U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Zahrádka v barvách vřesu
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Eva Skalská
Okolo chalup a chat se nemusí pěstovat jen ovocné stromy, zelenina a z okrasných rostlin pestré letničky a vděčné trvalky. Zkusme zahradu obohatit o malý zázrak pravé nefalšované přírody a založme si umělé vřesoviště, které bude barevně veselé po celý rok.
Jak začít? Nejprve je nutné najít vhodné místo – přiměřeně slunné, ne však na úpalu. Důležitá je půda. Má být kyprá, lehčí, s dostatečným obsahem přirozeného humusu a hlavně kyselá, téměř bez vápníku! Proto je nutno ve většině případů půdu vylepšit rašelinou nebo lesní hrabankou a pískem. Vřesoviště má být na rovině, na mírném svahu, nebo má navazovat na skalku. Nikdy se však nesmí umístit přímo do skalky. Zajímavé je také umístění vřesoviště v předzahrádce. Osázení rostlinami má být co nejpřirozenější. Vysazujeme je zásadně volně do skupin, nikoli do pravidelných obrazců.
Zásady pěstování
Pro výsadbu je nejvhodnější jaro – duben a květen, ale také podzimní měsíce září a říjen. Rostliny pěstované v kontejnerech můžeme sázet kdykoli během vegetačního období. Vzdálenost mezi rostlinami se řídí bujností růstu druhů, ale i jednotlivých odrůd. Například 20 x 20 cm nebo 20 x 30 cm pro slabě rostoucí odrůdy vřesu, 30 x 30 nebo 30 x 45 cm pro jeho středně vzrůstné odrůdy a většinu odrůd vřesovce červeného a další vřesovcovité dřeviny. V dalších letech po výsadbě potřebuje většina vřesovcovitých řez, aby lépe rostly a kvetly. Rostlinky vřesovce červeného kvetou v zimě a na jaře se seříznou ihned po odkvětu – pouze zkracujeme špičky. Vřesy kvetoucí v létě a na podzim seřezáváme v dubnu. Bujnější lze zkrátit silněji, až o třetinu, středně vzrůstné jen mírně. Řez nikdy nesmí zasáhnout staré dřevo. Zásadně neřežeme jednotlivé rostliny pravidelně, tedy na stejnou délku, nýbrž se snažíme upravovat výhonky střídavě delší a kratší. U mladých výsadeb je důležitá závlaha. Aby nedošlo ke zbytečným ztrátám, je nutné pravidelně zavlažovat vřesoviště i v období dlouhotrvajícího sucha. Mladým rostlinkám prospěje také mulčování rašelinou nebo drcenou borkou, neboť substrát tak snadno nevysychá a plevel se nerozrůstá. Okopávání se nedoporučuje, vřesy a vřesovce totiž mělce koření. I při ručním pletí se proto snažíme půdní povrch co nejméně narušovat.
Vsadíme i kameny
Jakmile je půda pro vřesoviště připravena, začneme s pečlivým výběrem vhodných rostlin. Až budeme mít vysázeno, umístíme na závěr do vřesoviště několik velkých kamenů, které částečně zapustíme do země. Čím jsou více zaoblené, patinované nebo omšelé, tím působí plocha přirozenějším dojmem. Pěkným doplňkem jsou také všelijak pokroucené kořeny a pařízky stromů. Takto uměle vytvořené vřesoviště samozřejmě nebude věrnou kopií přírodního, ale určitě se nám to “naše” bude líbit.
***
ROSTLINY PRO VŘESOVIŠTĚ
Vřes obecný (Calluna vulgaris) je bezesporu nejtypičtější vřesovištní rostlinou. Je výrazně světlomilný. Jeho kvetoucí větvičky se v přírodě objevují koncem léta. Byly vyšlechtěny četné odrůdy s jednoduchými či plnými kvítky barvy bílé, růžové, červené nebo fialové. Dnes se u nás objevily také žhavé novinky, tzv. Knospenblüher, jehož krásná poupata se vůbec neotevřou a rostlina zůstává atraktivní po několik týdnů. Barva listů je u jednotlivých odrůd vřesů také různá – od tmavě zelené po zlatově žlutou až stříbřitě šedou. Jsou rovněž různě vysoké – od zcela nízkých rostlinek dosahujících stěží 10 cm až po velikány s 60 cm i více. Podle odrůd kvetou vřesy od července do září až října a včely na jejich květech nacházejí vždy bohatou pastvu.
Vřesovec červený (Erica carnea) a jeho odrůdy – to je další skupinka rostlin, bez nichž si vřesoviště nelze představit. Vřesovec červený je z ní nejodolnější vůči mrazům. Je zajímavé, že jeho rostlinky snášejí i mírně vápenité půdy. Jsou to vždy očekávaní poslové jara, neboť kvetou velmi časně a někdy jejich kvítky vykukují ještě ze sněhu. Poupata se zakládají na podzim a některé odrůdy se nemohou dočkat a kvetou již v prosinci. Paleta barev je pestrá – od bílé přes odstíny růžové a červené. A výška – od 10 do 30 cm, nanejvýš 50 cm.
