Zahrada a pes
Pro psí parťáky je zahrada eldorádem a právě z toho důvodu potřebuje současně před jejich živelností ochránit. Kde nepostačí důsledná výchova, pomůžou přírodní či umělé překážky.
Při založení zahrady je optimální bezproblémové soužití pejsků a rostlin. Můžeme kupříkladu užitkovou část oddělit neprostupným živým plotem, umístění záhonů a dřevin volit tak, aby rozlícenému hlídači nestály v cestě, když běží od domu k brance odehnat potenciálního vetřelce nebo ho doprovází kolem plotu. U středních a velkých plemen se v těchto místech musíme rozloučit i s představou hustého zeleného pažitu. Nahradíme jej dlažbou, plochými kameny či oblázky, o něž si pes neporaní tlapky jako o ostrý štěrk. Předejdeme tím tomu, že se vytvořené stezky po dešti promění v blátivou klouzačku.
Pes vnímá zahradu jako prostor pro hraní, ne jako estetickou záležitost. Foto: Shutterstock
Důsledná výchova
Vhodně umístěný pařez či balvan poslouží k bezpečnému značkování. Foto: Shutterstock
Nejlepší výsledky budeme mít se štěňaty, kterým lze hravou formou vštípit zásady chování na zahradě. V praxi to znamená, že je naučíme nešlapat po záhonech, nevyhrabávat a neokusovat rostliny, neskákat do jezírka, nelovit ptactvo, nekonzumovat obsah krmítek atd. Nepříjemným problémem je vykonávání potřeby a značkování teritoria, protože moč obsahuje soli, které rostliny spálí. Dobrou zprávou je, že mnoho psů žijících trvale v bytě považuje zahradu za pokračování interiéru a ten si logicky nešpiní. Musí však být pravidelně venčeni, mimo pozemek. Další možností je vytvoření defekačního místa vysypaného říčním pískem. Pokud se odnaučení značkování nezdaří, instalujeme na exponovaná místa u plotu suchý kmen nebo balvan, na němž dá pes okolí na srozuměnou, že tento prostor patří jemu.
Tajní sběrači
Ptactvo podezříváme ze záškodnické činnosti na úrodě do chvíle, než najdeme psa debužírujícího na záhonu jahod či okurek anebo zuby pečlivě otrhávajícího rybíz. Pomoci mohou buď plůtky třeba z větviček či přímo z vysazených pichlavých keříků, jako jsou růže, skalníky a dřišťály, nebo vyvýšené záhony, čímž psí gurmán ztratí chutné ovoce a zeleninu z dohledu. Coby ochrana okrasných záhonů před vyhrabáváním děr či vytrháváním květin poslouží rostliny, jež psům nevoní, například kakost oddenkatý a kopřivěnka psí.
Moč rostliny spálí. Foto: Shutterstock
Naopak zaujmout psy může pro nás nevábná vůně kompostu. Mohou ho nejen rozhrabat a vyválet se v něm, ale po požití nakvašených zbytků obsahujících bakterie hrozí nebezpečí zdravotních potíží. Tady je snadné řešení v podobě některého typu uzavíratelného kompostéru.
Jedovaté rostliny
Zejména u štěňat dáváme velký pozor, aby nechtěla vyzkoušet jejich plody anebo okousávat větvičky. Než je naučíme, co se nesmí, můžeme keře oplotit králičím pletivem apod.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock
Zahrada a pes
