U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Zaniklé středověké vsi
Kategorie: Venkov | Autor: rab
HISTORIE
Na území České republiky se nachází neuvěřitelný počet 1400 vesnic, zaniklých v období středověku. Donedávna zůstávala tato místa na okraji zájmu vědeckého zkoumání. Teprve systematický archeologický průzkum zahájený v 70. letech na několika lokalitách Moravy a Čech přinesl pozoruhodné poznatky ze života venkovských sídel ve středověku.
Proces zanikání lidských sídel byl celoevropským jevem, který trval po celou epochu feudalismu. Osídlovací proces u nás vrcholil ve 13. století, současně však s první výraznější vlnou zanikání sídlišť. Tento vývoj byl spojen se změnami struktury zemědělských sídel zaváděním lánového systému a feudální renty v penězích. Druhá polovina 13. století vtiskla našim vesnicím zcela nový ráz nejen ve vybavení jednotlivých usedlostí, ale iv uspořádání plužiny, která měla lépe vyhovovat trojpolnímu systému hospodaření. Dnešní kulturní krajina je výsledkem vzájemně se měnícího poměru zemědělských a lesních ploch vlivem změn ve struktuře osídlení. Při vzniku vesnic docházelo k mýcení lesů a jejich přeměně na zemědělskou půdu, na konci středověku vysoký počet zaniklých vesnic měl za následek ztrátu této zemědělské půdy, která postupně opět zarůstala lesem. Dodnes je množství lokalit zaniklých vesnic situováno v lesních porostech anebo naopak byly jejich pozůstatky rozorány v “širých lánech”. Systematické archeologické výzkumy umožnily získat poznatky o organizačním uspořádání středověké vesnice a o závislosti plužiny na typu vesnice, dovolily rekonstruovat půdorys vesnic, podobu domů a bohatě dokumentovat hmotnou kulturu, tj. pracovní nářadí a užitkové předměty, které používal středověký vesničan. Základním rysem výrobních sil středověké společnosti byla naprostá převaha zemědělství nad řemesly a vesnic nad městy. Vesnice období 11. až první poloviny 13. století byly malé, čítající v průměru 50 až 60 obyvatel. Jejich půdorysné uspořádání bylo spíše rozptýlené, ale i shlukové. Pro shluková sídliště byl charakteristický vnitřní pohyb – vesnice nestála na jednom místě, ale měnila svoji polohu. Vesnice 13. až 15. století, období výrazných společenských změn, mají již pravidelný půdorys, například typu návesního nebo krátké řadové lesní lánové vsi. V pravidelném půdorysu možno spatřovat již individuální usedlosti, jejichž počet se pohyboval kolem šestnácti se 100 až 150 obyvateli. Typickým příkladem je vesnice Pfaffenschlag objevená nedaleko Slavonic, která je zatím jedinou úplně prozkoumanou vesnicí na našem území. Komplexní průzkum je v současnosti dokončován v bývalé vsi Mstěnice poblíž Dukovan, která je zajímavou ukázkou spojení drobného feudálního sídla – tvrze, panského dvora a vesnice jako jejího hospodářského zázemí. Důležitým činitelem pro vznik sídliště byla voda, obvykle v podobě potoku či silnějšího pramene. Zastavění vsi potom odpovídalo přirozeným životním potřebám a způsobu hospodaření jejích obyvatel. Jednoprostorové domy raně středověkého období byly od 13. století vystřídány složitějšími půdorysy, většími a zpravidla trojdílné dispozice, obsahující jizbu, síň a komoru. Toto uspořádání zůstalo zachováno s drobnými obměnami dodnes. Na kamenné podezdívce, vyskládané přímo na povrchu stávajícího terénu bez výkopu základů, spočívala roubená část jizby, zatímco síň s komorou mohly být i celé zděné z kamenů spojovaných hlínou. Usedlosti doplňovaly hospodářské stavby – špýchary, stodoly, chlévy, kolny, pod zemí zásobní jámy a lochy, neboli sklepy. K usedlosti patřily dále pole, louky a pastviny. Hlavním zaměstnáním obyvatel středověké vesnice bylo pěstování plodin a chov dobytka. Kromě rolníků žili ve vsi také řemeslníci, hrnčíři a zpracovatelé železa. Vedle specia-lizované řemeslné výroby existovala i výroba podomácká, zejména předení. Pomocí ručních mlýnků se zase mlelo obilí. Zatímco archeologický průzkum probíhal na vícero lokalitách, z nejznámějších například ve vsi Svídna na Kladensku, většinou byl značně destruktivní a po “vytěžení” na místě nezůstalo kromě zpřeházené zeminy nic pamětihodného. Pouze na zmíněných dvou lokalitách, Pfaffenschlagu a Mstěnicích, byl péčí archeologů Moravského zemského muzea v Brně zachován půdorys objevených staveb ve velice názorné podobě, takže se pozorovatelům naskýtá možnost jedinečného zážitku při chůzi po bývalé návsi či při vstupu do síní domů dochovanými spodními částmi dveřních otvorů, které naposled sloužily našim neznámým předkům před více než pěti sty lety.
_______________________
Jak hledat středověké vsi
Jistým vodítkem pro objevování středověkých vsí jsou doložené pozůstatky tvrzišť, v jejichž blízkosti obvykle stávala ives. Na podrobnějších turistických mapách, například řady KČT, nás překvapí množství lokalit označených jako tvrziště. Vybereme si takové, které jsou situovány mimo osídlená území, nejlépe v lesích, a zároveň nesou nějaký název. Poté nahlédneme do Místopisného slovníku Království českého profesora Augusta Sedláčka, vydaného naposled v loňském roce jako přetisk původního vydání, a podle názvu lokality vyhledáme příslušné heslo. Pozor však, někdy musíme hledat různé varianty názvů, neboť se postupem času měnily. Pokud budeme mít štěstí, nalezneme u hesla poznámku “…, někdy ves, zmiňovaná k roku…” Potom stačí již jen vyrazit do terénu a pozorně a hlavně trpělivě hledat pozůstatky dávného osídlení. Tvrziště obvykle není problém najít, mívá dochované valy a příkopy, ale objevit polohu vesnice bývá nepoměrně složitější. V ideálním případě jsou viditelné pravidelné terénní vyvýšeniny, v méně ideálním alespoň odlišný porost, většinou však nenajdeme nic. Tím spíš se nás ale zmocní touha hledat na nových a nových lokalitách. Pamatujme však, že tato místa jsou chráněna zákonem, který zakazuje jakékoliv poškozování. Průzkum proto raději přenechejme odborníkům. Případný nález pozůstatků vsi ohlašme příslušnému okresnímu muzeu.
