U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ZAHRADA pro krásu i užitek
Kategorie: Dům v zahradě | Autor: Dana Jansová
Krásná zahrada – to je zpravidla druhá polovina snu o vlastním domě a bydlení v něm. Výjimečné věci koneckonců patří k současnému životnímu stylu. Jednou z možností, jak vybudovat přesně to, po čem toužíme, je obrátit se na odborníka.
Firmy zabývající se zahradní architekturou zajistí podle požadavku zákazníka nejen návrh budoucí podoby zahrady, ale i její provedení, případně průběžnou údržbu. Kontakty je možné nalézt na Internetu, ve Zlatých stránkách či u Komory architektů. Expozice některých firem bývají navíc často k vidění na nejrůznějších stavebních veletrzích. Informace v tomto ohledu poskytnou i některé školkařské podniky.
Od úvah k realizaci
V první řadě je dobré rozjet se krajinou. Nehledejme ale vzor, který bychom kopírovali. Projekt a realizace krásné zahrady navíc skýtá stejné množství problémů, jako stavba domu. Je třeba objevit řešení, které nás nějakým způsobem osloví. Pokud takovou zahradu najdeme, její majitel většinou rád prozradí, kdo ji projektoval. Řadu informací je možné získat i ve specializovaných časopisech. Počítat je ale třeba s tím, že služby zahradních architektů a firem, které se tvorbou, případně i údržbou zahrad zabývají, nejsou levné. Rozumné je tedy kontaktovat více firem a ceny porovnat. Hotový projekt pak vyjde podle velikosti pozemku zpravidla na 10 000 až 30 000 Kč. Mnozí se ovšem o spolupráci s architektem nezajímají. Všichni se většinou těšíme na vymýšlení vlastních koncepcí a dokonce i na práci při jejich realizaci. Je přece žádoucí, aby naše úsilí bylo korunováno zahradou krásnou, ve které bude radost odpočívat, z různých hledisek také zahradou užitečnou – i když pod tímto pojmem si každý může představit něco jiného. Někdo například ohniště, jiný zase zeleninové záhony nebo ovocné stromy…
Nejen práce, ale i odpočinek
Základní řešení má působit celistvým a uklidňujícím dojmem a mělo by být ve stylovém souladu s charakterem domu i krajinou kolem. Čím více je například krajina, v níž dům stojí, typicky přírodní, tím více by k jejímu výrazu měla být orientována i zahrada. Složitá řešení nejsou nadřazena jednoduchým. Náročná řešení či dokonce kuriozity v koncepci i při výběru rostlin ocení spíše stoprocentní zahrádkář, který preferuje péči o zahradu před ostatními činnostmi. Moderní teorie hledá naopak náměty, jejichž údržba dá co nejméně práce, aby majiteli pozemku zbyl čas na zábavu a odpočinek. Založení každé zahrady by měla předcházet tzv. předpříprava půdy. Odborníci říkají, že právě půdu je nejprve třeba zkultivovat. To v první řadě znamená likvidaci úporných a vytrvalých plevelů. Vybíráme je zpravidla ručně při podzimním rytí anebo v průběhu jarního kypření půdy. Co se samotného zakládání zeleně týče, vždy volíme rostliny vhodné pro půdu, kterou máme k dispozici. Na kamenitých nezbývá, než kámen vybrat alespoň do hloubky zpracovávané vrstvy. Příliš mělkou půdu se pak vyplatí zlepšit navážkou kvalitní zeminy, a to buď po celé ploše nebo alespoň v místech, kde budeme vysazovat ovocné či okrasné stromy a keře. Zamokřené půdy je třeba odvodnit.
Plán jako první krok
Ideální začátek, a to i v případě malé zahrady, představuje situační plánek, na kterém si vyznačíme též orientaci zahrady ke světovým stranám z hlediska světla a stínu. Při výtvarném řešení zahrady lze totiž právě působení světla a stínu dobře využít. Pravidelné uspořádání se hodí spíše pro menší zahrádky v rovinatém terénu a s pravidelným půdorysem. Na větších parcelách volíme asymetrii a volná seskupení rostlin. Možná je samozřejmě i kombinace obou slohů. Dlouhé úzké parcely se vyplatí rozdělit příčně na dvě nestejně velké části. Do plánku si zakreslíme rovněž budovy, další pevná zařízení a podzemní technické sítě (pozor na nebezpečí prorůstání kořenů) a také ovocné i okrasné dřeviny, které chceme na parcele z původní zeleně ponechat. Podle velikosti pozemku a svých představ, zájmů a sil si rovněž vyznačíme, které části zahrady určíme funkci obytnou (měla by bezprostředně navazovat na dům), a kde bude část užitková. Ve větších zahradách od sebe obytnou a užitkovou plochu oddělíme (např. okrasnými či ovocnými keři, vyššími trvalkami apod.). V malých nezbývá nic jiného, než se snažit o jejich propojení. Současně myslíme na budoucnost, tedy na velikost, do které jednotlivé stromy a keře dorostou. I když se nám nová výsadba bude zdát řídká, je nutné dodržet doporučené vzdálenosti. Vyšší stromy pak vysazujeme v menších zahradách spíše do severní části, aby později nestínily.
