Zateplování tradičních budov
Jedním slovem – není snadné. Proto se mimo jiné konají konference a semináře, kde se scházejí památkáři, architekti, stavbaři, technici i laici, kteří chtějí vědět víc. Přinášíme výňatky z několika vystoupení odborníků na konferenci pořádané Českou komorou autorizovaných inženýrů ve spolupráci s AZ Promo.
Co na to památkáři
Při opravách historicky a architektonicky významných objektů mnohdy dochází ke komplikovaným situacím. Je nutné uvést do souladu památkovou ochranu těchto objektů a požadavky na jejich tepelně-technické vlastnosti, které vyžadují současné předpisy a normy. Navíc se mnohdy mění princip využití některých prostor, což znamená zcela nové požadavky na vlastnosti konstrukcí a parametry interiérů, zejména ve smyslu teploty a vlhkosti (sklepení a suterény, hospodářské a průmyslové objekty a půdní prostory).
Z památkové praxe je možné uvést zejména následující doporučení:
- Před zahájením diskuse nad možnostmi adaptace je nutné stanovit hodnoty stavby a charakter jejích konstrukcí. Nelze mechanicky přebírat postupy, osvědčené např. u obnovy panelových objektů. Lze se také setkat s tím, že se aplikuje vrstva zateplení i na konstrukce zbudované kvalitně (cihelné zděné objekty), kde je možné řešit zlepšení vlastností jenom dílčími úpravami.
- Je nutné objektivně zpracovat jakýsi „energetický audit“ dotčené budovy, kde se jasně definují klíčové problémy – místa největších tepelných ztrát, závady, chybné detaily, míra škod i předpokládané cílové řešení. Při volbě postupu je třeba brát v úvahu více možností.
U historických výplní (oken, výkladců atp.) mohou přinést významné zlepšení parametrů i menší úpravy – vložení těsnění, lokální oprava, seřízení kování, úprava souvisejících detailů (např. oplechování parapetů oken).- Není-li vyhnutí a osazují se výplně s novodobými detaily (dithermální zasklení apod.), je skoro vždy možné jednat o modifikaci standardních prvků (typový profil), doplnit profilaci, zjemnit profily, přizpůsobit povrchové úpravy barevnosti fasády atd. Nezapomínejme, že okno je součástí architektury!
V případě, že stav objektu i jeho architektura umožní plošné zaizolování, měli bychom dodržet zejména tyto zásady:
- Výsledná struktura a barevnost povrchu by se neměla zásadně lišit od původní omítky či povrchu stavby; v památkovém prostředí je třeba vyvarovat se zejména výrazných, často až křiklavých barev, které jsou v nabídce finálních produktů.
- Instalace napodobenin plastického členění (např. z polystyrenu) na nový líc zateplené fasády je třeba u objektů s památkovou ochranou či v prostředí s plošnou památkovou ochranou považovat za vyloučené a nepoužitelné.
- Posunem vnějšího líce fasády nesmí dojít k „utopení“ výplní ani vzniku dalších nesmyslných detailů – odskoky, deformace v okolí balkónů, lodžií, navazujících konstrukcí.
- Je nutné zvážit skutečně nezbytnou tloušťku zateplení; praxe ukazuje, že při tloušťce izolantu 80–100 mm jsou deformace fasády u běžně velkých domů nenápadné a při správné návaznosti povrchu a důležitých detailů nemusí být taková úprava rušivá.
V dalších letech bude důležité sledovat nejen nové trendy a možnosti nových materiálů, ale i chování již zateplených fasád – a učit se z vyvstalých chyb. Ukazuje se například, že příliš dokonale zatěsněné fasády způsobují nekontrolovatelné vlhnutí a plesnivění vnitřních konstrukcí, což je v přímém protikladu se záměry těchto úprav. Je velmi pravděpodobné, že fyzická i morální životnost těchto systémů bude výrazně nižší než životnost staveb, na nichž jsou instalovány. Čeká nás tedy ještě diskuse ke způsobům jejich odstraňování, likvidace a případné náhrady.
