Žebříky, schůdky a příruční lešení
Žebřík je neocenitelný pomocníkem. A díky šíři nabídky na trhu může být doslova ušitý na míru vašim potřebám ať už z hlediska skladnosti, bezpečnosti, či nejčastějšího způsobu využití.
V současnosti jsou nejčastěji používaným materiálem pro výrobu žebříků svařované kovové profily. Neznamená to, že byste už nesehnali klasické dřevěné štafle, ale při hledání univerzálního žebříku s širokými možnostmi použití a víceméně neomezenou trvanlivostí se raději poohlédněte po oceli či hliníku. Ty se používají také pro výrobu modelů určených na střechu nebo pro práci s elektřinou a kromě bezpečnosti zaručí i mnohdy vítanou nižší hmotnost oproti oceli.
Variantou, která stojí za úvahu zejména při plánovaných opravách či dostavbách, je žebřík, z nějž lze jednoduchou přestavbou vytvořit provizorní lešení. Nejen při stavbě, ale třeba i při opravách nátěrů fasád, je práce z lešení výrazně pohodlnější a „skládačka“ je zároveň použitelná i jako tradiční žebřík. Pojďme se tedy podívat na současnou nabídku i možnosti výběru podrobněji.
Délka a materiál
Otázka, jak vysoko vám žebřík dovolí vystoupat, je obvykle jednou z prvních, kterou si před nákupem kladete. Důležitá je však nejen délka rozloženého produktu, ale také délka po složení, od níž se pak odvíjí možnosti skladování. Určitou nevýhodou skladného žebříku může být o něco menší pocitová stabilita, ale pravdou je, že zvláště u hobby žebříků se s využitím jejich maximální výšky počítá spíše výjimečně.
Samotná výška však není zcela směrodatnou hodnotou, protože se žebřík používá vždy opřený v určitém úhlu, nejčastěji mezi 70–80°. Proto se uvádí rovněž opěrná výška, což je číslo zhruba o 10–20 cm nižší oproti maximální hodnotě a upřesňuje výšku, v níž se žebřík dotkne opěrného bodu (zdi). Podstatná je i pracovní výška. Jde o výšku, kam ze žebříku dosáhne průměrně vysoký člověk, pokud stojí na třetí nebo čtvrté nejvyšší příčce. Stoupat výš už není bezpečné, pokud nemáte doplňkové jištění lanovým úvazem shora.
Víte-li tak například, že čas od času budete potřebovat natřít dřevěný štít nebo vyčistit okapy, zvolte typ, jehož pracovní výška vám takovou činnost bezpečně umožní.
Pokud jde o materiál, zůstává pro malířské štafle nebo jednoduché opěrné žebříky pro sběr ovoce stále ve hře i dřevo. Pro jednorázové opravy či na stavbu lze rovněž poměrně snadno vyrobit dostatečně pevný provizorní žebřík, například ze střešních latí. Dřevo je však poměrně těžké, u latí hrozí zadření třísek a rovněž je třeba hlídat nosnost či nežádoucí vliv vlhkosti, pokud má takový pomocník už něco za sebou. To u kovu řešit nemusíte.
Hliník je kromě speciálních výrobků velmi často používaný i u univerzálních skládaček či jednoduchých štaflí zejména díky nízké hmotnosti. Navíc je v podstatě nezničitelný. Umožňuje výrobu žebříků velmi vysokých a zároveň variabilních. Kombinace nízké hmotnosti a snadného skládání z něj dělá favorita mezi široce použitelnými typy na chatu a chalupu.
Profesionálové někdy raději volí ocel, která působí robustnějším a stabilnějším dojmem. Pokud není u žebříku prvotním kritériem lehkost a snadná manipulace, může být toto řešení dobrou volbou i pro dům a zahradu.
Kromě toho existují i žebříky a štafle z plastu, u nichž je kromě hmotnosti důležitá i nulová vodivost, takže je vyhledávají elektrikáři a případně studnaři kvůli odolnosti těchto výrobků proti vodě.
