Vyvýšený záhon
Vysoký záhon je výrazným estetickým prvkem zahrady, dvora či terasy. V pěstební zahradě je místem, kde se velmi dobře daří zelenině, která tu rychleji roste a dobře prosperuje.
Podzimní příprava zahrady na zimu nám dává šanci, abychom se po likvidaci úrody a květin rozhodli, zda si vysoké záhony pořídíme, jaký budou mít vzhled a kam je umístíme.
Vysokých a vyvýšených záhonů je mnoho typů, záleží na nás, jaký systém jeho výstavby si vybereme. Může jít o kus pozemku s vrstvou zeminy, zdviženou nad terén třeba jen o dvacet centimetrů, nebo o skutečně vysoký záhon, který nám při péči ušetří zbytečné ohýbání zad.
Vyvýšený záhon v pěstební zahradě
Na pohled jednoduché záhony jen lehce zvednuté nad povrch země ale vyžadují dobrou přípravu. Pokud máme sušší pozemek, musíme nejprve vybudovat základ záhonu – vykopat po celé jeho šíři jámu nejméně 30 centimetrů hlubokou. Do ní naskládáme organický odpad z úklidu zahrady. