Zahrada s pohádkovým ostrovem
Zahradu Josefa Pánka tvoří neobyčejně členitá skalka založená na kombinaci konifer a drobnějších listnáčů. Majitel své zahradě říká pohádkový ostrov. Vešel se na něj potůček, několik jezírek, skalničky, vlhkomilné rostliny i okrasné jabloně. Celek je dílem náhody i umu majitele.
Zahradu, jejímž centrem je rodinný dům s obří skalkou, jsme objevili u silnice v protáhlé Nové vsi nad Popelkou. Majitel zahrady Josef Pánek, klempíř a milovník recese, před dvaceti roky přesedlal z černého řemesla na zahradníka a na pozemcích přiléhajících k okrasné zahradě si založil rozlehlou školku.
Zahrada pro kolemjdoucí
Běžným návštěvníkům zůstává jádro zahrady skryto za hradbou vrbiček a olší obrůstajících říčku Popelku, která protéká pozemkem. Přední, ukázkovou část zahrady, která je viditelná od silnice, pojal majitel jako dendrologickou zahradu. Kolemjdoucí se zastavují u kompozic z čarověníků, které jsou vypěstované z listnáčů i jehličnanů, a také četných bonsají. Pozadí viditelné části zahrady tvoří několik fóliových jezírek s desítkami druhů miniaturních leknínů, na něž se majitel specializuje.
Největší atrakcí je však nevšední kovová lávka, na jejíž zábradlí majitel usadil stříbřitého vodníka. Vodník stejně jako lávka je svařený z pozinkovaných profilů a je dílem majitele. Nonšalantně „balancuje“ nad hladinou potoka a v ruce drží knížku, prý s texty apelujícími na znečistitele místních vod.
V podhorském klimatu se daří smrku pichlavému i břečťanu kolem něj
Zahrada čtyř vodníků
Plechový vodník však není jediným hastrmanem hlídajícím okrasnou zahradu. Přímo z jezírka ve skalce vykukuje hlava jeho betonového kolegy. Pokuřuje „doutníček“, který je ve skutečnosti miniaturní chrlič vody.
Další vodník, tentokrát z betonu, je nadživotní kopií klasického ladovského vodníka. Třímá hrneček s dušičkou a jeho úkolem je hlídat boční vchod do zahrady.
Čtvrtého, skromnějšího hastrmana majitel umístil u potůčku, který odvádí vody protékající skalkou do Popelky. Krčí se ve vzrostlém kontryheli a z boku jej kryjí kvetoucí kaliny. Při podrobnějším průzkumu zahrady tu objevíte ještě jednu postavičku – poetickou vílu Amálku.
Rogalista zahradníkem
„Baví mne zahrada, ale když mám nápad, tak si rád zkusím i sochu. Některé jsou ze dřeva, jindy zkusím vytvořit základ z armatury a pak ho nahodit betonem. Někdy opracuji kus kamene,“ říká bývalý rogalista, který má dosud v jedné ze svých kůlen u stopu přivázaný vrak posledního stroje. Však také posun od létání k tvorbě okrasné zahrady nastal po jednom nevydařeném letu, který skončil pádem a kulhavou nohou.
„Řemeslo jsem dělal jednatřicet let, až jsem životem doplul k zahradničení. To mě bavilo už jako kluka, po vojně jsem si před domem vybudoval malou skalku, ale pak jsem začal létat na rogalu a kameny jistou dobu zarůstaly. Ale přišel čas, kdy mne zahradničení zase chytlo.
V blízkosti Hořic není o pískovec na sochy nouze
Skalka jako zelený ostrov
Skalka pana Pánka rostla šedesát let a její koncepce se postupně vyvíjela. „Nejdřív se sázelo, pak se přesazovalo a pak zase kácelo, je to nekončící proces,“ říká majitel. Nakonec skalka nabyla podoby zeleného ostrova s několika jezírky, miniaturními skalkami a údolíčky s klikatým potůčkem.
„Rostlinek na skalce nikdy moc nebylo, jen tu a tam mezi kameny rostou lomikameny a haberlea. Na piplání skalniček nemám čas,“ říká Josef Pánek. „Při budování jsem si nedělal žádné plány,“ přiznává, „někdy příznivě zapůsobila i náhoda.“ Ta má na svědomí, že tu roste mix dřevin jehličnanů i listnáčů ve všech tónech zeleně od světlezelené až po tmavě červenou.
Díky tomu celek pohádkové krajiny působí bohatě, dřeviny komplexu dodávají objem a barevnost i v době, kdy už nic nekvete. To bývá na začátku léta, kdy dokvétají zakrslé růže a janovce a skalku ovládne zeleň. „V současnosti již nesázím a skalku jen podle potřeby zalévám, aby vydržely všechny dřeviny. Některé, jako je třeba jilm, tvaruji či čas od času upravuji řezem.“
Dominanta skalky – smrk ztepilý
Veteránem zahrady je vysoký smrk pichlavý, výpěstek majitele. „Když jsem byl ještě špunt, poslala mě babička pod jabloneckou přehradu sbírat šišky na semena, no a tenhle smrk mi vyrostl z jednoho toho semínka. Bude mu skoro šedesát let.“ V současnosti jej Josef mírně tvaruje a odřezal i spodní větve, aby vynikl jeho kmen a stáří.
Smrk pichlavý je ovšem jen jedna z mnoha dominant skalky: upoutává i vzrostlý smrk ztepilý ‘Rothenhaus’, jedle ojíněná a několik magnolií a okrasná červená jabloň.
„Mám tu i mandloň, zlatý zakrslý cypřišek a jako zajímavost pabuk jižní, který pochází z jižní polokoule,“ jmenuje své oblíbence Josef. Hmota skalky se mezi těmito opěrnými body košatí bochánkovitě upravenými skalníky, jalovci, dříny a buxusem.
Dlužno říci, že kostru skalky tvoří mohutné vrstevnaté kameny s křemennými žílami, které pocházejí z okolí. „Všude kolem je dost pískovce, já jsem zajímavé kameny hledal hlavně v lese.“
Krajina u betonového jezírka
Do středu skalky majitel umístil betonové jezírko. Je napájeno vodou, kterou přivedl z potoka pramenícího v lese nad stavením. „Vykopat strouhu, položit a zasypat potrubí bylo dílem několik dní. Díky tomu jsem si mohl vybudovat skalkovou krajinu s několika potůčky, které napájejí kromě hlavního betonového i několik menších okrasných jezírek. Voda nakonec stéká do spodního potoka.“
Díky potůčku jsou na skalce místa, kde prosperují i vlhkomilné rostliny a kapradiny. Patří k nim i obyčejná vrba od potoka, dokonce trochu vykotlaná, kterou Josef Pánek sestříhává. Podél břehů jezírka je vysázená vachta trojlistá, stulíky a kosatce.
„Jezírko je hluboké přes dva metry a je z betonu, takže mi u jednoho kraje prasklo, ale voda zatím neprosakuje,“ vysvětluje. „Betonové jezírko je už v současnosti rarita, ale mně se líbí mnohem víc než fóliové. Zdá se mi nepřirozené, že budovatelé vyvedou fólii na břeh a zakryjí ji vrstvou valounů. Mám z toho nepříjemný pocit: copak u nějakého rybníka máte valounový břeh? To ať mi klidně čouhá betonový rantl kolem dokola, to mi nevadí.“
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Zahrada s pohádkovým ostrovem
