Zástavní právo

Rubrika: Právo

Funkcí zástavního práva je zajištění dluhu, tedy toho, že dlužník dostojí své povinnosti, kterou má vůči věřiteli.

Jedním z práv, které může mít jedna osoba vůči cizímu majetku, je zástavní právo. Poskytnutím zástavy dává zástavce věřiteli záruku za splnění povinnosti dlužníka. Pokud dlužník svůj dluh řádně a včas nesplní, může se věřitel uspokojit z výtěžku prodeje zástavy.
Zástavce je nejčastěji současně vlastníkem věci (pohledávky či jiné majetkové hodnoty), kterou poskytuje jako zástavu. Je tedy i osobou, kterou postihne výkon zástavního práva, neboť musí strpět případný prodej „svého“ majetku. Vlastník zástavy se označuje jako zástavní dlužník. Pokud zástavce zastaví cizí věc, je zástavním dlužníkem vlastník zástavy.
Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý. Rozsah zajištění nepeněžitého dluhu se nemusí nutně řídit výší obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva, jak předpokládá současný OZ, ale záleží na ujednání stran, jak rozsah vymezí. Výše zajištěného dluhu ale musí být nějakým způsobem určitelná.
Zástavou (tedy tím, co dluh zajišťuje) může být každá věc či jiná majetková hodnota, s níž lze obchodovat (podíl v korporaci, cenné papíry i účet vlastníka zaknihovaných cenných papírů).
Zástavní právo lze zřídit i k věci, která dosud není majetkem zástavního dlužníka – ještě vůbec neexistuje (má být teprve vytvořena), nebo je zatím majetkem cizí osoby. Zástavní právo vznikne až v momentě, kdy se zástavní dlužník stane vlastníkem věci. To však nebrání tomu, aby bylo „budoucí zástavní právo“ zapsáno již předem do veřejného seznamu či do rejstříku zástav, pokud s tím dosavadní vlastník souhlasí.
Platný občanský zákoník zavedl úpravu zastavení cizí věci v zastavárenském závodu, protože často dochází k tomu, že jsou zastavovány věci ztracené či ukradené. Důvodem je zvýšená ochrana skutečného vlastníka věci, který může požadovat po zastavárenském závodu její vydání. Musí ale prokázat, že dotčenou věc sám nesvěřil jiné osobě, a že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

Práva a povinnosti

Novinkou oproti stavu před rokem 2014 je také zakotvení přímého nároku zástavního věřitele na pojistné plnění v těch případech, kdy byla zástava pojištěna. Zástavní věřitel může pojistné plnění zadržet a uspokojit z něj svou pohledávku za dlužníkem, pokud nebude řádně a včas splněna. Tento nárok mohou strany v zástavní smlouvě vyloučit.

Výkon zástavního práva

Pokud dojde k tomu, že dlužník svůj dluh řádně a včas nesplní, má věřitel právo uspokojit svou pohledávku výkonem zástavního práva. Ten zásadně spočívá ve zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě či prodejem zástavy dle zvláštního zákona. Strany se však v zástavní smlouvě (či jejím dodatku) mohou dohodnout i jinak.
Pokud si strany ujednaly, že zástava bude zpeněžena jinak než ve veřejné dražbě či dle zvláštního zákona, musí věřitel při prodeji postupovat s odbornou péčí, nejen v zájmu svém, ale i v zájmu zástavního dlužníka.
Věřitel je povinen usilovat o to, aby zástavu prodal za cenu, které je možné docílit při prodeji srovnatelné věci, za srovnatelných okolností, na daném místě a v daném čase. Pokud tuto povinnost poruší, nemá to vliv na práva třetích osob, která zastavenou věc nabyly v dobré víře. To znamená, že nabyvatel věci nenese důsledky toho, že věc koupil za nižší cenu. Zástavní dlužník může ale po věřiteli požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla.
Největší novinkou je možnost ujednání, dle něhož si věřitel může zástavu ponechat – a to buď za libovolnou, či určenou cenu.