Zahrada jako zelený pokoj
Obytná část zahrady se označuje jako další, zelený pokoj domu. Ideální je proto možnost přímého vstupu do zahrady alespoň z jedné místnosti. Základem je většinou dobře udržovaný trávník – pokud možno na větší celistvé ploše. Na něj zpravidla navazují květinové záhony, kompozice z okrasných dřevin, různé dekorační prvky, tedy jezírko s lekníny a jinými vodními rostlinami, zahradní keramika, pergola, při jejímž plánování je třeba pamatovat na to, že musí unést váhu vzrostlé popínavé dřeviny, romantický altánek úměrný velikosti zahrady i domu, zídka, větší omšelý kámen zčásti zapuštěný do země apod. Jednotlivé rostliny rozmísťujeme vždy tak, aby svým vzrůstem, barvou květů, olistění či plodů vzájemně ladily a také aby byly v průběhu roku alespoň některé z nich stále co nejpohlednější. Pokud to stavba a pozemek dovolí, měla by mít obytná část zahrady plné odpolední slunce a současně vhodné přistínění proti polednímu žáru. To platí zejména pro letní období. Chráněna by měla být i před pohledy od sousedů a z veřejné cesty. Výběr zahradního nábytku souvisí víceméně s naším vkusem a cenou, kterou jsme ochotni zaplatit. Avšak i když se pustíme do jeho výroby sami, máme nespočet možností. Detailně je popisují nejrůznější příručky. Použít se dají fošny a zděné podstavce, půlené rovné kmeny, suché zídky se zabudovanou deskou z masivního dřeva apod. Pokud je obytná část větší, osvědčila se rovněž lavička v příjemném zákoutí obklopeném zelení, odkud je pěkný výhled na jednotlivé partie zahrady, případně do krajiny. V případě rodiny s malými dětmi se vyplatí doplnit obytnou část dětským koutem s pískovištěm ohrazeným fošnami, houpačkou, výškově členěnými palisádovými stěnami, kmeny se zkrácenými větvemi (na šplhání), sedačkami z kmenů a špalků, přenosnými bazény apod. Je-li k dispozici dostatek místa, potom lze uvažovat i o ohništi nebo zahradním krbu či grilu, bazénu na koupání, zvláštním místě pro slunění (ideální je svah obrácený k jihu a chráněný ze stran upraveným terénem a keři), případně o altánu či zahradním domku.
Potěšení nejen pro oko
Krásná zahrada je výsledkem kombinace různých druhů rostlin a hlavně rozmanitosti v jejich uspořádání. V případě menší zahrádky vybíráme druhy vzrůstem menší až zakrslé. Důležitá je nejen volba stanoviště pro jednotlivé rostliny, ale i vzdálenosti mezi nimi a také jejich vzdálenost od stavby. Pohled na jehličnany a stálezelené dřeviny se během roku takřka nemění. Ve větším množství však konifery působí smutným dojmem. Do menších zahrad navíc vybíráme spíše druhy s užšími korunami. Ideální jsou takové, které jsou zavětvené až k zemi. Ty pak vysazujeme v kombinaci s nižšími druhy ke zdi nebo do samostatných skupin (například při okraji trávníku). Keře a plazivé rostliny zpravidla patří do nepravidelných skupin ke schodištím, na krátké svahy, k okrajím trávníku apod. Před jejich tmavým pozadím pak dobře vyniknou pestře kvetoucí květiny. Opadavé listnáče působí daleko optimističtěji. V každém ročním období totiž vypadají jinak. V menších zahradách vysazujeme pouze druhy s menší, zpravidla úzkou nebo převislou korunou a většinou jako solitéry. Velice dobře vypadají například břízy, jeřáby, pyramidální habry, okrasné jabloně a slivoně. Listnaté keře používáme jako solitéry, lze je však vysazovat i do skupin, skalek, živých plotů apod. Květiny sázíme na záhony, které bývají v geometricky řešených zahradách pravidelného tvaru, v zahradách přírodně krajinářského typu spíše nepravidelné. Neumisťujeme je vedle jiných dekorativně působících prvků (ozdobných zdí, pergol apod.) – taková kombinace by výsledný efekt spíše rušila. K příjemnému dojmu přispívá i pocit pohybu. Z tohoto důvodu jsou tak oblíbené potůčky s vodopádem, vodotrysky, budky pro ptáky, rybičky v jezírku, třepetající se listí osik a bříz apod. Ke kráse zahrady – a