Zahrada v modrém
Modrá je magická barva, která na vaši zahradu přiláká iluzi nebe. Kouzlem modrojasu oplývají především dekorativní hortenzie. Konkurují jim svícovité stračky a tajuplné oměje. Na opačném konci modré zahradní palety kvetou poetické pomněnky a nezvalovské rozrazily.
Většina zahradních modrásků jsou trvalky, budou zdobit vaši zahradu řadu let. Keřovité hortenzie přilákají na zahradu atmosféru francouzské Bretaně, zatímco podrostoví drobňásci – bakopy, tařičky, pupkovce, pomněnky a zběhovce – nabarví šmolkou přízemní výsadbu.
Modří dlouháni – oměj, stračka a chrpa
Vyšší patro patří modře kvetoucím solitérům. Do této kategorie patří především bohatě kvetoucí stračky, jimž se daří v polostínu až na slunci. Hybridní kultivary s dlouhým a pevným stonkem okouzlují jak výškou, tak bohatostí květů, některé z nich však mají kratší životnost. Zahradnictví je nabízejí v mnoha tónech modré a modrofialové.
K zahradním dlouhánům patří i fascinující oměj šalamounek. Jeho velkokvěté hybridy se pěstují na zahradách jako solitérní trvalka, vynikne i ve skupinách jiných trvalek či mezi keři.
Sázejte ho však mimo dosah dětí – celá rostlina, včetně kořene, je prudce jedovatá. Jedovatý je pro lidi i nektar z květů.
Trio vyšších rostlin uzavírají pronikavě modré chrpy, které se odvozují od půvabné letničky – chrpy polní. Zahradní kultivary existují v podobě letniček i trvalek.
Chrpy – trvalky mají robustní a velké květy. Letničky mají jemné květy, které mohou být jednoduché nebo plnokvěté. Uplatní se jako součást trvalkových záhonů a skupinových výsadeb, ale i jako solitér.
Polní chrpa
Chrpa modrá je jednoletka a také léčivka, která k nám kdysi přicestovala s obilím. Někdejší obtížný polní plevel dnes najdete na okrajích polí, u polních cest, skládek a železničních náspů. Svědčí ji kyprá, výživná, vlhká až vysychavá půda s mírně kyselým pH.
Šalamounek a jeho přilba
Střevíčky do nebe, čertův pantoflíček – to jsou lidová označení byliny odvíjející se z její jedovatosti. Charakteristický přilbový tvar horního kališního plátku květu se postaral o pojmenování šalamounek, pramenící z podoby s přilbou, která údajně zdobila hlavu krále Šalamouna. Zvednout tuto přilbu a opylit rostlinu zvládnou jen silní čmeláci.
Dominanta zahrady – hortenzie velkolistá
Růžové, temně fialové a především sytě modré. Kvetou od jara do konce léta, na podzim krášlí záhony uschlými květenstvími. Na zahradě mohou velkolisté hortenzie převzít roli barevné dominanty – dorůstají až do výšky metr a půl. Svědčí jim polostín a dostatek vláhy, ostatně v přírodě rostou převážně v lesích.
S mohutnými hortenziemi ladí podrost z host, kapradin a ozdobných travin, ale i půdopokryvné nízké bambusy, vrbiny, pachysandra a břečťan. Tyto rostliny si poradí i v kyselé půdě.
Aby byla modrá, potřebuje hliník
Květy hortenzie mění zbarvení podle kyselosti půdy. Výrazně kyselá reakce uvolní z půdních minerálů hliník nezbytný pro vznik modrého zbarvení. Hortenzie v méně kyselých půdách tak kvetou jen růžově. Proto se pro hortenzie prodává speciální hnojivo s hliníkem.
Méně známé hortenzie
Kromě výrazně kvetoucí hortenzie velkolisté se na zahradách pěstuje i hortenzie stromkovitá (opadavý keř, kvetoucí bíle až zelenkavě), kuželovitě kvetoucí hortenzie latnatá (kvetoucí bíle až růžově) a bujná hortenzie popínavá (kvete bílými okolíky), která se hodí ozelenění větších ploch ve stínu, zdí a skal.
Květ hortenzie
Všechny hortenzie spojuje unikátní stavba květů. Plodné květy uprostřed květenství mají pět kališních a korunních lístků. Po obvodu květenství najdeme neplodné velké květy jen se čtyřmi kališními lístky. Ano, barevné plátky vytrvávající i na uschlých lodyhách, jsou lístky kalichu, který bývá u ostatních květin zelený.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller