Zahrada jako květinové lahůdkářství

Jejich životní filozofií je harmonie a soulad s přírodou. Přesně taková je i okouzlující zahrada architektů Lukáše Paderty a Alberta Friesse. Vše vzniká za pochodu, přirozeně a s láskou.

Zahrada u zrekonstruované chalupy v malé vesničce poblíž Hořovic je radostí každého milovníka květin. Květiny Alberta Friesse, který se narodil v kanadských horách, a zahradního designéra Lukáše Paderty jsou opravdovou lahůdkou. A to takovou, že jak postupně zásobovali své přátele a známé krásnými svátečními vazbami, byli „nuceni“ založit firmu, která nese vševypovídající název Květinové lahůdkářství.
Už u vchodu do chalupy z 18. století vás přivítají kvítka růží, levandule, trvalek a mezi kameny sukulenty. Prostorná předzahrádka je vstupní branou do květinového ráje. Zazvoníme na opravdový kovový zvon s rezavou patinou a majitelé přicházejí otevřít.
„Když jsem chalupu před lety koupil, byly zde sochy, které mě fascinovaly, původní majitel byl totiž sochař. Zahrada měla už od prvního pohledu obrovský potenciál. Postupně jsme její prostor začali předělávat k obrazu svému,“ říká Albert a zve mě na prohlídku.

Koupací biotopové jezírko s orobinci, vrbami a vodními kosatci

Život v ekosystému

Vstupní branou vcházíme do dvora, který plynule přechází v zahradu, jež se pyšní rozlohou třetiny hektaru. Na samotném kraji dominují suchomilné rostliny, které není nutné příliš zalévat. „Necháváme je žít, samy se zde vysévají a zplaňují. Cíleně je tedy nesázíme, ale necháváme je růst na divoko třeba i v dlažbě, když se objeví například kalifornské máčky nebo mateřídouška,“ ukazuje Lukáš s tím, že původně byla zahrada prakticky celá pokryta travnatou plochou. Rostly zde dva ořešáky, pár ovocných stromů, jasan a malý zeleninový záhon. Současní majitelé ji přebudovali na okrasnou a to tak, že je nádherná v jakémkoliv ročním období. Není snad jediný měsíc, kdy by něco nekvetlo. A když kvete, tak ve velkém. Na jaře tu jsou záplavy narcisů rozesetých všude kolem, růže voní od června až do zámrazu a v zimě se objevují čemeřice, vilíny a kalina. Snoubí se zde divokost s harmonií.
Majitelé upřednostňují zdravý životní styl a projevuje se to i v zahradničení. Vytvořili polykulturní záhony, čímž využili veškerý prostor a rostliny se vzájemně chrání a doplňují. Když na konci jara zatáhnou cibuloviny, zakryjí po nich místo trvalky, po odkvetlých historických růžích se zase šplhají plaménky či vonné hrachory, levandule vysázené v blízkosti růží pak odpuzují mšice. „Zachovali jsme venkovský styl. Nepoužíváme chemii. V určitých částech necháváme divočejší zahradu, nestříháme, nesekáme a tam žijí různá zvířata. Ve stromech se nám usadilo velké množství ptactva. Zahrada je fungujícím ekosystémem, ptáci nám pomáhají bojovat se mšicemi a všežravými housenkami. Zaznamenali jsme například strakapoudy, střízlíky, velké množství sýkorek a čím dál víc vzácnější vrabce. Máme tady i mloky, čolky, slepýše, užovky, ropuchy, všichni naleznou v naší zahradě dostatek úkrytů,“ říká Lukáš.

Červená pumpa s plechovou vanou jako středobod celé zahradní kompozice. Okolo roste japonská krvavá tráva imperáta válcovitá a zářivě kvete monarda

