U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Zařiďme si krámek na vesnici
Kategorie: Stavení | Autor: Jan Pešta
ARCHITEKT
Snad v každé druhé české vesnici “straší” na návsi neforemná budova, bývalá “Jednota” či “Smíšenka”. Naštěstí od doby, kdy bylo soukromé podnikání postaveno na úroveň kriminálního deliktu, se leccos změnilo. Vzniklo množství nejrůznějších krámků, situovaných více či méně vhodně do venkovské zástavby.
Úvahy o zřízení venkovského krámku či provozovny služeb se po změně politické situace staly velmi aktuálními. Vyrovnat se stouto architektonickou úlohou není nijak jednoduché, neboť ve starší vesnické zástavbě nalezneme předobraz obchodu či krámku jen zřídka. V minulosti se totiž obchodování soustřeďovalo do tržních měst, případně mělo na venkově charakter přímé naturální směny. V menších městečkách či velkých vesnicích (s tradiční “střediskovou” funkcí) ale čas od času nalezneme staré krámky, integrované s obytnými či hospodářskými stavbami usedlostí. Ty také mohou být inspiračním zdrojem pro zřízení krámku v současnosti. V zásadě je nutné rozlišit, zda má obchod či provozovna služeb vzniknout jako novostavba, nebo zda má být zřízena v některé, dnes již stojící stavbě. Výhodou novostavby je samozřejmě možnost návrhu dispozice “na míru”. Novostavba by měla zachovávat všechna “pravidla slušného chování” – tedy sedlovou střechu o sklonu 45-50° a použití v místě běžně dostupných tradičních materiálů a technologií – keramické taškové (či jiné místní) krytiny, hladké vápenné omítky a dřevěných oken a dveří. Při úpravách některé starší stavby (ať již obytné, či hospodářské) bychom měli dbát zejména na to, aby nedošlo k poškození jejího vnějšího vzhledu, ani hodnotných vnitřních prostor (zejména klenutých místností a místností s trámovými stropy). Proražení vstupních dveří do komponovaného či zdobeného štítového průčelí domu může znamenat nenávratné poškození celkového vzhledu stavby. Naproti tomu prosté hospodářské stavby toto řešení často umožňují. Z architektonického i dispozičního hlediska je sice obecně vhodnější situování vstupu v boční stěně (tedy ze dvora), při tom ale může dojít k určitým provozním konfliktům. Obecnou zásadou je, že architektonické ztvárnění nového obchodu (včetně řemeslných detailů) by mělo mít maximálně jednoduchý alapidární architektonický výraz, bez zbytečných historismů a ozdob. Zásadně je třeba vyvarovat se použití novodobých náhražkových anetradičních materiálů a technologií – tedy zejména asfaltových šindelů, velkoformátových betonových tašek, strukturované omítky, plastových a kovových dveří, oken avýkladců. Ve spojení s historizující architekturou a doplňky působí vrcholně nevkusně a kýčovitě. Naopak použití tradičních materiálů a prostého vzhledu je již částečnou zárukou úspěchu. Jednoduché dřevěné skříňové výkladce, vstupní dveře rámové konstrukce sdřevěnými deskovými dveřnicemi, jednoduchý poutač a respektování dalších, výše uvedených pravidel umožní dobré začlenění novotvaru krámku do tradičního prostředí vesnice.