Kvalita zpracování
Při nákupu žebříků je třeba zkoumat kvalitu provedení včetně zabroušených svarů a ostrých hran. To je důležité pro bezpečnost, protože možnost sklouznutí ze stupně vždy existuje a jakékoli ostré výstupky mohou způsobit nepříjemná zranění.
Posuvný mechanismus, který umožňuje nastavení jednotlivých dílů, by měl fungovat hladce, a stejně tak by do sebe měly bez problémů zapadnout jednotlivé spojovací mechanismy obvykle tvořené plechovými profily, jejichž výřezy zapadnou do opěrných výstupků.
Je důležité vědět, že všechny žebříky na českém trhu se musí řídit normou ČSN EN 131(1-3), která určuje například tloušťku materiálu (minimálně 1,2 mm), průřez příčky (alespoň 20 × 20 mm) nebo nosnost jedné příčky (150 kg). Dodržení normy by mělo být zárukou dostatečné nosnosti a odolnosti konstrukce výrobku i v případě, že po něm stoupáte s těžším břemenem a hmotnosti se sčítají.
Norma upravuje i příčky. Jejich vzdálenost se pohybuje v rozmezí 25-30 cm. Dva stejně dlouhé žebříky tak mohou mít odlišný počet příček. Kvalitnější profi žebříky mají příčky vzdáleny 28–30 cm. Šířka příček se obecně pohybuje mezi 35–42 centimetry, u výsuvných teleskopických žebříků je u zasouvaného kusu šířka příček vždy menší.
Jaký typ zvolit?
Velmi praktickým základem, který spousta lidí pomíjí, jsou malé schůdky. Až si je pořídíte, budete překvapení, jak široké možnosti využití najdou při práci v interiéru, ale i kolem domu. Mohou být jednostranné nebo oboustranné a typické jsou pro ně širší ploché stupně, které nahrazují tradiční příčky. To je činí pocitově stabilnějšími a jsou pohodlnější pro nohy. Ideální je výška umožňující pohodlně dosáhnout na strop, na vysokou skříň, na horní hranu oken zvenčí, nebo dokonce do nižšího okapu. Výhodou oboustranných či rozkládacích produktů tohoto typu je mimo jiné i fakt, že je nemusíte opírat o stěnu a nehrozí tak její poškození. V zahradě z nich často můžete sklízet i ovoce z nižších větví stromů nebo pohodlně zastřihnout vršky keřů.
Pokud jde o žebříky, je základem jednoduchý typ s neměnnou délkou. Abyste na něj mohli lézt, je třeba ho opřít o větev nebo zeď.
U teleskopického žebříku se jednotlivé díly zasouvají do polohy vedle sebe, ve složené poloze tak může mít dvě, tři, nebo dokonce čtyři „vrstvy“. Výborně tak kombinuje skladnost s variabilní délkou (výškou), která může být až pět metrů. Obvykle tyto typy umožňují rovněž uvolnění (jednoduché vysunutí) jednoho dílu tak, že je k dispozici jako kratší samostatný žebřík. Sestavit z nich lze i štafle, jejichž stabilitu posiluje rozšířená základna na spodní straně.
Žebříky, z nichž je možné vytvořit i pracovní plošinu, obvykle využívají o něco složitější kloubový systém s aretovacími šrouby. Vznikne tak jakýsi můstek, jehož pochozí i opěrnou plochu tvoří části konstrukce žebříků nastavené díky ohebným kloubům do potřebné polohy. Na pochozí plochu se pak položí například fošna.
Dobré rady
- Pokud je pro vás důležitá skladnost, pořiďte si spíše lehký teleskopický hliníkový žebřík složený z více kratších dílů. Dřevěný žebřík je těžší a skládat ho nelze. Některé typy dřevěných štaflí však umožňují nastavení do tvaru klasického rovného žebříku.
- Bezpečnější práci zajistí příslušenství, které lze k některým typům žebříků dokoupit. Jsou to například odkládací plošinky (poličky) na nářadí a materiál nebo protiskluzové hroty na základnu.
Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem a Shutterstock