Další druh – vřesovec popelavý (Erica cinerea) je sice velmi půvabný, avšak v našich klimatických podmínkách někdy málo odolný. Vřesovec těkavý (E. vagans) naopak přečká zimu bez velkých problémů. Kvete od července do září. Někteří obchodníci nabízejí také pěkný vřesovec darleydalský, který bezpodmínečně vyžaduje zimní přikrývku (chvojím). Dabécie katabrijská (Dabecia catabrica) – stálezelený lesklý poléhavý keřík dorůstající 25 až 30 cm, vyniká krásnými květy s velkými fialově růžovými nebo bílými zvonky. Nazývá se “irský vřes”, proto se nedivme, že naše zimy bez důkladného přikrytí i v chráněných polohách nesnese.
Kyhanka bažinná (Andromeda polifolia) je keřík vysoký 30 – 40 cm, který má plazivý dřevnatý oddenek s poléhavými lodyhami. Lístky jsou úzké, zašpičatělé, naspodu sivé (podobají se listům rozmarýnu lékařského). Květy jsou drobné zvonečky, které se rozezní v květnu a červnu. Kyhanka vyžaduje slunné stanoviště, avšak vlhkou půdu obsahující dostatek humusu (nikoli vápník). Doporučuje se pravidelné zaštipování sterilních výhonů, aby rostliny dostaly kompaktní vzhled.
Brukentálie (Bruckenthalia spiculifolia) je drobná, jen 20 cm vysoká stálezelená rostlinka podobná vřesům. V květnu a červnu se zdobí velkým počtem růžových kvítků, které tvoří malé husté hrozny na všech koncích výhonků. Zásadně nesnáší dlouhodobé sucho. Je ovšem spolehlivě mrazuvzdorná.
Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi) je zakrsle rostoucí stálezelená dřevina, která svými větvemi výborně kryje půdu. Květy jsou nenápadné, bílé až růžové barvy, listy tmavě zelené, kožovité a plody zářivě červené. Medvědice má ráda humózní propustnou půdu v polostínu. Listy někdy bývají poškozovány mrazy, proto je dobré rostliny pro jistotu přikrýt větvemi smrku.
Libavka poléhavá (Gautheria procumbens) patří rovněž do polostínu. Jde o poléhavý stálezelený keřík vysoký jen 10 – 15 cm. Květy jsou bělavě růžové a plody jasně červené.
Také naše domácí brusinka působí ve vřesovišti pěkným dojmem. Tento stálezelený keřík má drobné světle růžové květy. A plody – to jsou známé brusinky, které v zavařené podobě pikantně podtrhují chuť svíčkové na smetaně. Dnes jsou vyšlechtěny i odrůdy s bohatšími květy, většími plody a také vyšším počtem plodů na rostlině. Doporučuje se rovněž vysadit keříky kručinky, a to její dva druhy – kručinku německou a barvířskou. Neměl by chybět ani domácí janovec metlatý, který se vyznačuje záplavou zlatožlutých květů, hojně navštěvovaných čmeláky.
Vřesoviště je nemyslitelné bez jalovce. Doporučuje se typ se sloupovitým růstem (Juniperus communis ‘Hibernica’). Hodí se zejména na okraj vřesoviště, neboť později by zabral velkou plochu této partie.
Trvalky a trávy do tohoto společenství patří, musíme je ovšem používat rozvážně, aby na vřesovišti nepřevažovala květinová výsadba. Z trvalek vybereme například ko-ciánek dvoudomý (Antennaria dioica), hvozdík – slzičky (Dianthus deltoidas), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), mochnu zlatou (Potentilla aurea), mateřídoušku úzkolistou (Thymus serpyllum) a z trav především kostřavy, a to sivou (Festuca glauca) a ovčí (F. ovina).
***
KOUPILI JSTE VŘES V KVĚTINÁČI?
Věříme, že jste se zeptali, zda jde o vřesovec (Erica gracillis) nebo o vřes obecný (Calluna vulgaris). Ten první, na první pohled asi krásnější (a poněkud dražší) bohužel vydrží v okenním truhlíku nebo na terase jen do prvních mrazíků. Vřes, který je
trvalkou, si naopak můžete zasadit do záhonu, anebo ponechat na balkonu. V zimě však musíte květináč umístit do větší nádoby či krabice, např. z polystyrenu, a izolovat třeba listím.
***
NEZAPOMEŇTE
* Vřesoviště patří na sluníčko, ne však na úpal.
* Některým druhům svědčí i polostín.
* Půda má být kyselá, téměř bez vápníku.
* Vřesovištní rostliny ozdobí předzahrádku, ale nepatří do skalky.
* Sázíme volně do skupin, ne do pravidelných obrazců.
* Do vřesoviště patří i několik velkých omšelých kamenů.
* Rostlinám prospívá zálivka a mulčování, okopávat nesmíme.
* Řez podpoří růst i květ – porost však zkracujeme nepravidelně.
V keříku vřesu odrůdy Knospenblüher je vidět ještě na jaře loňská uschlá poupata
Okraj dostatečně slunného vřesoviště může ozdobit i fialový kvítek mateřídoušky
Libavku poléhavou poznáte koncem léta podle velkých červených plodů. Pozor, nespleťte si je s brusinkami!
Brukentálie v květu doslova září; vlevo od ní vykukuje střapatý keřík kyhanky
Pieris japonský kvete bílými kvítky podobnými konvalince; přírůstky keříku jsou načervenalé, a tak působí zajímavě i odkvetlý keřík
Pohled do větší zahradní scenérie potvrzuje, že na konci léta je vřesoviště nejkrásnější
