Zahradní vozík

Rubrika: Dílna, Tvoříme

Na velké zahradě každou chvíli potřebujeme něco převézt z místa na místo. Vyrobili jsme si proto stylovou káru, která slouží k přepravě lehčích, ale objemných nákladů.

Nápad na výrobu dřevěného dvoukoláku se rodil během sekání trávy, přesněji při vysypávání sběrného koše sekačky. Kdo udržuje travnatou plochu o rozloze přes tisíc metrů čtverečních, nemá zahradní traktor a chce posekanou trávu sbírat, ví, jaká je to řehole.

Malé kolečko

I objemný koš na sekačce se rychle zaplní a my ho musíme někam vysypat. Asi každý má stavební kolečko, které je však pro tyto účely zcela nevhodné – korba stěží pojme obsah dvou šedesátilitrových košů. Při jízdě po nerovném povrchu se tráva na korbě hezky natřásá a tuze ráda z ní vypadává. Navíc odvoz každých dvou košů není řešení, naše utrpení pouze snižuje.

Těžký vak

Chce to něco, do čeho půjde vysypat mnohem víc košů plných trávy, kterou pak odvezeme najednou. Transportní vaky z umělé tkaniny mají ideální objem jednoho celého kubíku, postrádají však kolečka. Nedrží tvar, takže se špatně plní. Pohybovat s nimi můžeme smýkáním po trávě, ale v tom případě je můžeme naplnit sotva z třetiny, abychom je vůbec utáhli.

Dvě kola na ose

Vozík, který bude dostatečně objemný, aby pojal stovky litrů trávy či jiného zahradního odpadu, musí být konstruován tak, abychom veškerou energii mohli věnovat tlačení či tažení, nikoli vzpírání nákladu. Nejjednodušší je kára, která je vyvážená kolem osy se dvěma koly. Náklad pak stačí s vynaložením minimální síly jen vyvažovat.
Ještě pohodlnější by byl vozík se čtyřmi koly, ale ten by se špatně vysypával. Volba tedy padla na kola dvě. Tuto koncepci využívají běžné dvoukoláky z ocelových trubek. Nákladový prostor ale bývá z drátěného pletiva, takže tráva nasekaná na menší kousky vypadává. Ani objem není většinou dostatečný, a tak se to řeší různými podomácku vyrobenými bočnicemi a podobně.
Existují velká, tak zvaná heavy duty kolečka konstruovaná jako dvoukolák. Mají plastovou korbu, která může mít objem i přes dvě stě litrů. Jsou určena pro převážení větších objemů, ale také vysokých hmotností. Pořizovací cena je však vysoká – několik tisíc korun – a ocelová konstrukce na gumových kolech a s plastovou korbou není zrovna na ozdobu.

Co dům dal

Dřevěný dvoukolák se dá vyrobit překvapivě snadno a levně. My jsme si vystačili s různými zbytky a kupovali jsme pouze dřevěnou kulatinu na osu kol, která celá stála asi 250 Kč, ale upotřebili jsme z ní jen zhruba dvě pětiny, takže kus za stovku. Možná budete muset koupit pár vrutů, ale jinak byste vše mohli najít ve své dílně nebo stodole. Stačí několik hranolků, tenké palubky a tlustší spárovku, z níž jsme vyrobili kolečka, v závěru také dva rýhované bukové kolíky.
Z nářadí postačí jakákoli pila, přímočará pila, akumulátorový vrtací šroubovák, kladivo a smirkový papír. Kdo se chce jako my rozmazlovat, může použít pilu stolní, horní frézku, vrtačku se stojanem, pneumatickou sponkovačku, pásovou, oscilační a excentrickou brusku.
Barevné ošetření povrchu je individuální, my jsme použili olejovou lazuru s odstínem teak a bílou akrylátovou krycí barvu.
Spotřební materiál zastupují také vruty se zápustnou hlavou a hřebíky, lepidlo a brusný papír. Náš projekt vyžaduje ještě metr a úhelník, z příslušenství také vrtáky na dřevo o průměru 5, 10 a 30 mm, záhlubník a šroubovací bity.

Výroba v kostce

Pokud nebudete při každém kroku pózovat fotografovi, natož se fotit na samospoušť, jste schopni vozík začít a dokončit v jednom dni. My jsme si to protáhli nejen kvůli pořizování obrazového záznamu, ale také použitím olejové lazury, která je sice velmi kvalitní, ale poměrně dlouho schne, zvlášť když si k výrobě v exteriéru vyberete deštivý den.
Nejlepší je si nejdřív naformátovat veškerý materiál. Nejpohodlnější je hranolky a část palubek zkrátit na požadovanou délku na stolní, případně pokosové pile. Stolní pile se ale stejně nevyhneme při odřezávání per z několika palubek a jejich zužování, protože na podélné řezy není nic lepšího.
Pomocí vrutů spojíme hranolky a na takto vzniklou kostru začneme připevňovat palubky. Nejprve obložíme boky, pak dno a nakonec čela. Korbu můžeme rovnou natřít a mezitím, co bude schnout, si vyrobíme kola.
Kruhy lze vyříznout i přímočarou pilkou, paradoxně lepší je pracovat od oka, protože při použití kruhového vodítka bude pila podřezávat. My jsme proto použili horní frézku s drážkovací frézou a vodítkem, protože tak lze snadno udělat dokonalý kruh. Velké otvory pro osu vyvrtáme plochým nebo Forstnerovým vrtákem ideálně vrtačkou se stojanem, aby byly kolmé. Kola jsme natřeli na bílo stejně jako rukojeti.
Podobně zhotovíme i menší kruhy na náboje kol. Do středu všech kruhů vyvrtáme otvor pro osu, malé kruhy spojíme s koly, čímž vznikne náboj, a může začít konečná montáž. Korbu si položíme dnem vzhůru a do otvorů zasuneme osu s jedním kolem. Na opačný konec nasadíme druhé kolo a zajistíme ho kolíkem. V této poloze se nám budou dobře připevňovat dolní opěrky.
Po převrácení vozíku na kola zbývá už jen montáž rukojetí, které přišroubujeme několika vruty k horní palubce a jedním vrutem i ke kostře. Vozík je hotový, kola se točí a můžeme ho začít plnit posekanou trávou.

Realizace, text a foto: Tomáš Krásenský