ovšem i k funkci praktické – výrazně přispěje také osvětlení. Snahu o jeho dekorativní roli může provázet nasvícení zajímavých scenérií, ale například i jednotlivých keřů či stromů. Výrazných efektů docílíme v kombinaci s vodu, ať už klidnou nebo tekoucí. Tu a tam, například při výjimečném večírku, je milé vrátit se i ke svíčkám nebo různým lampám. Žádoucí rozmanitost musí mít ovšem správnou míru, aby se nezměnila v chaos. Výhodná je dominanta úměrná velikosti zahrady. Může jí být třeba jen výrazný solitér v podobě jehličnanu nebo kvetoucího keře, pergola, bazén s vodotryskem, zahradní keramika…
Zásobárna chutí a vůní
Záhony se zeleninou a dalšími užitkovými rostlinami se v dnešních zahradách stěhují spíše na okraj pozemků. Stále oblíbené je na druhou stranu pěstování koření, bylinek a léčivek, které sušíme na čaj apod. Nejnovějším trendem je pak využívání aromatických rostlin. Mnohé z nich fungují i jako přirozená ochrana proti mšicím a jinému hmyzu. Při zakládání užitkové části se navíc snažíme o variabilnost, abychom plochu věnovanou zelenině mohli časem a podle měnících se potřeb rozšiřovat nebo naopak zmenšovat. Součástí užitkové zahrady bývá zpravidla skleník, fóliovník nebo pařeniště, které umístíme tak, aby nebyly ve stínu vzrostlých stromů. Ideální je oddělit ovocnářskou část od zelinářské. Předejdeme tak budoucímu zastínění zeleniny korunami ovocných stromů, konkurenci kořenů a při práci s chemickými postřiky též nežádoucí kontaminaci sousedních porostů. Největší chybou při zakládání ovocné části je příliš hustá výsadba stromů. Po dosažení plného vývoje je takový sad často přehoustlý, má málo světla, méně plodí a navíc ovoce horší jakosti, více trpí chorobami a škůdci. U jabloní a hrušní se proto vyplatí vysazovat štíhlá vřetena na vzdálenost 1,5 až 2 m, palmety ve vzdálenosti 2 až 3 m, zákrsky 3,5 až 4,5 m a čtvrtkmeny 6 až 8 m. Pro zákrsky peckovin je ideální spon 4 až 5 m, pro čtvrtkmeny 5 až 7 m. Vhodnou vzdálenost je třeba zachovat i od okraje pozemku – dospělé stromy by ji svými větvemi neměly přesahovat. V případě intenzivní ovocné výsadby se vyplatí počítat také s tím, že ji po uplynutí její životnosti (20 až 30 roků) budeme muset zrušit a založit znovu a na jiném místě. Zvážit je třeba též vlastní pracovní možnosti. Práce na zahradě je sice většinou chápána jako odpočinek, avšak nesmí jí být přespříliš. Žádoucí odpočinkový efekt by se pak nemusel dostavit.
V zahradě cestou necestou
Trvale zpevněné cesty je třeba zřizovat tak, aby účelně spojily nejdůležitější místa, která navštěvujeme nejčastěji. V zásadě pro ně platí totéž, co pro celou zahradu: vedle funkce praktické musí plnit i funkci estetickou, a to jak ve výtvarně-technickém provedení, tak v pohledech, které se z nich do zahrady nabízejí. Hlavní cesta by měla být široká nejméně 100 až 120 cm, aby se na ní pohodlně vyhnuly dvě osoby. V úzkých zahrádkách je nevedeme jako obvykle středem, ale spíše při kraji. Vedlejším cestám pak stačí šířka 60 až 80 cm. Lépe než dlouhé a rovné působí cesty zvlněné do oblouků. Nemělo by jich však být v zahradě mnoho, zbytečně ji pak rozčleňují. Méně navštěvovaná místa pak spojíme například jen řadou betonových dlaždic, případně plochými kameny (“šlapáky”), jejichž středy mají být na krok od sebe (tj. 65 až 70 cm) apod. V zelinářské části zahrady zřizujeme jen dočasné pracovní pěšinky.
(V textu byla použita publikace Radoslava Šrota 1000 dobrých rad zahrádkářům)
Z realizací Jiřího Prouzy:
Základem obytné části zahrady je zelený trávník, původní a konečný stav zahrady.
Voda vždy přidá zahradě na přitažlivosti, přírodní jezírko změnilo nehostinnou plochu v půvabný kout.
Aby se rozmanitost nezměnila v chaos, měli bychom se na zahradě snažit vybudovat i nějakou dominantu, okolo které se vše soustředí. V našem případě se jí stalo centrálně umístěné jezírko.
Foto: Jiří Prouza
