Vznášet se nad údolím

Takové pocity zažívá majitelka chaty, umístěné v příkré stráni nad říčkou Nedvědičkou. Jsme v malebném koutě Vysočiny, odkud je na hrad Pernštejn, rýsující se na obzoru, slabá půlhodinka chůze.

Chata na svažitém pozemku je osazena na pilířích, na nichž je nosný ocelový rám

Zaparkovali jsme dole u silnice. K chatě, která na nás vystrkuje své světlešedé „nožky“, se musí ještě vzhůru šestatřicetiprocentním svahem. Střecha nevelké dřevostavby má sklon zhruba stejný, ale vyjádřeno ve stupních. V procentech je to 69. Tato čísla má v malíku inženýr Oldřich Vojta, autor projektu, který se k naší skupince připojil. Všechny nás samozřejmě předběhl labrador Ludvík.

V náruči přírody

Nezničitelnou bršlici v úzkém pruhu terénu za chatou krotí betonové tvárnice

Paní Hana, majitelka chaty, má zase perfektní přehled o číslech souvisejících s hospodařením jedné dobře prosperující brněnské firmy. Přestože město miluje, začala mít asi před osmi lety pocit, že pro relaxaci potřebuje i něco jiného než procházky a kulturní nabídku moravské metropole.

„Léta jsem snila o druhém bydlení na venkově. Máme s přítelem rádi hlavně oblast Svratecké hornatiny, tedy prostor od Tišnova po Pernštejn. Člověk je v náruči přírody, přitom do Brna za prací a lidmi není daleko,“ vysvětluje Hana.

Stěny s palubkovým obkladem se střídají s plochami francouzských oken s izolačními trojskly, vsazenými do lepených europrofilů

Navštívili několik pozemků i domů, které byly na prodej, ale nic je neoslovilo. „Nakonec jsme objevili tenhle pozemek,“ pokračuje naše hostitelka. „Uchvátil nás svou polohou a výhledem na hrad a údolí s říčkou, podél níž vede jednokolejná železnice. Jsou tu krásné lesy a klid. To převážilo nad komplikovaností pozemku.“

Zpočátku si nebyli jisti, zda na tak strmé stráni půjde domek podle jejich představ postavit. Krčila se tady jen stará, značně zdevastovaná chata. Ale pak objevili webové stránky pana Vojty s inspirativními fotkami realizací. „Jeho firma je z Brna, což nám taky vyhovovalo. První schůzku jsme si domluvili v Brněnském pivovaru,“ vzpomíná Hana.

Na klíč a bez starostí

Požadavky investorů byly v podstatě jednoduché. Chtěli domeček, o který by se nemuseli moc starat, protože nejsou kutilové. Interiér s obývacím prostorem, kuchyní, ložnicí a sociálním zařízením. Standard, na jaký jsou zvyklí z města. Nejdůležitější pro ně byla vazba stavby na okolní přírodu.

Schody i terasa jsou z fošen, které jsou chráněny kvalitním nátěrem

„Hned mě napadlo, že by se sem hodila chata, kterou jsem původně navrhoval pro jiného klienta do zátopové oblasti řeky Svratky,“ přidává se Oldřich Vojta. „Tehdy jsme nezískali stavební povolení, přestože žárově pozinkovaná ocelová konstrukce vynášela stavbu pohodlně nad úroveň staleté vody. Chata je čtyři metry široká a deset metrů dlouhá, plus ze dvou stran terasa. Svou konstrukcí a charakterem se mimořádně hodí i do svažitého terénu. Paní Hana souhlasila, měnili jsme jen drobnosti.“

Dřevostavba tohoto typu má pro občasné užívání velkou výhodu. Málo akumuluje teplo, a proto se rychle vytopí. Tady jde o přímotopy, které v moderních interiérech nevadí. „Tepelný odpor obvodové stěny je vysoký, odpovídá parametrům nízkoenergetické stavby,“ vysvětluje odborník. „Když se topí přerušovaně pevnými palivy, je tepelná akumulace důležitá.