Venkovská idyla

Na zahradě upoutává několik objektů, například útulný domeček z kamene a „buchet“, ve kterém majitelé suší květiny a uchovávají přes zimu choulostivější druhy subtropických rostlin, jako jsou kalokvěty, vavříny nebo citrus. Slouží také jako sklad nářadí. Největší zásah však vyžadovalo vybudování zahradního jezírka.
„Dříve tu byla jen terénní prohlubeň, kam se stahovala voda, byla zarostlá travinami, rákosím. Vybudovali jsme koupací jezírko s vodopádem, který příjemně zurčí a dobře se u něj relaxuje, je uklidňující poslouchat padající vodu. V jezírku je možné se i koupat, nicméně v posledních letech slouží hlavně kachnám – indickým běžcům, kteří drží populaci slimáků na uzdě. Dlouhodobě však bojujeme se suchem, máme málo podzemní vody,“ říká Albert.
U jezírka najdeme venkovský fenomén, hlavaté formy vrb, které umí vytvářet obraz jako z Ladových obrázků. „Na vesnici se proutí z těchto vrb sklízelo na košíky, čímž se na stromě vytvořila hlava. Nenajdete je jinde než v krajích, kde se provozuje košíkářství. My na jaře dáváme proutí jednomu pánovi, který umí plést,“ podotýká Lukáš.
Na pozemku se rozrostly dva ořešáky. A pod nimi jsou záhonky, na kterých majitelé pěstují stínomilné rostliny, například hortenzie, bohyšky a udatny. Místo vtipně využili i pro originální posezení vytvořené z odumřelého kmene stromu. Opěrky přírodní lavičky vyrobili z vyřazených dřevěných židlí. Prostor ukrytý za stromy důmyslně využili pro kompost a chaloupku pro kachny. Skutečně i kachnám postavili venkovskou minichalupu se zelenou střechou porostlou rozchodníky.
Pozornost přitáhne studna s pumpou uprostřed zahrady a „vintage“ plechová vana působí jako designový prvek. Výsadba kolem pumpy koresponduje s prostředím. „Od začátku je celý koncept zahrady veden do organických tvarů. Jsou tu záhony do vlnovky, žádné ostré rohy. Nebo máme záhony tvořené z pěti kruhů. Terénní deprese sama přirozeně vytvářela kruh, takže my jsme ty kruhy použili jako formu pro tvar dalších záhonů. V hlavní části nenajdeme žádný hranatý tvar,“ ukazuje Lukáš.

Pohled na zahradní domeček

Milujeme růže

V zahradě najdeme několik set druhů květin. Jen růží pěstují přibližně 350 kultivarů. Lukáš má totiž pro růže slabost, a tak své sbírce věnuje celou čtvrtinu celkového prostoru. Růžová zahrada je nejkrásnější v červnu, kdy se z ní line nádherná vůně. Podél plotu má Lukáš sbírku historických růží.
„Keře růží jsem při sázení koncipoval tak, aby kvetly od bílé přes růžovou až do temné nachové barvy, kterou reprezentuje symbolicky růže s názvem Cardinal de Richelieu. Celá výsadba tak vytváří důmyslný ombré efekt jen převedený do zahradního designu.“
Na samotném konci, nejblíže k chalupě, pěstují bylinky, které využívají nejen v kuchyni, ale často je přidávají i do květinových vazeb, jež hezky ozvláštní a ovoní. „Léčivky pěstujeme na vyvýšených záhoncích. Nejen proto, že jsou přehledné, ale tvoří čistý design. Chtěli jsme takto rozlišit formálnější část zahrady,“ podotýká Lukáš. Najdeme zde kromě klasických bylin, jako je bazalka, yzop, šalvěj, dobromysl či tymián, banánovou mátu, citrónovou verbenu, z těch exotických pak pupečník, citrónovou trávu, křen wasabi, bazalku posvátnou nebo gynostemu pětilistou, která má účinky srovnatelné s pravým ženšenem. „Máme rádi i echinaceu, z jejíhož kořene vyrábíme odvar i tinkturu. Jakmile cítím, že začíná chřipka, nakrájím kořen, deset minut povařím, vypiju a bez výjimky vždy potíže rychle odezní,“ doporučuje Albert.
Zahrada má mnoho různých zákoutí, čímž vzbuzuje pocit tajemna. Práce v ní nikdy nekončí. Když si po náročném dni chtějí majitelé odpočinout, nejraději se posadí na zápraží, jež obrůstá trojkombinací břečťanu, bezu a pnoucí růží. Najdeme v nich i drobnokvětý klematis. Rostliny stíní zápraží, takže k chalupě nepraží slunce. Právě tady se nejlépe odpočívá a každý návštěvník se cítí jako v ráji.

Záhon s echinaceou pod korunou jabloně staré odrůdy ˈ’Parména zlatá’ˈ

Vrbové proutky

Vrby rostou u jezírka, kde zpevňují jeho břehy. Každé jaro je Albert a Lukáš ořežou a vrbové proutí pak darují košíkáři. Stejné proutky se hodí i na pletení velikonočních pomlázek.

• Všechny rostliny v polokulturních záhonech jsou pěstovány s láskou, citem a bez chemie
• Na zahradě naleznou své úkryty i drobná divoká zvířata od ještěrek po strakapoud
• Od června kvetou růže a tehdy se zahradou line omamná sladká vůně

Text: Michala Jendruchová
Foto: Lukáš Padert, Albert Friess a Robert Virt

Zahrada jako květinové lahůdkářství