U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ZAČALO TO NA 5. AVENUE
Kategorie: Víkend | Autor: Pavel Veselý
HOBBY
Dnešní povídání začneme tak trochu od lesa, konkrétně od amerického malíře, skláře a tvůrce interiérů Louise Comforta Tiffanyho, žijícího v letech 1848 až 1933. Ve svém výtvarném projevu byl ovlivněn japonskými a islámskými prvky, aby pak sám výrazně ovlivnil americkou i evropskou sklářskou tvorbu. Vytvářel předměty ze skla a kovu neobvyklých tvarů, z nichž prosluly zejména stolní a stojací lampy, keramické objekty a šperky.
Ale teď už budeme hovořit o herečce a zpěvačce Věře Křesadlové – Formanové. Narodila se v Praze a vystudovala obor aranžérství a výstavnictví na populární “žižkárně”, čili střední umělecko – průmyslové škole. Chodila do třídy s Vlastou Kahovcovou, se kterou také zpívala ve školním bigbítu Crystal. Jednou s ním hráli na koncertu v Lucerně, kam přišel Miloš Forman. Oslovil mě, pak mi telefonoval, zval mě na večeře a na různé kulturní podniky, až jsme spolu začali chodit. Hrála jsem v jeho filmu Konkurs. Při prvním pracovním promítání se prý naklonil Suchý ke Šlitrovi a s pohledem k mému obrazu na plátně řekl: Proč jsme vlastně nevzali tuhle holku do divadla? Miloš byl s odpovědí rychlejší: Protože jste blbí. Pánové to napravili a pozvali mě do Semaforu, kde jsem zůstala rovných šestadvacet let. Nadešel okamžik, kdy je nutné prozradit, jak souvisí práce světoznámého šperkaře a designéra Tiffanyho s osudem Věry KřesadlovéFormanové. Ona sama k tomu říká. V roce 1969 jsme byli s Milošem ve Spojených státech, kde jsem poprvé zahlédla stojací lampu na secesní noze, s kloboukem poskládaným z barevných sklíček. Miloš mi chtěl udělat radost, tak povídá, ať si nějakou podobnou vyberu, že si ji koupíme. Na 5. Avenue jsem potkala obchod s nápisem Tiffany, ve kterém byly stovky takových lamp, ovšem jejich ceny začínaly někde okolo tisícovky dolarů. Tak mi na ten zážitek zbyla jen pěkná vzpomínka. Uběhlo pár let. Věra Křesadlová kromě účinkování v Semaforu zpívala se Swing Bandem Ferdinanda Havlíka a jezdila s ním koncertovat do Německa. Jednou se na vystoupení objevila její bývalá kolegyně žijící v NSR, s níž se v řeči dostalo i na lampy. Ta ji v Mnichově zavedla do obchodu, ve kterém nabízeli rozličné typy řezáků na sklo, speciálních kleští, brusky, tabulky různobarevných skel, pájky, ale i střihy na lampy, nákresy a plastové “bochníky”, na nichž se stínidla sestavují. Ukázalo se, že lampy z 5. Avenue není nutné kupovat, ale že je možné si je vytvořit. Tak se stalo, že zatímco hudebníci z kapely vozili z tehdejší kapitalistické ciziny holicí strojky a sekačky na trávu, zpěvačka nakupovala nářadí a tabule barevného skla. Sklo je nádherný materiál, který při použití na stínidlech lamp vytváří důvěrnou atmosféru. Žádná nová lampa není úplně stejná jako ta předchozí, i když budou postaveny podle stejného nákresu. Každá skleněná tabule je jinak litá, má odlišně zbarvené sklo, jinak uspořádané žilkování nebo barevné skvrny. Dílničku si Věra Křesadlová vytvořila v rohu jednoho pokoje svého bytu. Představuje polici na zdi, několik šuplátek se spojovacím materiálem, speciální nářadí a pracovní desku. Každý kousek skla si musí autorka nejprve nakreslit, pak z tabule nebo pásku jeho tvar vyřezat, vyštípat nebo vylámat, obrousit ho a oblepit zvláštní měděnou fólií. Jednotlivé kousky sestavuje na polystyrenovém “kopytu” a spojuje cínem a pájkou do zvolené podoby. Podle tvaru a velikosti stínidla může prý být takových skleněných kousků stovka, ale taky dva a půl tisíce. Zabývám se tím už asi patnáct let. Přátelé tvrdí, že se jim moje práce líbí, ale kdoví, co by na ni řekl pan Tiffany, jestli by mne přijal do své dílny. Mnozí lidé, kteří se také lampami zabývají, dodržují vzory, tvary i barvy svítidel přesně podle nákresů vytištěných v časopisech nebo publikacích, kdežto já se ráda pouštím do změn, baví mě vymýšlet si vlastní náměty. Tvorba nádherně barevných a průsvitných stínidel je hezkým, ale zároveň drahým koníčkem. Základní vybavení dílny se dá pořídit za necelých deset tisíc korun, což není zase tak velká částka, avšak všechna ta barevná skla, spojovací materiály, dobově tvarované podstavce, stojánky a nohy k lampám, vytáhnou z kapsy další peníze. Tiffanyho stínidla proto stavějí jednak jejich milovníci, kteří je dělají jednou za čas především pro sebe a své blízké, jednak autoři, pro něž jsou zdrojem obživy. Já patří někam na půl cesty mezi nimi. Stínidla dělám ráda a práce na nich mi působí radost. Hodně jich skončí mezi známými a kamarády, ale část výrobků prodávám prostřednictvím dvou pražských obchodů zaměřených na dekorativní předměty z období secese. Mnoho lidí, se kterými se paní Věra Křesadlová setkává, by chtělo práci na stínidlech také zkusit. Radí jim, ať se učí nejprve řemeslným postupům na čirém sklu. Ať zkouší sklo řezat, štípat, obrušovat a pustí se do lampy teprve tehdy, až je budou nástroje a materiál “poslouchat”. Ona sama má po letech práce se sklem tak rutinní návyky, že když má uříznout stejně široký skleněný pásek nebo udělat pravý úhel, často si to ani nepřeměřuje. Taky je nabádám k pečlivosti a trpělivosti. Sklo není keramická hlína. Jakmile je špatně naříznete, nedá se zmačkat do kuličky a začít znovu. Pro mě je to koníček, relaxace, ale taky vášeň. Stane se, že si jdu koupit něco na sebe a vrátím se s kusem skla nebo nějakého doplňku pro lampy.
