Zalužany

Obec Zalužany leží na rozhraní středních a jižních Čech v mírně zvlněné, převážně zemědělské krajině. Přibližně 4 km na východ se nalézá vodní nádrž Orlík na Vltavě, prvním větším městem je 20 km na sever Příbram.

Jednoduše řešené průčelí s lichoběžníkovým štítem a polovalbovou střechou je typické pro místní lidovou architekturu

Zalužany jsou obcí návesního typu. Cenné a obdivuhodně zachované historické jádro zahrnuje protáhlou obdélníkovou náves, zámek a kostel. Naproti zámku v uzavřeném parku v anglickém stylu a k němu náležejícím hospodářským budovám (bývalé sýpky) stojí klasicistní kostel sv. Karla Boromejského z r. 1874. Před kostelem jsou dvě barokní sochy svaté Anny a svatého Jana Nepomuckého, o kousek dál je ještě výklenková kaplička. Samotná náves se dvěma protipožárními nádržemi uprostřed je tvořena chalupnickou zástavbou.

Osídlení kraje

Nejstarší stopy osídlení území kolem dnešních Zalužan se vážou k 10. století před naším letopočtem. Archeologický průzkum odkryl několik kůlových chat obdélníkového tvaru o šířce přes 5 m a délce 8,25 m až 13,5 m. Osada existovala ještě ve 2. století. Dokládá to nález stříbrného denáru římského císaře Hadriána.

Výklenková kaplička nedaleko kostela sv. Karla Boromejského

V 8. až 10. století se tady usadil slovanský lid a založil osadu „za luhem“ nebo „za luží“ – odtud název obce Zalužany. První písemný doklad z roku 1291 je o darování vsí Zalužan a Tochovic králem Václavem II. dominikánskému klášteru v Ostrově u Davle, pak byla obec připojena k hradu Kamýku. Zpráva z r. 1351 o novém rozměření obce svědčí o vysokém stáří velkoryse založené návsi.

Někdy ve 14. či 15. století byly Zalužany rozděleny na dvě části a od té doby až do novověku měly dvojí vrchnost a dva poplužní dvory. Zákon o obecním zřízení vydaný na jaře r. 1848 zrušil pravomoc dosavadních vrchnostenských úřadů ve správě venkovských obcí, ty získaly úplnou samosprávu a Zalužany byly začleněny do nově zřízeného mirovického okresu.

Z tvrze zámek

Vývoj zámeckého objektu souvisí s vývojem obce. Zprávy o tvrzi se objevují až v 15. století, ale lze předpokládat, že již před tím existovalo zemanské sídlo v dřevěném dvorci na místě tvrze. Hlavní zásluhu na vývoji šlechtického sídla měl pan Adam Loubský. V letech 1650 – 1660 byl zbořen východní čelní trakt. V severním křídle byl pivovar, obyvatelná byla jen jižní část. Na východ od zámku byl vybudován hospodářský dvůr. Po r. 1715 byl zpustlý západní trakt v renesančním slohu barokně upraven do podoby dvoupatrové stavby a byla k němu přistavěna zámecká kaple Panny Marie.

I odvrácená strana hospodářských stavení může mít svůj půvab

Do r. 1889 bydleli na zámku zalužanští fundační kaplani. V r. 1974 byl zámek předán do správy Okresního kulturního střediska v Příbrami, dnes je soukromým majetkem. V prostoru nad zámkem je židovský hřbitov, který patří ke kulturním památkám, nachází se však v neutěšeném stavu.

Na návsi a kolem ní

Postupem času se zástavba z návsi rozšířila i do její bezprostřední blízkosti. Na severním okraji nad zámkem vznikl nepravidelný shluk chalup, další domky vyrostly na jihozápadě kolem trojúhelníkového prostranství, na jihovýchodě stávala židovská obydlí. Po roce 1780 začaly vznikat jako oddělená část vsi Zalužan dvě řady domkařských chalup zvané Sázka. Jako první z nich byla r. 1770 postavena obecní pazderna.

V průběhu 20. století přibylo hodně domů kolem přístupových cest a také na severu, mezi hřbitovem a Starým rybníkem, bohužel šlo o tzv. moderní socialistickou výstavbu, poplatnou době svého vzniku.

Pohled na správcovský domek v západní části severního okraje návsi

Na návsi se ale dodnes dochovalo několik domků, jednotně řešených v klasicistním či pozdně klasicistním stylu, tolik charakteristickým pro širokou oblast mezi Příbramí a Pískem. Domy i hospodářská stavení mají typické široké polovalbové střechy a jednoduše řešená průčelí s lichoběžníkovými štíty. Ve zdobení fasád či ve tvaru okének se často objevuje půlkruh a oblouk.

Nejlépe dochovaným je dům čp. 26 v severní části východní strany návsi. Na nedaleko stojící dům čp. 24 s půlkruhovými okénky ve štítu navazuje pěkná pozdně klasicistní brána, lemovaná pilastry. Rovněž sousední domy patří mezi zdařilé ukázky klasicistní architektury z doby před polovinou 19. století.

Dům čp. 24 s bránou lemovanou pilastry

Na protější straně návsi jsou také dosud vidět prvky lidové architektury a umné řemeslnické práce, například na správcovském domku, který navazuje na zahradu u zámku, a na fasádách některých dalších stavení.

Přestože se v posledních letech díky vybudování rychlostního obchvatu ve směru od Prahy na Strakonice život v centru obce značně zklidnil, krása zdejší lidové architektury mizí. Důsledky necitlivých stavebních zásahů jsou vidět na každém kroku, a tak je otázkou, jak dlouho budeme mít příležitost těšit se z unikátního urbanistického celku Zalužan.

TEXT A FOTO: MARTINA LŽIČAŘOVÁ

Zalužany u Orlíku

Zalužany