U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ZATMĚNÍ V ČESKÉ ENERGETICE
Kategorie: Aktuálně | Autor: Čestmír Klos, redaktor časopisu Týden
Energii Slunce využíváme méně než ve vyspělých zemích
Každý chalupář nebo majitel rodinného domku si už může doma pořídit malou sluneční elektrárnu, která po připojení do běžné zásuvky roztočí elektroměr obráceně a je schopna pokrýt celoroční rodinnou spotřebu elektřiny. Má to ovšem jednu vážnou vadu: při deformovaných cenách za energii vyjde každá podomácku vyrobená kilowatthodina desetkrát dráž. A tak se mílovými kroky vzdalujeme světovým trendům. Každý laik si spočítá, že využití energie Slunce je cesta správným směrem – fotovoltaické články nevypouštějí žádné exhalace, neprodukují odpad a spotřebovávají energii, která tak jako tak dopadá na zemský povrch. Rozumné vlády instalace fotovoltaických článků masivně podporují a konkurující si průmyslové podniky vyvíjejí čím dál dokonalejší a levnější zařízení. Proti roku 1980 poklesla jejich výrobní cena o 80 % a do deseti let by domovní mikroelektrárny měly být konkurenceschopné běžným zrodům elektřiny. Není to tedy žádný hazard, když prezident Clinton v USA vyhlásil program Milion solárních střech a když EU chce do roku 2010 zprovoznit půl milionu fotovoltaických souprav. Český stát nejenže žádný fotovoltaický program dosud nevypsal, ale ani praxe podpůrných energetických a ekologických fondů není rozvoji domovních slunečních minielektráren nakloněna. Kdyby si někdo zažádal o podporu z programu úspor energie a obnovitelných zdrojů, na Státním fondu životního prostředí by nepořídil: fotovoltaické články nejsou v seznamu. U České energetické agentury by se zájemce ucházet mohl, ale čekala by ho tu tvrdá konkurence vodních a větrných elektráren, jednotek na společnou výrobu elektřiny a tepla apod. Na podporu všech (!!!) obnovitelných zdrojů v celé republice tu na rok mají pouhých 45 milionů Kč, což by v Temelíně nestačilo ani na den: denně tu prostaví 48 milionů Kč.
“Sluneční ekonomie” musí vyhrát
Vědec Josip Kleczek vypočítal, že z energie uložené v uhlí, ropě nebo plynu dokážeme využít pouhou miliardtinu. Zbytek proměňujeme v odpad, jímž zatěžujeme doslova vlastní existenci. Vědecký svět už nepochybuje o hrozbě skleníkového efektu, způsobené spalováním fosilních paliv. Tým Denise Meadowse se pokusil modelovat další vývoj civilizace při současném čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů a vytváření odpadů – a dospěl k nepovzbudivému závěru: překročení mezí růstu je za dveřmi a sílí riziko kolapsu. Nedávné strachy, že nám nestačí zásoby surovin, už ztratily svůj smysl. I když za rok dokážeme ze zemského povrchu vytěžit tolik energetických surovin, které se tam ukládaly přes milion let, hrozba nedostatku uhlí, ropy či uranu neplatí: můžeme vytěžit jen zlomek známých zásob těchto surovin, abychom se uchránili před kolapsem způsobeným skleníkovým efektem. Čerpání neobnovitelných zdrojů nebude smět být větší než technologická schopnost vytvářet trvale udržitelné obnovitelné zásoby. Za obrovských ztrát a hromadění odpadů získáváme pro svět 10 terawattů energie – to je 10 bilionů wattů, 2 kilowatty na pozemšťana. Přitom Slunce nám už 7 miliard let vysílá osmnácttisíckrát větší množství energie. Stačí “jen” najít vhodnou technologii a pak už jen čerpat.