(Ing. arch. Ondřej Šefců, NPÚ)
Zelená úsporám a památky
Také letos vyhlásilo Ministerstvo životního prostředí ČR v rámci programu Nová zelená úsporám (NZÚ) podporu pro projekty na snižování energetické náročnosti. Program se týká mimo jiné rodinných domů, jejichž celková energeticky vztažná plocha po stavebních úpravách a opatřeních nepřesáhne 350 m2. Maximální výše podpory pro jeden dům je limitována pěti miliony korun.
Základní podmínkou je, aby majitel domu stavebními úpravami snížil spotřebu na vytápění domu alespoň o 40 procent. V praxi to obvykle znamená zateplit všechny strany domu, které jsou ochlazované, a to včetně stropů a někdy i podlah. Letos už nestačí vyměnit okna a zateplit rodinný dům jen ze dvou stran, jako tomu bylo v první vlně Zelené úsporám. Ale to žadatelé o příspěvek bezpochyby vědí. Patří mezi ně i mnozí majitelé chalup, které jsou v katastru nemovitostí vedeny jako „k trvalému užívání“.
I oni této možnosti využívají. Člověk si to uvědomuje při cestě kterýmkoliv krajem České republiky. Některé zásahy – ať jde o necitlivě vyměněná okna, nebo dokonce snahu zateplit polystyrenovými panely tradiční dřevěnou chalupu s podstávkou, což na semináři doložil aktuální fotografií architekt Tomáš Efler, jsou skoro neuvěřitelné.
Přitom Státní fond životního prostředí MŽP, jak připomněl ing. Jakub Hrbek ze zmíněného fondu, nabízí majitelům památkově chráněných staveb pomocnou ruku. Dokonce nemusí jít – v souladu se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií, ve znění pozdějších předpisů – o památkově chráněné budovy, ale také o budovy v památkové zóně. A těch je mnoho. Pokud k žádosti o příspěvek z NZÚ majitel například přiloží stanovisko příslušného úřadu památkové péče, může fond podpořit repasi výplní stavebních otvorů (okna, dveře).
Zateplit – a větrat!
Užívání tradičních staveb se proti době jejich vzniku podstatně změnilo. Na rozdíl od původních obyvatel, kteří v nich žili v průměrných teplotách okolo 10 ˚C, snažíme se je vytápět na 20 až 25 stupňů a namísto lokálních topidel s výrazným odtahem vzduchu z vnitřního prostředí instalujeme uzavřené systémy (radiátory ústředního topení) bez odtahu.
Do oken, která v minulosti nebývala zcela utěsněná (proto v zimě hospodyně dávaly do špalety tuhé žíněné polštáře), se nejdřív vkládal kovotěs či jiná těsnění. Dnes tato tradiční okna se samostatně otevíravými křídly nahrazujeme perfektně izolovanými variantami s dvojskly, někdy i trojskly (často bez změny tepelné izolace parapetů, boků a nadpraží otvorů ve stěně). Zapomínáme na větrání, které v takto utěsněném prostoru nelze řešit občasným otevřením oken. Důsledky se mohou projevit nejen škodami na konstrukcích, ale i na zdraví lidí.
Snížení energetické náročnosti tradičních budov není jednouché. Ve většině případů je nutné uvažovat o vnitřním zateplení, které přináší oproti venkovním obkladům nové problémy. Rozhodneme-li se pro tento způsob, musíme dodržet čtyři základní podmínky:
- Omezit plošnou kondenzaci uvnitř konstrukce (zajistit difuzní otevřenost stěn a jejich kapilární aktivitu, použít parozábrany).
- Vyloučit kritické hodnoty teploty a vlhkosti povrchů vnitřních stěn, aby nedocházelo ke vzniku a šíření plísní na navazujících konstrukcích (vytvořit v těchto místech tepelně izolační límce z nejúčinnějších tepelných izolací, například z aerogelů a vakuových tepelných izolací).
