Zateplení střechy
Zvláště u starších domů má výrazný podíl na tepelných ztrátách špatně izolovaná střecha. Její zateplení tedy má smysl i v případě, že se nechystáte proměnit půdu v obytné podkroví.
Zeptáte-li se na rady ohledně zateplení střechy odborníků, doporučí vám zpravidla upřednostnit pokládku izolace nad krokve. Nadkrokevní zateplení však vždy vyžaduje sundání či výměnu střešní krytiny, často také nový záklop a instalaci nosných prvků nebo speciálních systémových panelů. Nadkrokevní izolací lze dosáhnout vynikajících parametrů zateplení, ale jde o poměrně nákladný a konstrukčně náročný postup.
Zateplení „z půdy“
Vložení tepelné izolace mezi krokve a pod krokve lze udělat bez sundání krytiny a při pečlivém dodržení doporučených postupů se dá zvládnout svépomocí, což je jeden z důvodů, proč tento způsob volí mnoho majitelů chalup a chat. Při práci „z půdy“ navíc nejste omezeni počasím ani ročním obdobím a oproti nadkrokevnímu zateplení také zpravidla ušetříte na nákladech.
Jakákoli chyba však při tomto způsobu izolace vede k tepelným ztrátám především skrze tepelné mosty. Vysoké nároky klade zateplení pod krokvemi rovněž na bezchybné umístění hydroizolací a parozábran, protože jejich nesprávné položení či spojení může kromě tepelných ztrát vyvolat i kondenzaci vlhkosti a v jejím důsledku pak borcení izolační hmoty a narušení konstrukce krovů. Dodržet zásady správného umístění a upevnění izolačních pásů a fólií však není tak složité, jak se někdy snaží majitelům domů namluvit stavební firmy. Osvědčená pravidla však mají v tomto případě své opodstatnění a respektovat návody a postupy se při zateplování rozhodně vyplatí.
Mezi krokve i pod krokve
Základním problémem zateplení střechy vložením izolačních pásů či desek pouze mezi krokve jsou tepelné úniky dřevěnou konstrukcí. Tepelné mosty pak kromě únitím ků tepla často způsobují i narušení vnitřních stavebních konstrukcí, například vlhké pruhy na sádrokartonových stěnách podkroví. Při kotvení izolačního materiálu do konstrukce střechy mohou vznikat i tzv. bodové tepelné mosty. Hrozí i při upevňování dalších konstrukcí a prvků, které souvisí se zateplením domu. Často je způsobí třeba ukotvení mansardové střechy či pergoly pomocí pozinkovaných nebo ocelových kotev.
Výrazného omezení vlivu tepelných mostů lze v takovém případě docílit použitím speciálních podložek pro uchycování konstrukcí do zateplení a vhodným výběrem upevňovacích hmoždinek, například s plastovým trnem. Chcete-li tedy zateplovat svépomocí a vyhnout se nechtěným tepelným mostům v důsledku konstrukčních chyb nebo použití nesprávných materiálů, má smysl zaplatit alespoň za odborný stavební dozor. Zamezit prostupu tepla skrze konstrukci krovu lze pouze tak, že vložíme izolační pásy nejen mezi krokve, ale i pod krokve. Překrytím krokví izolačními pásy odizolujeme nejrizikovější místa, což jsou již zmiňované tepelné mosty v podobě krokví.
Jakým materiálem izolovat
Pro izolaci střechy mezi a pod krokvemi se nejčastěji používají materiály pro vnitřní zateplení. Ty se obecně dělí na materiály vyžadující použití parozábrany (např. minerální vlna, polystyren nebo PUR pěna) a materiály s kapilární aktivitou, které mají schopnost absorbovat vodu, podržet ji a za vhodných podmínek ji opět odpařit.
Šikmé střechy se nejčastěji zateplují izolačními pásy, deskami nebo dílci z polystyrenu, minerální nebo skelnou vlnou, izolanty na bázi dřeva a papíru, ovčí vlnou a konopím. Oblibu získává i sypaná nebo foukaná izolace, na trhu už existuje i nabídka izolačních nástřiků polyuretanovou pěnou.
Kamenná vlna vzniká tavením čediče do jemných vláken, do nichž se pak vstřikují pojiva, hydrofobizační oleje či protiplísňové přísady. Dodává se v rolích nebo deskách. Je odolná vůči ohni, ale neměla by být dlouhodobě vystavena vlhku. Podobné vlastnosti má i skelná vlna.
Pro příznivce přírodních materiálů se nabízí možnost použití izolací z ovčí vlny (měkké desky) ošetřené prostředky proti hmyzu, molům a plísním, ale existují i izolační panely z konopí a dřevovlákna. Izolační rohože z ovčí vlny mají schopnost stabilizovat vlhkostní režim v interiéru a doporučují se zvláště pro dřevostavby včetně tradičních roubenek.
K dalším obvyklým materiálům patří pěnové izolace, nejčastěji polystyreny, polyuretany a další produkty z polymerních pěn, ale i pěnové sklo nebo pryskyřice. Expandovaný (pěnový) polystyren (EPS) se dělí na bílý a šedý. Způsob použití jednotlivých typů polystyrenu určují písmena (Z – podlahy, S – střechy, F – fasády). Polystyren je oblíben kvůli nízké ceně, není však určen do dlouhodobě vlhkého prostředí.
Šedý pěnový polystyren má při srovnatelné tloušťce s bílým lepší izolační účinky kvůli příměsi uhlíkových nanočástic. Díky tomu má materiál šedé zbarvení, ale především lepší součinitel tepelné vodivosti. Používá se podobně jako bílý EPS, je však méně odolný proti UV záření.
text: Richard Guryča
foto: Shutterstock, archiv firem