Zařizujeme skleník

Rubrika: Jarní zahradničení, Skleníky, Speciály, Zahrada, Zahradní stavby

Chceme-li se pustit do seriózního pěstování zeleniny nebo choulostivých či přímo tropických rostlin, neobejdeme se bez dobře vybaveného skleníku.

Zaměřit se budeme muset jak na potřebné rozměry a vhodný typ konstrukce, tak na zajištění požadované teploty, větrání a zálivky. Důležitá je rovněž orientace skleníku ke světovým stranám.

Klasický skleník má svislé stěny a sedlovou střechu. Foto: Shutterstock

Velikost, tvar a umístění

Rozměry skleníku určují potřeby rostlin a objem úrody, kterou v něm chceme vypěstovat. Limitovat nás může pozemek, respektive volná rovná plocha, na níž ho můžeme umístit. Pro pohodlnou práci bez hrbení by měl mít skleník rozměry alespoň 2,5 × 2 × 2 m.

Nejčastější jsou samostatně stojící modely se svislými bočními stěnami a sedlovou střechou, u skleníků typu „japan“ propouštějí zešikmené boční stěny více světla.

Zešikmené stěny skleníku typu „japan“ propouštějí více světla (Foto: Hornbach)

Obloukové modely dobře odolávají větrnému počasí, kroupám i sněhu, protože se na jejich střeše neudrží. Maximum světla během vegetačního období poskytne rostlinám umístění skleníku v ose sever–jih.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Jarní zahradničení:

Jak vybírat zahradní náčiní

Zahradnické tipy pro jarní sezónu – připravte se s předstihem

Postřiky rostlin proti škůdcům

Pravidla jarního hnojení

Trávník po zimě

Jarní péče o trávník

________________________________________________________________________

Obloukový tvar skleníku nejlépe odolává povětrnostním podmínkám. Foto: Shutterstock

Na oblibě získávají pultové skleníčky přiléhající jednou stranou ke zdi domu. Jejich umístění je nejvhodnější s orientací k jihu či jihovýchodu, stěna zde funguje jako akumulátor tepla, můžeme po ní vést i rozvody elektřiny a vody, chystáme-li se skleník obsluhovat pomocí elektroniky.

Skleníčky přistavené ke zdi z ní využívají naakumulované teplo. Foto: Shutterstock

Stabilitu skleníku zajišťuje betonová základová deska, u lehčích typů s polykarbonátovými výplněmi postačuje rám z hliníkových nebo ocelových profilů. A může mít také zděnou podezdívku.

Konstrukce

Každý skleník tvoří rámová konstrukce z kovu, dřeva nebo plastu, do níž jsou zasazeny skleněné či polykarbonátové výplně. Plast je levnější a dobře izolující, konstrukce z něj má ovšem menší pevnost.

Hliníkové profily mají výhodu v tom, že odolávají korozi, nepotřebují tudíž žádnou údržbu. Jsou lehké, což sice oceníme při výstavbě skleníku, ale limitují nás jak použitím výplní, neboť je můžeme osadit jen lehkým polykarbonátem, tak povětrnostními podmínkami. Nevhodné jsou pro oblasti, kde jim hrozí větší zatížení sněhem, případně časté vichřice. Minusem je také vyšší pořizovací cena.

Oproti tomu jsou ocelové profily pevné a odolné, ale vyžadují pravidelnou údržbu, aby nekorodovaly. Více práce představuje také osazení výplní, sklo je nutné tmelit a čas od času chybějící tmel doplňovat. Žárově zinkovaný kov odolá i větru a sněhu.

Dřevěná konstrukce s bílým nátěrem zjemňuje vzhled ryze užitkové stavby. Foto: Shutterstock

Klademe-li důraz na estetický vzhled a stavíme si skleník sami, měli bychom dát přednost dřevěné konstrukci. Zejména s bílým nátěrem se užitková stavba změní v romantickou záležitost. Odolnost proti dřevokaznému hmyzu a plísním vykazují exotická dřeva, ta ale výstavbu prodraží. Navíc budou vyžadovat každoroční olejování. Ostatní druhy dřev bude nutné chránit penetrací a pravidelným nátěrem.

Výplně

Tvrzené rozptylové sklo má dlouhou životnost, v tloušťce od 4 mm odolá i krupobití. Prostupnost světla je vysoká, oproti tomu izolační schopnost je nižší, nedoporučuje se proto pro vytápěné skleníky. Polykarbonátové či akrylové desky jsou lehké, vykazují poměrně dobré izolační vlastnosti, o tloušťce 4 a 6 milimetrů i vyšší odolnost proti rozbití. Mají ale kratší životnost a nižší propustnost světla oproti sklu.

Bezpracné a přesné větrání obstarají automatické otvírače oken (Foto: Hornbach)

Větrání, vytápění, závlaha

Rostliny ve skleníku potřebují vzduch a vláhu, obojí za nás dnes zvládnou automatické systémy, jen musíme přivést do skleníkuelektrický proud a vodu, ideálně dešťovou. Cirkulace vzduchu je pro zdraví pěstované zeleniny a květin důležitá. Automatické otvírače oken ji budou zajišťovat na základě aktuálních povětrnostních podmínek. Přílišnou intenzitu slunečních paprsků lze v létě regulovat rákosovými rohožemi nebo jinou stínicí technikou, která může být rovněž řízena automaticky. K temperování skleníků poslouží topné kabely s automatickým zapínáním a vypínáním.

Vybavení

Pohodlí při práci nám zajistí police, přesazovací stoly a záhony rozvržené tak, abychom mohli bez obtíží sázet, okopávat, plít a sklízet. Mohou být ohraničené ohrádkou například z prken či přímo zídkou bránící splavování zeminy, ale také vystavěné do výšky, čímž odpadá nepříjemné ohýbání.