U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Zářivé květy polostínu
Kategorie: Zahrada | Autor: Ing. Eva Skalská, FOTO HELENA POLÁKOVÁ
Rododendrony neboli pěnišníky patří vedle růží k nejoblíbenějším zahradním dřevinám. Není se co divit, jejich květy jsou až magicky přitažlivé. Kdo však sní o bohatě kvetoucích keřích, musí jim věnovat řádnou péči, nebo prostě dál jen snít.
Rododendrony pocházejí z Číny, Tibetu, Indie, Barmy, Indonézie a jsou rozšířeny také na Kavkazu, v Severní Americe i v evropských horách. Ve své domovině se šplhají i do velkých nadmořských výšek. Odhaduje se, že existuje 500 až 900 různých druhů a k tomu mnoho vyšlechtěných odrůd a forem.
Podmínka úspěchu: kyselé půdy
V naší zemi se nejvíce pěstují velkokvěté stálezelené druhy. Ať pocházejí odkudkoli, mají podobné požadavky na stanoviště. Především nechtějí v žádném případě vápenitou půdu, nýbrž kyselou s vysokým podílem humusu. Nejlépe se daří v propustných vzdušných humózních půdách s pH 4,2 až 5,5. Na nízkou kyselost – již pH 6 – reagují chlorózou, tedy žloutnutím listů. Kdo se však nechce vzdát pěstování rododendronů ani na vápenité půdě, musí pro ně založit speciální záhon nebo sázecí jámu a vyplnit je substrátem obsahujícím vysoký podíl kyselého humusu – rašeliny, vřesovkya borové hrabanky. Velkokvěté stálezelené rododendrony si žádají polostinné stanoviště chráněné před větry. Daří se jim v lehkém stínu velkých stromů, zejména borovic a dubů, které hluboko koření, takže kořenovému systému pěnišníků neškodí.
Škodí přemokření i sucho
Stromy poskytují těmto krásným keřům nejen stín, ale i vyšší vlhkost půdy a vzduchu, což jim vyhovuje. Přemokření nesnášejí, ještě víc jim však škodí sucho. Pro uchování půdní vlhkosti se doporučuje mulčovat půdní povrch v zimě i v létě listím nebo rašelinou (vrstva může být zhruba 10 cm vysoká). Rododendrony koření poměrně mělce pod povrchem půdy, proto nesmíme v jejich blízkosti půdu hlouběji pro-hrabávat nebo ji dokonce oko-pávat.Velkokvěté druhy jsou stálezelené i v zimě a i v tomto období jejich listy vypařují vodu. Proto je prospěšné před zamrznutím půdy keře důkladně zalít. Také ve vegetační době jim pravidelně dopřejeme tuto životodárnou kapalinu. Používáme však dešťovou vodu; studniční nebo vodovodní bývá příliš tvrdá a obsahuje i vyšší množství vápna.
Pro bohatství květů
Každoroční záplava květů rododendrony velmi vyčerpává. Proto je třeba jim znovu dodat dostatečnou sílu pro tvorbu nových květních pupenů. Tu jim spolehlivě zajistí pravidelné hnojení. Nejvhodnější je polorozložený chlévský hnůj (rozhodíme jej do poloviny března) a speciální průmyslové hnojivo bez chloru a vápníku (aplikujeme od poloviny března až do poloviny května). Máme-li k dispozici jen průmyslové hnojivo, použijeme první dávku začátkem dubna a druhou začátkem května. Rozsypeme je tence po celé ploše pod korunou keře, ovšem ne do těsné blízkosti kmínku (necháme 10 cm široký kruh) a důkladně zalijeme. Později – od poloviny května – se již nesmí hnojit, neboť by došlo k předčasnému růstu nových výhonů a k jejich následnému poškození mrazem.
K lepšímu kvetení přispívá
i včasné vyštipování odkvetlých květenství, aby se zabránilo tvorbě semeníků, která by rostliny vyčerpávala. Počínáme si při tom velmi obezřetně, abychom nepoškodili nové pupeny sedící v paždí listů.
Ochrana a řez
Před zimním a jarním sluncem i ledovými větry musíme keře chránit. Lehce je přikryjeme slabšími smrkovými větvemi. U menších rostlin můžeme smrkové větve zapíchat do jejich obvodu a nahoře svázat. Rododendrony snášejí hrdinně i zmlazování. Jestliže jsou příliš mohutné, olistěné jen na koncích větví a u paty rostou již nové výhony, tu přikročíme k radikálnímu, ale postupnému zmlazování. Provádí se dva až tři roky za sebou vždy začátkem března, kdy jsou rostliny ještě v zimním klidu. Větve se uříznou u země, řezné plochy se uhladí nožem a ihned ošetří štěpařským voskem.
