Zasklívání oken

Rubrika: Dílna, Nářadí a vybavení, Pracovní postupy a opravy

Naučte se zasklít okno. Není to až tak složité a znalost práce s okenním sklem se vám může hodit třeba v případě, kdy je potřeba řešit situaci s rozbitým oknem neprodleně.

Nejjednodušší je zavézt rozbité okno do sklenářství. Ale pokud vám ho vítr rozbije třeba o víkendu na chalupě, vyplatí se umět okno opravit. Jen musíte mít po ruce sklo nařezané přímo na rozměr vašich okenních tabulí. Případně si ho můžete sami nařezat na požadovaný rozměr.
Připomeňme si nejprve, jak zasklít (nebo v případě potřeby i vysklít) stále rozšířenější plastová okna, protože u nich se postup zasklívání liší od tradičních dřevěných.

Co s oknem z plastu?

Okenní křídlo můžete i vyndat z rámu, ale je lepší ho v rámu ponechat, umožní vám to snazší manipulaci se sklem. Nejprve se pomocí nabroušené špachtle a paličky vyndají zasklívací lišty. Začíná se od nejdelší a potom se pokračuje dokola, nakonec se vyndá rozbité sklo. Při zasklívání pak nejprve naklepněte do rámu nejkratší lišty (většinou spodní a horní) a pak lišty delší.
Abyste zamezili prasknutí skla v případě, že rám s rozbitou tabulí přece jen vysadíte, vyhněte se pokládání okna na beton, kov, dlažbu a podobné podklady. Vhodné jsou naopak povrchy ze dřeva, polystyrenu či gumy. Rovněž je potřeba dbát na to, aby guma na křídle, rámu a zasklívací liště byla zcela čistá.

Správnou sílu přítlaku na řezák i suverénní tah si musíte osvojit

Do dřevěného rámu

Budete-li zasklívat klasická dřevěná okna, což je na chatě či chalupě přece jen pravděpodobnější, máte v současné době na výběr mezi sklenářským tmelem a silikonem. Oba materiály mají své příznivce a odpůrce. Pro silikon, s nímž může být práce na první pohled jednodušší, platí v každém případě nutnost pracovat s kvalitními výrobky. Levné neznačkové silikony začnou při nanášení příliš brzy polymerovat, což znamená, že ztrácejí pružnost a trhají se.

Jen kvalitní řezák zajistí pohodlnou práci

Spousta lidí nedá dopustit na tradiční sklenářský tmel, který je sice o něco náročnější na aplikaci, ale při dodržení správného postupu vás nezklame. Tmel koupíte ve sklenářství nebo v hobbymarketech či ve stavebninách a je třeba nezapomenout na to, že ho před nanášením do okenního rámu musíte nejprve zpracovat: postačí promnout hrudku tmelu o potřebné velikosti tak dlouho, až se vám přestane lepit na prsty a ruce.
Tabule skla by měla být do dřevěného rámu vložena s rezervou zhruba dva až tři milimetry. Poté vymodelujte z tmelu tenký váleček, vložte jej do drážky a rovnoměrně zatlačte navlhčenou stěrkou nebo nožem, kterým pak rovněž ořízněte přebývající tmel z přední hrany okenního rámu. Pak do tmelového lůžka opatrně vtlačte skleněnou tabuli a zafixujte ji sklenářskými hřebíčky, které se vtloukají z boku do rámu ve vzdálenosti kolem 10 cm. Na osazené sklo se nanese další vrstva tmelu a uhladí stěrkou nebo nožem do šikmé roviny. Dokud tmel zcela nezaschne, je třeba upravit návaznost v rozích a umýt veškeré nečistoty na skle.

Při řezání skla je důležitá stabilní, ale měkká podložka a bytelné pravítko

Řezání skla

Základem úspěchu při řezání skla je kvalitní řezák, což je velmi jednoduché nářadí, které nařízne sklo ocelovým kolečkem. Sklo se nesmí řezat na sucho: řez naolejujte, aby se netřepil a aby se tabulka po naříznutí hladce zlomila. Pro úspěšné olejování postačí namáčet řezák do petroleje nebo si pořídit profesionální nástroj s nádržkou v rukojeti.
Správný přítlak na řez pozná zkušený sklenář podle typického „zpívání“, což je rovnoměrný, pro někoho možná trochu nepříjemný skřípavý zvuk. Rovnoměrný zvuk znamená, že je řezák kvalitní, přeskakující naopak signalizuje opotřebení kolečka a problém, který pak může nastat při pokusu o rozlomení řezané tabulky. Spolehlivý a kvalitní řez získáte až po nějaké době praxe. Pokud si nejste zpočátku jistí, trénujte na kusu nepotřebné tabulky.

Sklenářský tmel seženete bez
problémů, jen ho nezapomeňte před
použitím správně zpracovat

Sklo je křehký materiál a s velikostí tabule logicky stoupá riziko možného prasknutí při nechtěném prohybu nebo příliš silném tlaku. Můžete tomu předejít jednak citlivým přístupem a pozvolným přítlakem minimálně do doby, než získáte potřebnou praxi.
Rovněž je dobré přijmout některá jednoduchá ochranná opatření, například pokrýt pracovní plochu pod tabulí skla něčím měkkým, například starou dekou nebo kusem koberce. V nouzi postačí i silnější vrstva novin nebo balicího papíru.
Řez veďte podle pravítka nebo příložníku energickým tahem naolejovaného řezáku, na který rovnoměrně tlačíte. Pak tabulku opatrně nadzvedněte, podložte řez (např. rukojetí řezáku) a mírně zatlačte. Pokud jste řezali správně, sklo se hladce zlomí. Ostré hrany srazte karborundovým brouskem.

Dobré rady

Při řezání skla je ideální použít těžší ocelové pravítko, podél nějž se vede řez. V každém případě přitiskněte jakékoli pravítko na sklo dostatečně silně, aby neuskočilo.
Kolečko řezáku se namáčí do petroleje, použít lze i naftu, obojí zajistí hladké klouzání.
Naříznutou tabuli opatrně lámejte přes lať nebo přes hranu stolu. Udělejte to bez váhání, jinak byste museli řez opakovat. Pokud jste provedli řez rovnoměrně, tabule se zlomí snadno a hladce.
Vnitřní drážku dřevěného okenního rámu je dobré před vložením tmelu slabě napustit fermeží nebo podobným typem barvy.
Kromě sklářských hřebíčků lze k fixování skleněné tabule použít i ploché příponky, které malým kladívkem, opatrně vedeným po skle, zatlučte co nejrovněji do rámu.

Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem a Shutterstock