemné omítky, což je s jinými typy hladítek téměř nemožné.

Úspěšná práce s plstěným (ale i jakýmkoli jiným) hladítkem však vyžaduje praxi spočívající nejen v získání cviku v síle přítlaku krouživých pohybů, ale i v přípravě omítaného povrchu, ve správném natažení omítky a také v odhadu správného okamžiku, kdy je možné pustit se do hlazení, aby vrstva štuku nebyla ještě příliš vlhká nebo naopak moc suchá. Ani sebepodrobnější popis nenaučí klasický postup „zapucování“ jemné omítky tak, jako zaškolení od zkušeného praktika, nebo metoda „pokus – omyl.“

Víkendové zedníky často odrazuje od plstěných hladítek i to, že především ta nová pouštějí „chlupy,“ které ulpívají ve štuku a mohou být patrné i pod vrstvou malby. Proto lidé často sáhnou po zdánlivě snadněji použitelných hladítkách z jiných typů materiálů. Ty však mají sklon štuk v tenké vrstvě příliš vlhčit a vymývat, zatímco na vyhlazení silnější vrstvy štuku nestačí, protože jsou moc měkké.

Gumová pěna poslouží i při spárování dlažby a následném čistění jejího povrchu

Zednická praxe však radí chlupy z filcového hladítka opálit. Použijte k tomu buď menší příruční plynový hořák, nebo klidně i zapálené stočené noviny. Opálenou vrstvu plsti očistěte smirkovým papírem a pokud by i dál zůstával povrch hladítka chlupatý, opakujte celý postup ještě jednou.

Mezi další měkké povrchy hladítek patří jemný, hrubý či rastrovaný molitan. Hodí se na úpravu povrchu jemných vnitřních i fasádních omítek včetně odstranění uvolněných zrnek písku ze štuku a také na hlazení hotových omítkových směsí (např. Keraštuk), které lze nanést ve velmi jemné vrstvě a jež se vyznačují delším zasycháním. Používají se i pro omývání povrchu dlaždic či obkládaček po spárování.

S houbovými či pěnovými povrchy hladítek se snadno pracuje, někdy jsou však na úpravu větších nerovností příliš měkké

Pro tento účel jsou vhodná i hladítka s povrchem z mořské houby či hydrohouby, které lze s patřičnou praxí úspěšně použít rovněž pro úpravu jemných omítek a hlazení jemné cementové malty (lepidla).

S houbovými hladítky dnes pracují řemeslníci často, je však třeba vyzkoušet jednotlivé materiály včetně jejich různé hrubosti či jemnosti a zjistit, s čím vám půjde práce nejlépe od ruky.

Na lepidlo a zatlačení spárovací hmoty do spár se doporučuje mikropryž nebo tvrdší gumová pěna. Potřebujete-li zapucovat hrubší jádrovou omítku či beton, vyzkoušejte hladítko s mirelonem, což je tuhá pěna z polyetylenu, známá rovněž jako izolační materiál. Na srovnání a dohlazení některých speciálních štukových omítek se používá také hladítko s povrchem z durenu, což je polyuretanová pěna.

Tvrdá hladítka

Především pro srovnání jádrové omítky, která obvykle tvoří podklad pro štuk nebo stěrky, se často používají i tvrdá hladítka. Tradiční dřevěné je kromě jádra vhodné i na dohlazení hrubého či potěrového betonu. Podobné určení mají výrobky z polyuretanu či polystyrenu, přičemž polystyrenové hladítko lze použít i upravení jemných vnitřních či fasádních omítek.
Na poslední dvě zmíněné omítky se doporučuje i hladítko z materiálu ABS, což je houževnatý plast. Toto hladítko se dá použít i pro natahování vrstvy lepidla, stěrek či tmelů.

Pro úpravu povrchů některých omítek se využívají i tvrdé povrchy hladítek, například plast AbS (Knauf)

Plech a nerez

Pomocí zubatého hladítka vytvoříte v nanesené vrstvě lepidla drážky zvyšující přilnavost dlažby či obkladů

Plechová či nerezová hladítka slouží zejména k rychlému a pohodlnému nanášení (natažení) stavebních hmot na podklad, ale můžete je využít i k úpravě a dohlazení dosud nezaschnutých omítek a stěrek.

Hladká nerezová hladítka jsou snadno omyvatelná a nekorodují, takže u nich nevzniká problém s postupným ulpíváním nečistot a ztrátou hladkosti jako u výrobků z ocelového plechu. Lze s nimi snadno nanést jemné omítky, neobejdete se bez nich při natahování fasádního lepidla na izolace a mohou posloužit i k hlazení či gletování betonu, kde se ovšem tradičně používají spíše hladítka ocelová.
Plechová hladítka se „zubatými“ hranami slouží k vytvoření drážek ve vrstvě lepidla nutných pro dokonalé přilnutí obkládaček, dlaždic či jiných plošných obkladů.

Dobré rady

I když materiál hladítka v regálu nepoznáte na první pohled, měl by být uveden na nálepce, případně nakupujte přes e-shop.
Dokoupit lze i samostatné houby, pěny či pásy z jiných materiálů, které se na plastový základ přilepí. Ušetříte zhruba polovinu nákladů.
Povrch hladítka je nutné neprodleně po práci vymýt a udržovat ho v čistotě, jinak nářadí nebude plnit svoji funkci.

Na co který materiál použít

Černý nebo hnědý filc – na jemné omítky s hrubším zrnem
Bílý filc – fasádní omítky s jemnější strukturou a vnitřní štuky s jemnějším zrnem
Molitan – jemné vnitřní i fasádní omítky, pro omývání povrchu dlaždic či obkládaček po spárování
Mořská houba – jemné omítky a pro omývání povrchu dlaždic či obkládaček
Mikropryž, tvrdší gumová pěna – na lepidlo a zatlačení spárovací hmoty do spár
Mirelon – hrubší jádrová omítka, beton
Duren – speciální štukové omítky
Dřevo, polyuretan – jádrová omítka, beton
Polystyren – jádrová omítka, beton, jemné vnitřní i fasádní omítky
Houževnatý plast – jemné vnitřní i fasádní omítky, lepidla, stěrky a tmely
Plech a nerez – nanášení stavebních hmot na podklad, dohlazení dosud nezaschnutých omítek a stěrek
Ocel – beton
Plech se „zubatými“ hranami – vytvoření drážek ve vrstvě lepidla

Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem a Shutterstock