U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ZAHRADA S LEKNÍNY
Kategorie: Zahrada | Autor: Marie Rubešová
Ještě před pěti šesti lety vypadala úplně jinak. Největší díl z téměř tisíce čtverečních metrů zahrady byl rozparcelován na záhonky, kde rostly okurky, jahody, mrkev a další zelenina. Dnes ji krášlí hladina dvou jezírek s bílými a růžovými lekníny a na “pevnině” lze vidět bambusy a rostliny, které nezapřou svůj exotický původ.
Libor Čumpelík přiznává, že měl rád tropy odmalička. Už jako školák pěstoval ve skleníku spoustu kaktusů i pár drobných palem. Chtěl jít dokonce na zahradnickou školu, ale rodiče mu to rozmluvili. Dnes pracuje ve firmě obchodující s pneumatikami a zahrada se stala místem jeho radostí a experimentování.
Cesty za poznáním
Velké věci se na ní začaly dít až počátkem devadesátých let. “Vyjeli jsme parkrát do světa na dovolenou a mě samozřejmě okouzlily nejen památky, ale i zahrady a zahrádky. Paříž, Vídeň Salzburg… Člověk to chce mít najednou taky pěkné. Na radu a pro zkušenosti jsem pochopitelně jezdil i do pražské Botanické zahrady; i ona v posledních letech zkrásněla.” Z kaktusů, jejichž počet se zúžil na několik statných exemplářů, přešel na rostliny, které není nutné přenášet na zimu do domu. Protože zahrada leží v mírném kopci, nabízela se stavba jezírka. Před deseti lety vzniklo to menší; leží níže ve svahu, proto se mu říká “dolní”. “Neměl jsem zkušenosti a literatury nebylo tolik jako dnes, tak jsem udělal pár chyb,” konstatuje zahrádkář. “Břehy jezírka jsou příliš příkré, takže tam není místo pro uchycení rostlin. A klenutý mostek, který je z betonu, protože se dřevem to moc ne-umím, bych nejradši zboural. S kamarádem jsme ho tam skoro pět hodin pasovali, byla to strašná práce. Když na to vzpomenu, ještě dnes mě bolí záda. Na jeho odstranění bych asi musel objednat jeřáb. Bylo by to složité. Snad bych mohl ten monolit částečně obložit dřevem, ale nevím jak. Člověk se zkrátka musí vzdělávat dřív, než začne kopat nebo stavět.”
Rozkvetlá hladina
Druhé, větší jezírko, už stavěl pan Čumpelík hlubší, se stupňovitými břehy, kam lze zasadit stolístek, puškvorec, modrásku, žluté plavíny a samozřejmě lekníny; měl víc načteno, dokonce byl pro zkušenosti u pana Hříbala, který je specialistou na tyto vodní krásky. “Jak jsem postupoval? Nejdřív jsem proměřil a vykopal v terénu prohlubeň, na dno položil geotextílii a staré koberce, vytvaroval jsem dno a celé to vyložil fólií. Použili jsme obyčejnou o tloušťce 1 mm. Zatím je všecko v pořádku.” Růžice leknínů krášlí hladinu obou jezírek od poloviny května až do prvních tvrdých mrazů koncem listopadu. Ke spokojenosti jim stačí, že mají denně šest hodin přímého světla. “Nejvíc květů se otevřelo jednou koncem května na rudém Laydekeri Fulgens. Šestnáct najednou! Prostě nádhera. Je to odrůda zimovzdorná, ale před příchodem mrazů ji musím posunout do větší hloubky,” vysvětluje. “S výjimkou růžového tropického leknínu, který jsme koupili s kamarádem napůl za 600 korun, zůstávají všechny přes zimu venku.” Ta letošní byla krutá i v Zelenči u Prahy. Od 7. prosince až do března ležel na jezírkách led. Lekníny sice vydržely, ale červení karasi a někteří šneci nepřežili. Libor Čumpelík sice instaloval dva polystyrenové plovoucí klobouky, které mají pod sebou udržovat nezamrzlou hladinu, ale bylo to málo platné. O prázdninách proto musel pořídit – sobě i osmileté dceři Nikole pro radost – nové “zlaté” rybičky.
Balancování na hraně
Vedle jezírek upoutají v této zahradě pozornost – jak jinak – bambusy, japonské javory, různé druhy miscantusů (čínské trávy), rákosy a další exotické plodiny. “Experimentovat s těmito druhy, balancování na hraně mezi tím, co je možné a co už je považováno za nemožné, to mi přináší velikou radost,” přiznává pěstitel. “Loni jsem například koupil Guneru Manicata. Pochází z Amazonie, kde má až dvoumetrové listy. Je k vidění v pražské i liberecké botanické zahradě. Ve venkovních podmínkách vyroste maximálně do 2 – 2,5 metru. A na zimu se musí – stejně jako další tropické rostliny – chránit.” Kromě strakaté trávy Arundo Donex, která prý vymrzla i znalcům, přežily na zahradě v Zelenči všechny specialitky. Ke stromům stačí navršit listí, kolem rostlin upevnit chvojí. A na guneru si chce pan Čumpelík pořídit kryt ze dřeva. “Nasypu do něj taky listí a vršek zakryju stříškou,” líčí se zaujetím. K ochraně banánovníku, po němž touží až nezřízeně, však bude muset vymyslet ochranu ještě důkladnější… “Chtěl bych tady mít banánovník a palmy. Snad to půjde, ale hodně lidí mě přesvědčuje o opaku. Byl jsem samozřejmě za panem Větvičkou v Botanické zahradě na Slupi, v Suchdole na Zemědělské univerzitě – i tam se mi vysmáli, že prý banánovník musí mít vytápění zespoda. Ale pak se podívám na internet a vidím, že například ve Švédsku je klidně pěstují venku – jsou tam obrázky banánovníků zapadaných sněhem. Měl bych se tam zajet podívat.” Letos už to asi nebude, s ročním Matějem by se špatně cestovalo. Jeho tatínek však má připraven náhradní program, který potěší celou rodinu. Chce nakoupit literaturu a dobře poznat všechny ptáčky, vážky a vodní žoužel, která se kolem jezírek stahuje. A možná přikoupí i nějakou další rostlinu. I když rodina podobné experimenty stále více komentuje, Libor Čumpelík ví, že své koníčky – což je vedle zahrady také sport, hlavně cyklistika, vždycky obhájí.
Foto – Dolní jezírko s betonovým mostkem; i jeho břehy byly pracné – jsou z kamene získaného při rozšiřování silnice v Podbabě. V navršené hlíně z výkopu vznikl malý vodotrysk zásobovaný vodou ze studně
Foto – Zahrada vypovídá o láskách svého pěstitele: jsou to exotické rostliny a lekníny; vlevo v jezírku fialkově probleskuje onen nejcennější…
Foto – Vodní hladina, lekníny a exotické traviny vytvářejí velmi působivé scenérie
Foto – Lekníny zdobí hladinu jezírek od května až do listopadu
Foto – Studna s rumpálem, kterou stavěl otec Čumpelík už před 30 lety, skrývá prozaické roury a čerpadlo
FOTO JAROSLAV HEJZLAR
