U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ZAHRADA V ROVINĚ
Kategorie: Zahrada | Autor: Petr Hladík
STYL
Tvorba zahrady je vlastně druh výtvarného umění. Také zde pracujeme s barvami a různě je kombinujeme. V zahradním umění však musíme znát nejen barvy rostlin, ale také dobu, kdy právě ony vyniknou. Navíc potřebujeme vědět jaké mají jednotlivé rostliny nároky na stanoviště, což platí u květin stejně jako u keřů a stromů. Na zřeteli přitom máme nejen požadavek krásy na první pohled, ale i účelnost, protože v okolí chaty nebo chalupy trávíme různě využívané volné chvíle. S tím musíme počítat již při návrhu řešení zahrady, abychom vytvořili místa třeba pro drobné sporty a skotačení, stejně jako pro klidné posezení a odpočinek.
Poloha a terén
Terén zahrady má rozhodující vliv na výtvarnou koncepci zahrady. V tomto směru rozlišujeme dvě krajní formy – terén členitý a rovinatý. Terén členitý má více možností pro vytváření nejrůznějších partií na menší ploše. Umožňuje pozorovat jednotlivé části zahrady z různých výšek, což zvyšuje její působivost a rozmanitost jako celku. Nerovný terén také umožňuje použití rozličných skupin rostlin s rozdílnými nároky na světlo, vlhkost a půdní podmínky. Zahrady s členitým terénem jsou vhodné pro nepravidelné uspořádání v přírodním stylu. Velmi cenné jsou pozemky, kde je výšková členitost umocněna balvany či skalními útvary, které nepravidelnost terénu ještě opticky zvýrazňují. Terén rovinatý je celý přehledný a většinou má pro růst rostlin i podobné půdní a vláhové podmínky. Esteticky zde působí soustředěné větší účelné výsadby a trávníkové plochy, rovněž vodní hladina vjem umocní. Prostorový odstup se dá velmi dobře využít pro zvýraznění některých dominantních zahradních prvků. Výtvarným oříškem rovinatých pozemků je však složitější vytváření prostorové členitosti. Tento nedostatek je možné překonat vhodně zvoleným systémem různých kulis, stěn a předělů. Možná, že to někoho zarazí, ale nejpřirozeněji působí, mají-li nové terénní útvary zjevně umělý, tedy lidskou rukou vytvořený, charakter. Jako příklady je možno uvést zapuštěnou nebo naopak vyvýšenou terasu, geometrické tvary zahradních zídek, bazénů, zákoutí s odpočívadly a podobně. V rovině bychom se měli vyvarovat tzv. přirozených terénních útvarů jako je uměle navezená vyvýšenina se skalkou. Bude zde působit cize.
Zásady řešení zahrad v rovině
Hlavní prvkem zahrady v rovině je dobře založená a udržovaná travnatá plocha spojující další estetické prvky jako jsou nízké i vyšší dřeviny, trvalkové záhony a podobně. Trávník by měl být celistvý s neroztříštěnými okraji. Nevysazujeme do něj dřeviny, trvalky ani cibuloviny. Výjimkou jsou velmi rané druhy cibulovin a hlíznatých květin jako jsou bledule, sněženky, ladoňky, talovíny či šafrány. Milovníci skalniček ani na rovině nepřijdou zkrátka, protože i tady mohou svou zálibu uplatnit. Rostliny lze vysazovat například do širokých mezer mezi plochými kameny. Takto je možno pěstovat některé kobercové trvalky jako je tařice, huseník, plaménka či hvozdík. Keře vysazujeme mimo trávník podél jeho okraje a jsou vhodné zvláště k ohraničení a prostorovému rozčlenění zahrady. Krása kvetoucích keřů nejlépe vynikne, vysadíme-li je jako solitérní nebo v menších skupinách. Při použití okrasných keřů a stromů musíme dbát na to, aby byly v souladu s okolní přírodou i stavbami. Stromy většího vzrůstu do menších zahrad zpravidla nesázíme, protože zabírají hodně prostoru. Dají se dobře využít ve větších zahradách, zejména u rekreačních objektů blízko lesa, čímž vytvoříme dobrou návaznost na okolní krajinu. Nejlépe se k tomuto účelu hodí stromy vyskytující se v blízkém okolí. Jehličnaté stromy vysazujeme spíše ve větších zahradách raději samostatně nebo v menších skupinkách většinou jako architektonický doplněk v blízkosti staveb. Jehličnany jsou sice krásné, ale ve větším počtu působí strnulým dojmem. Proto k dosažení souladu mezi jehličnatými a listnatými dřevinami nemá počet jehličnatých stromů překročit čtvrtinu celkového počtu dřevin v zahradě. Výjimku mohou tvořit starší borovice lesní, které svými pokroucenými větvemi v pozdějším věku nepůsobí tak smutně. Například v zahradě u chaty na lesním pozemku se dá využít porost vzrostlých borovic doplněním o mladé břízy a duby. Vzrostlé borovice ponecháme v původním rozsahu, odstraníme pouze nemocné a silně poškozené jedince. V mladém porostu jen uděláme probírku do takové míry, aby bylo dostatek světla pro trávník u chaty. V těsném sousedství stavby v návaznosti na trávník může být vybudováno odpočivadlo zčásti lemované skupinkami trvalek, okrasných travin a nízkých keřů (čilimníky, nízké až plazivé jalovce, vřes apod.). Při doplňování dřevin po obvodu zahrady je možno vytvořit nepravidelné skupiny z druhů blízkých původnímu porostu složeného z borovic, bříz a dubů. Jedná se například o dřín obecný, krušinu olšovou, brslen evropský nebo kalinu tušalaj. Také vodní hladina může vytvářet zajímavý přechod mezi zahradou a krajinou v pozadí. Samozřejmě zahrada musí být upravena tak, aby umožnila pěkný výhled na vodní plochu i s pobřežními rostlinami. Při úpravě břehu je možno podle potřeby udělat probírku nebo naopak dosadbu olší a vrb v místě, kde je lávka nebo prostor pro koupání. Cestu od rybníka k chatě mohou lemovat skupiny olší a bříz. V těsném okolí chaty mohou růst jeřáb obecný, dřín obecný, líska obecná a z jehličin nižší jalovce a porost kleče. Z kvetoucích keřů to může být pustoryl, kalina Karlesiova, růže svraskalá, kolkvície a podobně. Z trvalek je možno do břehových porostů doplnit kosatce, ostřici a do vody přecházející bahenní a vodní rostliny například blatouchy, stulíky či lekníny.
