Zahrada v barvě stříbra
Zahrada laděná do tohoto tónu je vždy elegantní a nadčasová. V létě bude pod slunečními paprsky zářit, zima umocní její ledovou krásu. Od případné fádnosti ji uchrání jakákoliv doplňková barva.
Stejně jako kov, od něhož je odvozen název barvy, liší se i rostliny různými odstíny od světlých až bělavých přes našedlé a namodralé po nažloutlé jako zašlé stříbro. Některé mají povrch lesklý, jiným jemné ochmýření dodává sametový vzhled. Na zajímavosti jim často přidává složitý tvar listů. Rostliny vytvářejí husté keře, bochánky či celé koberce, jedny dosahují sotva pár centimetrů, jiné víc než metr. Už jen s těmito odlišnostmi můžeme při vysazování pracovat. Pokud zvolíme kvetoucí trvalky, samy během vegetačního období rozšíří barevnou paletu. Barvu drahého kovu najdeme i mezi bylinkami. Můžeme si tak pokrmy dochucovat „živým stříbrem“.
Původ nezapřou
Vzhledem k tomu, že velká část těchto druhů pochází z jižních krajin, má také obdobné nároky na pěstování. Potřebuje slunné stanoviště, na živiny nepříliš bohatou, ale propustnou půdu, která napomůže k bezproblémovému přezimování těch choulostivějších rostlin. Nízké a středně vysoké odrůdy jsou vhodné na skalky, jako lemy záhonů, do květinových seskupení. Rostliny s vysokým vzrůstem včetně keřových a stromových forem se uplatní samostatně i ve skupinách.
Nízké druhy
Odolnější půdokryvné mohou nahradit trávník v méně namáhaných místech. Ve větších plochách, nejlépe na mírně svažitém terénu, vytvoří iluzi zasněžené stráně nebo zvlněné vodní hladiny. Výborně se k tomu hodí kobercově rostoucí rožec plstnatý s něžnými bílými kvítky. Využití najde rovněž v suchých zídkách, na skalce a v nádobách. Pro kontrast do skalek i na záhon je jako stvořena trsnatá okrasná tráva kostřava stříbrná, která v létě vykvétá hustými latami.
Hned několika odrůdami může v zahradě posloužit pelyněk. Kromě metr vysokého pelyňku pravého je to například nízký bochánkovitý pelyněk Schmidtův s hedvábnými stříbrozelenými jemně strukturovanými listy a pelyněk stříbřitý s hluboce vykrajovanými plstnatými listy. Od července do srpna kvete drobnými žlutými kvítky.
Opomenout nesmíme sukulenty, například rozchodník lžičkolistý ‘Cape Blanco’, kompaktní kultivar se stříbrnými, chlupatými listy soustředěnými do růžiček. Bývá mimo jiné součástí zelených střech.
Střední a vyšší druhy
Výběr je v této kategorii poměrně široký. K často pěstovaným se řadí kohoutek věncový s květy buď bílými, nebo fuchsiovými. Nepříliš lákavé jméno plesnivka trojžilná patří stříbřitě chlupatému polokulovitému keříku obsypanému s příchodem podzimu nespočtem stříbrobílých květů se žlutým středem. Dekorativními rozeklanými listy zaujme dvouletý starček přímořský. K pohlazení vyzývají měkoučké plyšové listy čistce vlnatého, kterému se přezdívá oslí či zaječí uši. Jeho drobné fialkové květy jsou seskupeny v klasovitých soukvětích.
Polokeřovité levandule a perovskie se vyplatí mít na zahradě obě, protože u nich dochází ke „střídání stráží“, když první dokvete, druhá se fialovými kvítky obalí. Výrazným solitérem je šalvěj stříbrná. Je nepřehlédnutelná kvůli až 20 cm dlouhým oválným a silně chlupatým listům uspořádaným v přízemní růžici. Druhým rokem se mezi nimi objeví lodyha nesoucí hluchavkovité bílé květy.
Keře a stromy
Tradičními zástupci stříbrných dřevin jsou kultivary smrku pichlavého včetně zakrslého, nízká či zakrslá forma jedle stříbrné čili vznešené s jehličkami zbarvenými stříbromodře a pyramidálně rostoucí zakrslá jedle plstnatoplodá ‘Compacta’. Šanci by měl dostat i cedr atlaský ‘Glauca’ připomínající modřín.
Z listnáčů je nejznámější „falešná oliva“ hlošina úzkolistá, která má podobu trnitého keře či stromu. Ze žlutých květů se vyvinou peckovice podobné olivám. Jako okrasná náhrada olivovníku se vysazuje ještě hrušeň vrbolistá se svěšenými rozcuchanými větvemi, jejímž plodem je nejedlá hruštička. Z jedlých druhů se stříbrnými listy může pochlubit rakytník řešetlákový s oranžovými peckovicemi.
Stříbrné bylinky do kuchyně
- Smil italský, přezdívaný maggi bylinka – hustý keřík s úzkými lístky a žlutavým květenstvím. Na záhonu potřebuje zimní kryt, v nádobě venku nepřezimuje.
- Svatolina cypřiškovitá – dřevnatějící polokeř s velmi drobnými lístky a zářivě žlutými kulovitými květenstvími.
- Šalvěj bílá – nejaromatičtější z rodu šalvějí je navíc vyhledávaným harmonizujícím vykuřovadlem.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock