Zahrada na Vysočině

Jen málokterá zahrada se může pochlubit vyhlídkou do kraje, potůčkem i rozlehlou strání, předurčenou k tomu, aby se z ní stala skalka. Nikde nejsou ploty ani jiná ohraničení, pozemek plynule přechází do volného terénu.

K zahradě ve vsi poblíž Pelhřimova patří stráň se sadem a travnatý hřbet kopce s výsadbou jehličnanů. Pod kopcem teče potůček, který ústí do obecního rybníka.

Díky rozlehlostí pozemku mohli majitelé sázet s nonšalancí a rozletem, které nejsou na menších zahradách možné. Na jaře tu jako první vykvétají amurské hlaváčky, prvosenky a cibuloviny. Majitelé však nejvíc milují období, kdy kvetou lýkovce.

„Když se za teplého večera rozvoní, je to nádhera. Nyní už jsou lýkovce odkvetlé, ale zase se těšíme se na orientální lilie, které nejen krásně kvetou, ale především voní. Každoročně si užíváme i malá skalničkářská dobrodružství – už roky nám zahradou putuje kytička s podivným názvem nemléč alpský. Vždycky se někde uchytí a rozroste, pak jej najdeme zase na jiném místě.“

Původní přístupová cesta vedla nad statkem, po hrázi rybníka

Dolů a zase nahoru

Svažitou strání se skalkou vine hlinitá cestička, která nás vede kolem těch největších zajímavostí. Cestička končí pod strání u bažinatého potůčku s vrbičkami, jenž protéká podél hranice pozemku.

U potůčku bují vlhkomilné rostlinstvo od orobince až po japonské prvosenky a kosatce. Nad potokem se naklání hlavatá vrba s růžově panašovanými listy a pod ní roste jeden z nejbujnějších porostů host, jaký jsme kdy viděli.

Díky expozici svahu a stínícím dřevinám zůstává stráň stále zelená

Zanedlouho pokvetou vrbiny a kakosty a zhruba za měsíc čeká majitele příslib sladké odměny v podobě trávních jahod.

Když se vydáme hustou výsadbou podél potoka až vysokému valu, za nímž je hráz vypuštěného rybníka, potkáváme rozlehlé porosty barvínku většího, bergenií, denivek a mohutných kapradin. Travnatou cestu zpět na horní okraj stráně dekoruje hustý porost do fialova vykvetlého vlčího bobu.

Botanické druhy denivek jsou nízké

Začalo to tařičkou

Proměna hlinité stráně v obří skalku na ploše dvou arů byl mnohaletý proces, během kterého manželská dvojice na hlinitopísčitou stráň navozila nespočetně koleček zeminy a kamene. „Dříve byla po lesích a podél cest taková spousta kamení, že jen stačilo nakládat a vozit,“ komentuje výstavbu skalky majitel.

A přitom to před necelými čtyřiceti lety začalo docela nevinně. Paní domu si koupila tařičku a zasadila ji na balkoně do květináče. Ale pořád to nebylo ono.

Bývalý průjezdní dvůr statku se přeměnil na malou botanickou zahradu s okrasnými javory, jalovci a s bohatým podrostem

„Vsadila jsem ji tedy na skalku na chalupě. To jsem ještě netušila, že právě tato tařička se stane základem naší sbírky skalniček,“ vzpomíná majitelka. „Tehdy jsme ještě na chalupu jezdili jen na víkendy, ale postupem času jsme se stali skalničkáři. Ovšem nikoliv skalními.“

„Inspirací nám byla spíše láska k přírodě nežli skalničkářská literatura,“ říká majitel. „Samozřejmě, ctíme pravidla ohledně orientace svahu, nadmořské výšky a geologických podmínek. Ale přesto například naše lewisie rostou tam, kde by podle knížek růst neměly. Zasadili jsme je pod omoriky a k tomu do místní půdy. Občas nějaká uhyne, ale jinak prosperují.“

Hodně parády nadělají i barevné koberce “obyčejných” hvozdíků

Skalničky potřebují společnost

Nad skalkou po hřbetu kopce vede cesta lemovaná rozsáhlými porosty vlčích bobů. Shora je zřejmé, že celé stráni dominuje množství vzrostlých stromů.

„Skalničky potřebují společnost,“ vysvětluje majitel. „Stromy zastíní rostlinky před deštěm a odsají z půdy zbytečnou vodu. „Proto jsme nad horním okrajem skalky vysázeli jehličnany, hlavně naše oblíbené smrky omoriky, borovice limby, korejské a bělokoré jedle.“

Pestrá směs koukolů, hvozdíků, routy, sluncovek a dalších vyšších rostlin

Jako ochranný val působí i jalovce, javory, tsugy, skalníky a dřišťály. Přímo ve stráni rostou keřovité mochny a několik okrasných javorů. „S výsadbou dřevin jsme spokojení, jen omoriky nejsou tak štíhlé, jak jsme čekali. Zato limby mají tu správně kulovitou korunu.“
Díky ochraně dřevin rostou na horním okraji skalky plnokvěté smolničky, boubelíky, které se podobají zvonkům, porosty písečnice, kociánky a neuvěřitelně červené hvozdíky. Pod jednou z omorik kvetou i jihoafrické kosmatce a slaměnky.

„Máme tu i rostliny, o nichž se píše, že ve výsadbě do zeminy obvykle uhynou a mohou se pěstovat jen v nádobách. To je třeba modrá kamejka nebo alpský hvozdík. Ale kupodivu u nás přežívají bez problémů. Nabídneme rostlinkám to, co máme, a buď jim to bude vyhovovat, nebo ne. Necháváme na přírodě, aby si poradila.“

I v sousedství domu se vedle rostlin z “babiččiny zahrádky” daří trsům skalniček

Shora, ze staré cesty se otevírá pohled na vršek stráně se skalkou

Vedle domu zůstal v travnaté stráni ovocný sad doplněný “babiččinou zahrádkou”

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Zahrada na Vysočině