Roubenka v Beskydech

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Pan Jurečka pochopil lidovou moudrost, nabádající k pohostinnému přijetí hostů, po svém. Když přátelé či známí přijedou pár dnů „pobejt“, nenabídne jim ubytování ve svém domě. Postavil pro ně totiž v zahradě další dřevěnici.

Chalupu v zahradě zdobí tradiční kordulka ve štítě a obháňka, která tady tvoří stříšku nad terasou

Chaloupka stojí na kopci v Miloňově, jak se říká této části Velkých Karlovic. „Tady jsem se narodil a nikdy jsem se odsud nehnul,“ tvrdí Stanislav Jurečka. Myslí tím, že nezměnil trvalé bydliště, protože jinak doma rozhodně nesedí. Jeho firma Dřevomont AZ staví speciálně izolované roubenky po celé republice. Ale nejvíc zájemců je ze Severní Moravy. Příklady táhnou.

Lidi musí dostat rozum

Jednu chalupu mladý stavitel sroubil samozřejmě i pro sebe. Bylo to v roce 1992, rok po založení firmy. „Všichni tady tenkrát stavěli zděné baráky, ale já jsem říkal, že lidi musí dostat rozum a zase se vrátit ke dřevu,“ vzpomíná Stanislav. Těší ho, že měl pravdu. Nejen proto, že zájemců o stavby, jaké Dřevomont umí postavit, přibývá, ale také proto, že ti, co zdili budoucnost Beskyd, nezachovávali ducha téhle krajiny. „Ty domy neměly většinou dobré proporce, byly zbytečně veliké,“ hodnotí.

Trámy jsou natřené Sadolinem v odstínu borovice

Učil se dřevěnému stavění v dost složitých podmínkách. „Principy tady znali už jenom chlapi z přidružené výroby JZD. Dělali hlavně dřevěné šindele, ale uměli i sroubit chalupu. U nich jsem si udělal nástavbu,“ vzpomíná stavitel.

Prý ho vždycky těšilo dělat se dřevem. A představa, že by nabízel lidem pěkné zdravé bydlení, se mu zalíbila. „Zpočátku jsem stavěl sám. Pak jsem se seznámil s inženýrem Skalkou, jenž dřevostavby projektoval, a nakonec jsme začali podnikat společně. Nyní je tomu už třináct let.“

Zkratkou přes potok

Tradiční chalupy v Chráněné krajinné oblasti Beskydy mají svoje specifika. Sklon střechy kolem 40 stupňů, v hřebeni vykrouženou kuklu, jíž se tady pěkně říká kordulka nebo taky kozubec a mezi patrem a přízemkem široké podlomení – po Karlovicku tzv. obháňku. Podkroví, kde se dřív leccos skladovalo nebo sušilo, se dnes samozřejmě využívá k bydlení. To platí také o zahradním domku. Ve třech podkrovních ložnicích se ubytuje sedm hostů.

Kuchyni v přízemí vévodí sporák, vystavěný z odlišných kachlů; je na výběr, kamnář Jauernik spolupracuje s deseti firmami, které kachle vyrábějí

My jsme si ovšem s panem Jurečkou nejdřív prohlédli světnici, která si díky svým jedenácti metrům délky označení „velká“ skutečně zaslouží. Její střední část je navíc otevřena vzhůru do patra na galerii, kam se stoupá po dubovém schodišti. Z tohoto ušlechtilého materiálu jsou i dveře a stůl, u kterého jsme se usadili. Teplo z kachlových kamen, situovaných na rozhraní obýváku a kuchyňky, bylo na konci léta velice příjemné.

„Zahrada u chalupy, kde bydlíme, nebyla nijak veliká,“ pokračuje Stanislav ve vyprávění. „Toto už je další parcela, na níž stála asi sedmdesát let stará, různě poslepovaná chaloupka. Shora měli majitelé právo chůze přes náš pozemek a odspodu k ní nebyla ani cesta, jen přístupový chodníček ve stráni. Muselo se po něm lézt skoro po čtyřech. A pod kopcem se zase šlo přes cizí dvůr. To byl problém. Když se tedy majitelka rozhodla, že to tady prodá, zájemci odpadali jeden po druhém. Pouštěl jsem je trpělivě přes zahradu, věděl jsem, že se dočkám,“ usmívá se náš hostitel.

Namísto chodníčku, po němž se lezlo skoro po čtyřech, je dnes pohodlná, kamenem dlážděná cesta. Břeh zpevnily desítky kamenů, za nimiž je uložena drenáž, aby voda stavbu nepoškodila

Už měl totiž všechno pěkně vymyšlené. Věděl, jak vytvořit svahem slušnou cestu i mostek přes potok, těšil se, že díky tomu dojde k rodičům místo obcházení celého kopce zkratkou za dvě minuty. Druhým motivem byl fakt, že už měl ze svého domu vyvedenou do zahrady vodu, elektřinu a kanalizaci. Počítal s tím, že si tam nějaký domek postaví. Byl by ale asi o něco menší…

Kámen v pohybu

Sousední pozemek koupili Jurečkovi v roce 2008. To už na kopečku šest let bydleli. Stanislav rozvrhl, co, kde a jak se umístí, a začal s opěrnými zdmi a zídkami. Prý tady nebyla jediná rovná plocha. „Navezli mi sem sto osmdesát tun kamene. Všechno je pískovec z tohoto regionu. Ještě že měly tatry přístup shora přes naši zahradu, zdola by to nešlo. Dělali jsme to měsíc v zápřahu. Takovýhle kámen člověk do ruky nevezme, každý jsme museli uvázat na lžíci bagru…“ popisuje pan Jurečka.