Tvrdě zaplacená romantika
V počítačovém věku se bez zdroje elektrické energie neobejdou ani lidé rozhodnutí žít alternativním životem. Novodobá pověst říká, že v zapomenuté hájence v brdských lesích se usídlila žena s dětmi. Vzdala se skoro všeho, na co jsme uvykli v konzumní domácnosti, jen počítače a hifivěže ne. Ale jak pro ně získává elektřinu? Z fotovoltaických článků a když nesvítí slunce, poslouží přebytkem vyrobené energie dobíjený akumulátor, v případě nouze zdroj na propan-butan. A tak i ten nejskromnější způsob života daleko od civilizace byl zatížen vysokými vstupními náklady. Tvrdě všichni zaplatíme i zdržení reformy pokřivených cen energie. Jen na první pohled je toto oddálení zdražování energie pro domácnosti sociálním krokem – lidé, kteří investovali do solárních systémů byli naopak velice poškozeni. Vložené investice se vracejí mnohem pomaleji, než vycházelo z programu předchozích vlád. Energetičtí poradci z Ekowattu, kteří jim tento způsob vytápění poradili, si teď připadají jako nějací podvodníci. Stále se vyplatí topit přímotopem, což je ten nejplýtvavější způsob, jaký existuje. U nás se pořád ještě vyplatí plýtvat a nevyplatí se využívat obecně nejlevnější energii jakou známe – energii Slunce.
Nenechat se zaplynovat
Vláda jedné z rakouských spolkových zemí – ve Štýrsku – se rozhodla podpořit masivní plynofikaci. Byl to rozumný krok, protože plyn se i v domácích kotlích spaluje mnohem účinněji než uhlí, nemá sirnaté emise a při téže výhřevnosti vypouští plynové kotle méně skleníkového oxidu uhličitého. Ale štýrský venkovan byl ještě rozumnější. “Proč se máme nechat zaplynovat, když jsou kolem lesy?” ptali se lidé v hospodě. A tak se pod vládním plynařským tlakem natruc zrodila první společná vesnická výtopna na dřevo. Teď už mají ve Štýrsku přes 300 takových výtopen a na lokální iniciativu je pyšná i spolková vláda, přestože sama nic nepodpořila. Jakkoli to na první pohled nevypadá, i ve Štýrsku se tak hřejí sluníčkem. To svoji energii uložilo do rostlin, a kdybychom je nespálili, uvolnila by se později při jejich tlení. Spalováním dřeva také vzniká oxid uhličitý, ale má mnohem lepší “kádrový profil” než plyn, vzniklý spalováním uhlí, plynu či ropy. Nezvyšuje totiž přirozenou bilanci skleníkových plynů, která je zárukou obyvatelnosti zemské atmosféry. Jestliže naši chalupáři nemají možnost podílet se na společných projektech vytápění dřevem či jinou biomasou, měli by pouvažovat o kotlích na dřevo či dřevěné brikety. Ještě zdaleka nejsme schopni využít odpadové dřevo z průmyslu, natož větve a souše z lesa. I většinu naší produkce briket vyvážíme do zemí, kde si daleko víc váží obnovitelných zdrojů a kde pod sociální slupkou neudržují nepřirozené relace mezi cenami energií. Ze všeho nejvíc se vyplatí investice do úspor energií. Jen na vytápění domů se dá vhodnou izolací ušetřit až 40 % energie, výměnou teplot mezi odsáváním a přiváděným vzduchem při větrání dalších 10 % – ale to už by byla jiná kapitola. Ta naše je o Sluníčku. Využívejme jeho energie, co nejvíc to jde. Ipřesto, vyjde-li vám projekt dráž než kamna na uhlí. Vrátí se to nejen vašim potomkům, ale i vám samým. Začnete víc vnímat, kdy svítí slunce a kdy je pod mrakem, začnete víc žít s přírodou. Rakušané, kteří jsou na této cestě o dvě koňské délky před námi (výhoda nejaderné země?), zjistili, že luxus dražší, ale přírodě šetrnější energie, si dopřály především rodiny s nižším a středně vysokým příjmem. Tedy obyčejní lidé. To by mohlo být i pro nás povzbudivé.