- Vyloučit nepřiměřené působení kondenzační zóny v původní konstrukci na prvky prostupující vnitřní tepelnou izolací; jde zejména o problém uložení zhlaví nosných trámů dřevěných stropů (zhlaví by se mělo uložit do tepelně izolační kapsy, to znamená protáhnout izolaci do zdiva a mezeru mezi ní a zhlavím trámu odvětrávat).
- Podpůrným opatřením, nutným pro úspěch všech výše uvedených, je udržování nízké relativní vlhkosti vnitřního vzduchu řízeným větráním. Vlhkost by se měla pohybovat v rozmezí 40–45 %. Nízká (zejména v hodnotách od 0 do 10–20 %) podporuje rozvoj bakterií a virů, vznik onemocnění dýchacích cest, ale vyvolává i emise stavebních materiálů. A vysoká (zhruba od 70 % nahoru) podporuje alergické symptomy, množení prachových roztočů, rozvoj bakterií a virů stejně jako nízká vlhkost navíc i prudký vzestup tvorby plísní a hub.
Důsledky nedostatečné výměny vzduchu mohou působit škody nejen na konstrukcích, ale i na zdraví. Ve venkovním prostředí se koncentrace C02 pohybuje mezi 350–450 ppm (jde o anglickou zkratku pro vyjádření počtu molekul v miliónu molekul tohoto plynu). Jako vysokou lze hodnotit úroveň kvality vzduchu v interiéru 800–1200 ppm, obsah 1400 ppm je ještě přijatelný. Nízké hodnoty mezi 1400 a 2000 ppm už působí únavu a snížení koncentrace. Přitom v mnohých učebnách zateplených škol se během 15–20 minut dostává ppm na 2000–2500, tedy na hodnoty, působící otupělost, nesoustředěnost a chuť spát. Prakticky to znamená, že nutíme děti podávat výsledky v plynových komorách…
(Ing. Jiří Šála, Modi Praha)
Možnosti vnitřního zateplení
Pro optimální vnitřní pohodu je nejvhodnější masivní zateplení obvodových stěn. Omezuje se tak kondenzace, která se vytlačuje směrem z konstrukce a zároveň je kondenzátu méně. My však hovoříme o starých chalupách, u nichž venkovní izolace až na výjimky nepřicházejí v úvahu.
Vhodným řešením jsou tepelně izolační omítky, které se velmi dobře snášejí dokonce i s roubenkami. Některé z nich mají tepelnou vodivost blízkou dřevu, tedy dvojnásobnou proti polystyrenu nebo vláknitým materiálům, a dají se nanášet do tloušťky až 6 cm (ve dvou vrstvách). S nimi stěna tolik neprochládá a její povrch je teplejší, příjemný na dotek. Tyto omítky mají zároveň schopnost nabrat do sebe i trochu vlhkosti – a zase ji odpařováním vypustit. To je možná stejně podstatné jako jejich tepelně-izolační vlastnost.
Izolace na vnitřním povrchu má jednu výhodu: když se zatopí, místnost se rychle vyhřeje. Ale pak také rychleji vychladne. Její použití má i další úskalí. Zateplíme-li totiž vnitřní plochy venkovních stěn, vznikají v místech jejich kontaktů se stropy a příčkami neodstranitelné tepelné mosty.
Pokud se tedy pro vnitřní izolaci rozhodneme, může nám pomoci instalace izolačních límců. Jde o zhruba 30–50 cm široké pásy izolačního materiálů (o poloviční tloušťce), které umístíme návazně na příčky, na strop i do podlahy. Pokud to neuděláme, bude naopak v místech těchto kontaktů docházet k vysokým únikům tepla a povrch přilehlých konstrukcí se podchladí.
Uvažujeme-li o vnitřním zateplení chalupy, je velmi užitečné izolovat stěny oddělující světnici od síně, vždy z chladné strany, tedy ze síně. Díky tomu se sníží spotřeba tepla, povrch této stěny je příjemný a obytnou část lze využít v plné šíři.
(Ing. Jiří Šála)
TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: TOMÁŠ EFLER, ALEXANDER HENKRICH, FRANTIŠEK VAŇÁSEK A AUTORKA
Zateplování tradičních budov
Zateplování tradičních budov