Svah nad cestou, který teprve začíná zarůstat trávou, rozveselily kopretiny a vzadu oranžový měsíček

Zahradní architekt Radek Janků ze Vsetína a pak i místní zahradník ing. Zvěřina, který ví, co tady v horách dobře roste, přišli na řadu až nakonec. Až když byly kameny v zídkách, dělících trávníky, záhony a komunikace, i ty v příkrém svahu pod chalupou pevně usazeny, až když stál i nový domek. Ten starý se prakticky celý zboural. Zůstal z něj jen malý sklípek pod novou základovou deskou, která šla na třech stranách o kus přes původní základy.

Vylepšená dřevěnice

Nový objekt v zahradě navrhoval a projektoval, stejně jako první chalupu, kolega Libor Skalka. Má pro dřevěnice cit. Nestavělo se ze surového místního konstrukčního smrku, což je jedna z technologií Dřevomontu, ale ze suchých lepených profilů. „Jde o hranoly, vrstvené ze tří kusů dřeva, takže se vůbec nekroutí, a tím pádem není nutná technologická přestávka, než se začnou osazovat okna a dělat další úkony uvnitř objektu. Chalupa se rychle sroubí, rychle dodělá a rychle užívá,“ informuje majitel.

Z galerie, z níž se vchází dál do ložnic, máte přízemí jako na dlani

V obou případech – ať už se staví ze surového dřeva nebo z lepených profilů – mají obvodové stěny nakonec tloušťku zhruba dvaatřicet centimetrů. Uvnitř je totiž vždy tzv. předstěna. V ní jsou kromě izolace (používá se ovčí vlna nebo jiné přírodní materiály) vedeny rozvody médií, nebo i potrubí centrálního vysavače. Z interiérové strany se pak předstěna uzavře vnitřním obkladem, což může být jak falešné roubení, tak palubky či sádrovláknité desky. Výjimkou není ani vyzdívka z cihel či kamene. Vždy dle charakteru místnosti a přání investora. Tato třicítka má vlastnosti srovnatelné s více než šedesáticentimetrovým zdivem!

Horké srdce chalupy

Chalupa má perfektně izolovanou i střechu pod tradičním dřevěným šindelem. Pan Jurečka prozradil, že na krovech je difuzní fólie, pak latě, záklop, pojistná hydroizolace, latě, kontralatě a šindel. Směrem dovnitř je uloženo mezi krokvemi 18 cm izolace a pak ještě další vrstva do celkové tloušťky 25 cm. Díky nadstandardnímu zateplení je dřevěnou chalupu snadné vytopit.

Parádní kachlová kamna mají vyhřívanou lavičku

„Stačí na to kachlová kamna s kvalitní krbovou vložkou. Ale není to klasický krb, u kterého musíte sedět a přikládat,“ vysvětluje pán domu. „Tady se ráno naloží dvě až čtyři polínka, nechají se rozhořet a pak se všecko uzavře. Za okýnkem se sice setmí, ale teplo dvanáct hodin drží. Večer přijdeme, přiložíme tři polínka a teplo vydrží až do rána. Takhle to děláme celou zimu.“

Parádní kamna, na která z druhé strany navazuje klasický sporák s plotnou a troubou, stavěl Mojmír Jauernik ze Šumperka. Firma Dřevomont s ním spolupracuje už od počátku. Pro zahradní domek si její šéf objednal také lavičku, do níž proudí kanálkem z kamen teplo. Takhle to samozřejmě funguje, jen když v zimě přijedou hosté, nebo se něco slaví. Jinak se chaloupka temperuje podlahovým topením, které je jen v zádveří, a přímotopnými žebříky v koupelnách.

K útulnosti chalupy přispívají také podlahy Kährs s dubovým povrchem. „Pod nimi je samonivelační litá hmota Anhydrit. Rychle se prohřívá a má skvělou tepelnou vodivost, proto se hodí i pro podlahové topení,“ vysvětluje Stanislav.

V chalupě bývá rušno

Jak často se chalupa v zahradě zaplní hosty? Na mou otázku reagovala paní Daniela Jurečková, která za námi přišla s mladší dcerou Martinou. „Je tady každý víkend něco. Buď přijedou známí, nebo manželovi klienti, ale zvykli jsme si tady slavit i narozeniny a významné události. Dřív se všechno odbývalo doma, ale dnes je jednodušší zajít sem. Kdo chce, může tady sedět třeba i do rána, kdo chce, jde spát. A nikdo neruší ostatní.“

Stůl, židle i podlahové palubky Kährs jsou z dubu

Pan Stanislav hned vzpomíná, kdy se tady sešlo nejvíc lidí. „Jednou nás bylo pětačtyřicet! Uvařili jsme tenkrát s kamarádem Lojzou Habáněm výborný kotlíkový guláš. On má na Pasekách daňčí oboru. Ale to ještě nebyl materiál od něj, jeho stádečko se teprve rozrůstá.“ Často jezdí na Paseky kamarádovi pomoct. Vyprávěl by o daňcích a jejich kráse dál, ale já vracím řeč zpátky k chalupě. Už je všechno hotovo?
„Ještě doděláváme dřevěné ploty. Jeden klient je po nás chtěl, tak jsme vymysleli variantu farmářského plotu, kterou jsem použil i tady.“

Okukujeme, chválíme zahradní kompozice a slibujeme, že až příště pojedeme kolem, nakoukneme, jak stromky, keře a květiny povyrostly. Nemají to v nadmořské výšce téměř 600 metrů, v lokalitě, kde není výjimkou dvoumetrová sněhová nadílka, snadné. Ale paní Daniela, která o zahradu příkladně pečuje, vždy po poradě s karlovickým zahradníkem rostliny doplní, aby věnečky kolem obou jejich chalup byly pěkné.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: PETR ZHOŘ