Wellness ve staré stodole

Zchátralá budova se o slovo přihlásila tak, že z její střechy spadl trám. Přestože majitelka Zuzana chvíli zvažovala provizorní řešení, nakonec stodolu nechala přestavět v zázemí pro rodinná setkání relaxaci se vším všudy.

Do té doby Zuzana své úsilí soustředila hlavně na rekonstrukci domu a postupné zvelebování zahrady. V loňském roce však díky havarijnímu stavu střechy začala vyplouvat na povrch i nutnost začít řešit také stodolu. Kromě krovu se pomalu bortila také jedna z obvodových zdí.

Zůstal jen kámen

Po rozebrání krytiny, krovu a zdí zůstaly z původní stavby jen čtyři mohutné čedičové sloupy. „Nejdříve jsem si říkala, že tam uděláme nějakou jednoduchou pergolu a zakryjeme ji plachtou. Postupně jsme ale přicházeli na to, že bude lepší rovnou udělat novou střechu. No a takhle to začalo,“ líčí Zuzana, jak s přítelem Vildou dospěli ke svému rozhodnutí. Prostor, kde mohou posedět s rodinou či přáteli, jim u domu dosud chyběl a přitom oba mají moc rádi společnost.

Druhotně použité prvky dodávají stavbě osobitost. Foto: Vladimír Hájek

Čím starší, tím lepší

Kromě zmíněných sloupů je vše nové, i když ne tak docela. Převážná část použitých materiálů totiž pochází ze starých domů a ve stodole dostala druhou příležitost. Stavbě tak propůjčuje jedinečný výraz.

Za většinu nápadů vděčí Zuzana šikovnému řemeslníkovi a dnes už také rodinnému příteli Petru Ludziakovi ze sousední vsi. Podobné projekty jej baví a na jeho práci je to znát. Oba navíc mají rádi podobný styl, takže si Zuzana spolupráci nemůže vynachválit. „S nápadem na dřevěné kříže přišel Petr. Nejdříve se mi to moc nezdálo, ale mám v něj důvěru, protože on ví, jak se dá se dřevem pracovat a co všechno je možné. Tak jsem souhlasila a teď jsem z nich nadšená,“ vypráví Zuzka. Podobně to bylo i použitím starých věcí. Kromě bouraných cihel druhou šanci dostaly také bývalé školní dveře, které bylo potřeba přebrousit a natřít. Režné zdivo schválně vypadá trochu pobořeně a zajímavě jej doplňují kovová tovární okna či průmyslové lampy. „Kdybychom to všechno dělali nové, možná by to vyšlo levněji, ale když už jsme se do toho pustili, tak jsem chtěla mít posezení podle svých představ.“

Mix osobitých kousků dohromady tvoří zajímavý celek. Foto: Vladimír Hájek

Koupací sud Zuzka s Vildou využívají po celý rok. Foto: Vladimír Hájek

Rodinné wellness

Hlavním centrem dění ve stodole je pohodlná pohovka. Jen u sezení ale nakonec nezůstalo. Požadavky na to, co by v prostoru nemělo chybět, totiž postupem času narůstaly. Židle a křesla tedy doplňuje také rustikální kuchyňská linka s grilem a staré piano.

Díky velkorysému půdorysu bylo možné do místnosti umístit i koupací sud s vířivkou. „Zuzka si přála koupací sud, ale když jsem si o něm zjišťoval nějaké informace, dozvěděl jsem se, že se na dřevěný povrch nesmí používat žádné čisticí prostředky či dezinfekce, a náročná péče se mi zdála neúnosná. Nakonec jsme tedy zvolili kompromis – sud s plastovou vložkou s vířivkou a nakonec i osvětlením,“ vypráví Vilda. Voda v sudu se ale ohřívá pomocí malých kamínek na dřevo, takže koupání nepostrádá atmosféru a dá se využívat i v zimě.

Od jara do podzimu to ve stodole žije. Foto: Vladimír Hájek

Do prostoru se vešel stůl na ping-pong i staré piano. Foto: Vladimír Hájek

Pohoda pod širým nebem

Zákoutí s venkovním posezením a ohništěm vedle stodoly vzniklo ještě před její rekonstrukcí, ale ani teď nezahálí. Proti větru jej chrání cihlová zídka a ze stejného materiálu je také jednoduchá lavička a odkládací stolek. Nechybí ani závěsná houpačka, na níž se příjemně lenoší. Na ohniště dohlíží velký dřevěný totem, který je vzpomínkou na Zuzčinu oslavu padesátin uspořádanou v indiánském stylu. Na nudu si zde rozhodně stěžovat nemůžou. „Od června tu máme jednu oslavu za druhou, takže tu je pořád veselo,“ směje se Zuzka.

Grilovat tady lze bez ohledu na přízeň počasí. Foto: Vladimír Hájek

Text: Veronika Cerhová
Foto: Vladimír Hájek

Wellness ve staré stodole