Výsadba rostlin
Nejlepší doba pro vysazování rododendronů je od poloviny března do poloviny května. Sazenice prodávané v kontejnerech se však mohou vysazovat po celý rok – až do doby, než půda zamrzne. Pěstitel, který má zahradu na lesní nebo dostatečně kyselé půdě, má vyhráno. Může bez velkých příprav rostliny přímo vysadit. Ve většině případů však pro ně musí “vyrobit” jámu, která má být 3 až 4krát širší a 2krát hlubší, než je kořenový bal rostliny. Je-li půda málo propustná, nasypeme na dno jámy štěrk, jenž bude působit jako drenáž. Pak ji vyplníme směsí lehké země a rašeliny v poměru 1 : 1. Jestliže je půda málo kyselá, je nutné vyložit stěny jámy fólií, aby z okolí nemohla pronikat spodní voda obsahující vápno. Substrát připravíme z lesní hrabanky, hrubší rašeliny a písku s přídavkem zetlelého kravského hnoje. Lesní hrabanku lze nahraditi polorozloženou listovkou, popř. lehkým kompostem bez vápna. Dnes již obchody nabízejí speciální substráty pro rododendrony, takže má pěstitel ulehčenou práci. Před výsadbou se doporučuje celý kořenový bal rododendronu na delší dobu ponořit do vody, aby důkladně nasákl vodu. Oschlá rašelina u kořenů totiž velmi špatně přijímá vodu. Po vysazení se substrát k rostlině lehce přitlačí a dobře se zalije. Na povrch ihned naneseme vrstvu hrubé mulčovací hmoty a v následujících týdnech rostlinu pravidelně zaléváme.I když rododendrony vyžadují dost práce jak při výsadbě, tak i při ošetřování, naše námaha nebude marná. Vždyť se nám bohatě odvděčí nádhernými květy. A to přece stojí za to.
Vybíráme odrůdy
Odrůdy je třeba vybírat pečlivě. Měli bychom uvážit, kam se svým charakterem hodí, a také se zajímat, zda jsou pro naši polohu dost otužilé. Abychom pak nebyli zklamáni. Z velkokvětých stálezelených rododendronů, které se vyznačují velkými listy, jsou spolehlivé otužilé odrůdy vyšlechtěnéz Rhododendronu catawbien-se, R. caucasicum, R. smirnowii a R. yakushimanum. Pozor však, odrůdy s vyšším podílem R. ponticum, R. arboreum,R. fortunei, R. wardii, R. repens a R. williamsianum spolehlivě otužilé nejsou.
Jaké volit doprovodné rostliny
Rododendrony se v zahradě mohou vysazovat jako solitéry nebo do menších skupin. Také volně rostoucí živý plot z rododendronů je velmi efektní. Vždy je však nutno dbát na vyhraněné požadavky těchto keřů na stanoviště.Nádhera rododendronů ještě více vynikne, když je doplníme vhodnými doprovodnými rostlinami, které milují polostinné stanoviště a půdu bohatou na humus. Patří k nim především bohyška (druhy Hosta) s pestrými listy, kavkazská pomněnka (Brunnera macrophylla) s modrými kvítky a srdčitými listy, čechrava (druhy Astilba) s drobnými jemnými kvítky v bohatých péřitých latách. Nesmíme zapomenout ani na škornici (druhy Epimedium), jejíž květy se při troše fantazie podobají drobným orchidejím, ploštičník (druhy Cimicifuga), jenž vyniká něžnými svíčkami květů,a na prvosenky (druhy Primula), jejichž sortiment je velmi široký.
Zopakujme si:
* Rododendrony vyžadují propustné humózní kyselé půdy.
* Milují polostín a přiměřenou vlhkost půdy i ovzduší.
* Sázíme je od poloviny března do půli května (v kontejnerech až do zámrzu).
* Okolí zasazených keřů zasypeme mulčovací vrstvou (listy, drcené větvičky atd.); její výška se řídí velikostí rostliny.
* Zaléváme dešťovou vodou; studniční a vodovodní může obsahovat vápník.
* Bohaté kvetení podpoříme hnojením chlévskou mrvou a speciálním hnojivem.
* Od poloviny května již nehnojíme.
* Odkvetlá květenství včas vyštipujeme, aby se předešlo tvorbě semeníků.
* Všechny skupiny nižších pěnišníků je možné pěstovat i v kyselém substrátu v nádobách.
