Ze sklípku do sklípku

V rohu náměstíčka z vinných sklepů v Pouzdřanech najdete vedle sebe dva, které mají štíty stavěné do oblouku. Mají i společný příběh a přinejmenším do jednoho z nich se vám možná podaří nahlédnout.

O vinném sklepě v Pouzdřanech, který Hana Topinková se svým partnerem Martinem Klajbanem zrekonstruovali na netradiční objekt k bydlení, jsme psali zhruba před dvěma lety. Náročná stavba se spoustou nástrah v podobě pracného hledání, opravování a opětovného využívání recyklovaných stavebních materiálů sice přinesla skvělý výsledek v podobě originálního domu, ale také občasné neshody s řemeslníky a hodně práce, kterou nebylo možné udělat jinak než pěkně postaru vlastníma rukama.
Leckomu by to možná jednou provždy stačilo, ne ovšem energické keramičce Haně. I přesto, že do rodiny přibyl malý syn, neváhala, když se naskytl ke koupi další sklep v těsném sousedství.

Do svahu a do výšky

Už minule jsme připomněli, že přestavba vinného sklepa na obytný objekt není až zas tak výjimečná. Podnikaví moravští vinaři ovšem nástavby nad sklepy často pojímají spíše účelově, v mnoha případech jako provizorní ubytování nebo jako zázemí pro nocležníky, kteří si dopřejí posezení u vína.
Udělat ze sklepa regulérní obytný prostor s dostatečným komfortem vyžaduje vyrovnat se s řadou omezení, které obvykle spočívají v poměrně úzkém půdorysu či v přízemí, které je z logiky věci často zapuštěno do svahu. Nemáte-li tedy příliš mnoho rezerv do šířky, musíte do výšky. A pokud možno bez zbytečně širokých schodů či chodeb. Využít se musí doslova každý metr. Tradiční sklep míval v přízemních prostorách zázemí pro zpracování hroznů, a i když se tyto někdejší lisovny a přípravny v mnoha sklípcích přeměnily ve společenské prostory pro posezení, nebývají velké ani nijak zvlášť světlé.
Zmíněné trable Hanu s Martinem neodradily ani u přestavby prvního sklepa, pro rekonstrukci s pořadovým číslem 2 jim navíc poskytly výrazný bonus v podobě zkušeností, co lze s takovým specifickým prostorem podniknout. Tak třeba v už zmiňované přízemní lisovně je očividně základem pořádný krb a využití nevelkého množství světla z malých oken zejména pro přirozené osvětlení kuchyňské linky.
Na začátku přestavby druhého sklepa však byly víceméně jen základy. Zatímco první rekonstruovaný rodinný vinný sklípek z dvacátých let minulého století měl určitou historickou hodnotu sám o sobě, sousední byl spíše strohou účelovou stavbou. Původně to byl sklep místního vinařského družstva, jehož nadzemní část jen zastřešovala vstup do skutečně impozantního klenutého prostoru na skladování vína. Ten je obrovský a dokonce průchozí, takže jednou stranou vejdete a druhou zase vyjdete ven o dobrých sto metrů dál. Ale cihlové podzemní sklepy k bydlení pochopitelně využít nelze a víno Hana s Martinem nevyrábějí, takže prozatím zůstávají zakonzervované a co s nimi bude dál, to se teprve uvidí.

Okno do sklepa nemůže být velké, ale na práci v kuchyni postačí

Nová, a přece po staru

Dvoupatrová stavba s obloukovým průčelím je tedy postavená nově, ale opět s maximálním využitím tradičních stavebních materiálů, které beze zbytku určují vzhled i atmosféru celého objektu.
„Sklep byl léta družstevní a později zprivatizovaný. Dlouho nebyl na prodej, ale před časem se mi jeho majitel zmínil, že by ho prodal za slušnou cenu, tak jsme příliš neváhali,“ říká Hana Topinková. S partnerem Martinem byli už v té době definitivně rozhodnutí zakotvit v opraveném „sklepním“ domku v Pouzdřanech, takže úvaha o přestavbě sousedního objektu na malý penzion se přímo nabízela.
Vzhledem k čerstvému přírůstku do rodiny sice Hana nemohla „fušovat“ řemeslníkům do práce až tak intenzivně jako před několika lety, zedníci však už o něco lépe věděli, do čeho jdou. I tak se ale opakovala řada humorných situací v podobě jejich občasné neochoty udělat záměrně „nakřivo“ to, co by sami udělali rovně a nutnosti poprat se s výzvami, které před standardní uživatele moderních stavebních materiálů občas staví práce s těmi starými.
„U minulého sklepa jsem některé stěny natahovala omítkou sama, protože se do mé představy prostě nikdo nedokázal trefit. Tentokrát na to nebylo tolik času, ale i tak se znovu sháněly a čistily staré cihly, pracně se hledalo staré dřevo s patinou a dost práce také dalo shánění vybavení jednotlivých pokojů, které muselo odpovídat zvolenému stylu mnohem konkrétněji, než tomu bylo v případě rekonstrukce a zařizování původního domu,“ vypráví majitelka.

Posuvné dveře zdobí i některé pokoje v patrech

Lehkost v bílém

Procházíte-li dnes stavbou, která byla v době naší návštěvy dosud ve zkušebním provozu, vidíte v každém případě efekt důsledného lpění na zvoleném stylu. I z fotografií je patrné, že vzhled celého domu určuje poměrně jednoduchá kombinace hrubých struktur pálených cihel, kamene a recyklovaného dřeva, kterou zjemňuje dominující bílá barva nábytku, zařizovacích předmětů, textilií a některých podlah. Nijak zvlášť velké místnosti tak dostaly jemný a vzdušný charakter a zdánlivá minimalistická strohost bílé vytváří příjemný kontrast s „těžkými“ rustikálními součástmi obytných prostor, ať už jde o některé kusy nábytku, kované prvky, režné zdivo, či kamenné žlaby v koupelnách, nebo krásně udělané posuvné dveře a ručně opracované trámy.
„Dveře vyráběl podle mého návrhu truhlář z rodiny a fungují opravdu skvěle,“ pochvaluje si Hana, zatímco vyprovází první „zkušební“ hosty, rodinné přátele, kteří právě otestovali spaní v novotou vonících nadýchaných bílých polštářích. A připomíná, že při zařizování pokojů se snažila být opravdu důsledná, takže zvolenému stylu odpovídá i „nostalgický“ design chladniček či sklenic na víno.
O hosty penzionu pravděpodobně mít nouzi nebude. „Už teď je před sklepem připraveno stylové posezení u opravených sudů na víno a také dekorace v podobě starého kola, takže už tu zastavuje spousta projíždějících cyklistů, kteří se ptají, zda máme otevřeno,“ směje se Hana Topinková, která se jen tak nějaké výzvy očividně nezalekne.
Pokud se tedy do sluncem zalité krajiny pod Pálavou někdy vypravíte a zařadíte na svůj program i návštěvu přírodní památky Pouzdřanská step s tamní proslulou viniční tratí Kolby, nenechte si ujít ani návštěvu místních sklípků. Ten Hančin a Martinův si určitě zamilujete a najdete v něm příjemný mix ozvěn tradiční moravské vinařské architektury i stylů povědomých spíše z návštěv řeckých ostrovů nebo francouzské Provence.

Text a foto: Richard Guryča

Ze sklípku do sklípku