Na ložnici navazuje koupelna s WC, osvětlená střešním oknem

My tady využíváme elektřinu a jinde třeba plyn nebo lehký topný olej, vše je automaticky regulovatelné. Dům se v nepřítomnosti majitelů jen temperuje a v určitou hodinu se pomocí povelu z mobilního telefonu vyhřeje na požadovanou teplotu.“

Kdo kouká oknem

Paní Hana, věrně následována labradorem Ludvíkem, prošla obývacím pokojem oděným do blankytu, kuchyňkou, kde dřevo doplňuje převážně červená keramika, ložnicí se stěnami proteplenými oranžovou, zkontrolovala, zda je vše v pořádku, a vrátila se k nám. „Tenhle prostor s velkým oknem a s úžasným výhledem na hrad miluji. Důležitá je i výška pokoje, který sahá až do krovu. Modrá mne uklidňuje a je možná reflexí barvy oblohy, na kterou se dívám střešními okny. A terasa, která obklopuje tuto část domečku, jako by se tyčí nad údolím. Nebydlím, ale vznáším se,“ raduje se majitelka.

Obývací prostor otevřený do krovu je laděn do majitelčiny oblíbené modré - včetně obrázků na stěnách

Dlužno podotknout, že interiéry si paní Hana navrhovala sama. Je zřejmé, že je vyznavačkou účelnosti a nevtíravé elegance. „Pan Vojta do mých plánů nezasahoval, což mi vyhovovalo. Je toho názoru, že každý jsme jiný a projektant by měl spíš sloužit než diktovat. Dílo by nemělo být pomníkem projektanta, mělo by vyhovovat především klientovi a splynout s přírodou. V tomto domku je pocit světla, volnosti a klidu dokonalý. Jako by tady stál vždycky a vznášel se nad lesem, nad říčkou i nad všedními starostmi,“ zasnila se majitelka.

„Zdá se, že se chata rodila velmi snadno, že stavbu neprovázely žádné problémy…“ říkám do náhlého ticha. Oba se rozesmáli. „Vzhledem k tomu, že je v blízkosti Pernštejna, požadoval obecní úřad, abychom jednali i s památkáři. To nám věc poněkud zkomplikovalo. Nechtěli totiž povolit prosklený štít, který je pro pocit vzdušnosti tak důležitý,“ vysvětluje projektant. „Když jsem se ptal proč, bylo mi řečeno, že bychom ozařovali hrad! Další jednání radši nebudu popisovat. Pracovnice památkové péče nakonec prosklení povolila s tím, že přes ně bude okenice.“

I do obýváku mává z dálky Pernštejn…

„Pernštejn je díky poloze domečku vlastně jediný, kdo k nám může nakukovat. Když mě z dálky zdraví, občas si na tu byrokratickou proceduru, v Česku bohužel obvyklou, vzpomenu. Ale už je to dávno,“ doplňuje paní Hana. A my dodejme, že se to odehrálo v roce 2006. A už v následujícím roce bylo hotovo.

Na druhý pokus

Projekční firma DED (Dřevěné nízkoenergetické domy) zpracovává nejen architektonickou studii, ale podle přání klienta i velmi podrobnou prováděcí dokumentaci. „Díky tomu někdo zvládne stavbu i svépomocí. Většinou ale nabídneme kontakt na některou z realizačních firem. Pak samozřejmě konzultujeme s investorem i dodavatelem průběh stavby a eventuální změny. “ Paní Hana s přítelem si našli menší firmu v okolí. „Postavili hrubou stavbu a začali mít nějaké provozní problémy, tak se práce pořád zdržovala,“ popisuje Hana jejich variantu. „Nakonec jsme se rozhodli pro jiného dodavatele. Firma pana Tajovského z Boskovic stavbu úspěšně dokončila.“

Údržba svahu pod chatou není snadná

Pohyb po terase kolem domku jistí ocelové zábradlí, výplně tvoří lana ze stejného materiálu. Dává bezvýhradní pocit jistoty, i když se vykloníte nad téměř padesát metrů dlouhým svahem. Šířka této těžko obdělávatelné zahrady je zhruba osmnáct metrů.

„Projektovala ji příroda. Naše zahrada nepodléhá nařízením nebo vyhláškám a logicky doplňuje koncepci krajiny. A tak to také zůstane,“ uzavírá paní Hana a už trochu netrpělivě sahá po aktovce s notebookem. Internetové spojení v chatě samozřejmě nechybí. Myslím, že se tady nejen hezky zahálí.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: VAVŘINEC MENŠL

Vznášet se nad údolím