Zánik zástavního práva

V případě, kdy dojde k převodu zástavy na jinou osobu, která věřila, že na věci žádné zástavní právo nevázne, dojde k zániku zástavního práva. Pokud se nabyvatel nemohl o existenci zástavního práva dozvědět z veřejného seznamu či přímo z rejstříku zástav, je třeba jeho dobrou víru chránit. Pokud je ale zástavní právo v některém z těchto seznamů vedeno, nemůže se nabyvatel dovolávat toho, že o něm nevěděl.
Zánikem zastavené věci zástavní právo zásadně končí. Často ale nemusí dojít k úplnému zániku, nýbrž třeba k přeměně věci, jejímu rozdělení nebo spojení s jinou věcí. Ze zastaveného materiálu (dřevo, kámen) byla vytvořena socha. Zástavní právo nezaniká, ale jeho předmětem je nově vytvořená socha.

Zadržovací právo

Zadržovací právo lze zásadně uplatnit jen pro zajištění již splatného dluhu. Pokud ale hrozí, že dlužník svůj dluh nesplní, protože není schopen splácet ani své ostatní dluhy, může věřitel věc zadržet i před okamžikem splatnosti dluhu. Jde o případy, kdy dlužník měl dluh zajistit, ale neučinil tak, nebo kdy dlužník prohlásí, že dluh nesplní.
Zadržovací právo zaniká v důsledku zániku zajištěného dluhu nebo proto, že zanikla zadržená věc. Další možností dlužníka je dát věřiteli jinou jistotu, že dluh splní. Jistota musí být dostatečná a může ji poskytnout i jiná osoba než dlužník.
Zadržovací právo může zaniknout i tehdy, když se ho věřitel sám vzdá – ať už jednostranně, nebo na základě dohody s dlužníkem.

Cesta ke kvalitnějším znaleckým posudkům

Vláda schválila dvě úpravy z dílny Ministerstva spravedlnosti ČR. Zelenou dostal zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a zákon o soudních tlumočnících a soudních překladatelích.
Obě úpravy přinášejí posílení kontrol nad znalci a tlumočníky, kladou větší důraz na vzdělání, praxi a jednoznačně definují kvalifikační předpoklady pro výkon znalecké a tlumočnické činnosti.
„Pravidla pro výkon funkce soudního znalce byla naposledy nastavena před více než padesáti lety, kdy zákon o znalcích a tlumočnících vznikl. Námi předložené zákony konečně odpovídají současným společenským a hospodářským poměrům a zároveň kladou důraz na zkvalitnění všech oblastí výkonu znalecké činnosti,“ uvedl ministr spravedlnosti Robert Pelikán.
Kromě jednotných kvalifikačních požadavků pro vstup do profese bude také posílen dohled nad znalci, znaleckými ústavy i nově zavedenými znaleckými kancelářemi. Cílem tohoto kroku zvýšit kvalitu znaleckých posudků. Žadatelé budou nově povinně procházet vstupní zkouškou, která prověří jejich všeobecné znalosti o znalectví a základní znalosti procesních právních předpisů i odborné znalosti z oboru, kterému se budou věnovat. Dohledové orgány budou pak náhodně kontrolovat vybrané posudky u každého znalce i kanceláře, a to alespoň jednou za pět let. Zpřísněny budou také peněžní pokuty pro znalce.
S ohledem na technologický pokrok budou současné papírové znalecké deníky (evidence) nahrazeny elektronickými, zároveň Ministerstvo spravedlnosti vytvoří nový seznam znalců a kanceláří.
Znalcům změna přinese navýšení odměn, a to ze současných 100-350 korun na hodinu na 300 až 550 korun. Podobně tak tlumočníkům budou odměny upraveny na 300-500 korun za hodinu tlumočení a 200-450 za překlad jedné normostrany.
Obě úpravy by v případě úspěšného schválení napříč legislativním procesem měly nabýt účinnosti k 1. lednu roku 2018.

www.justice.cz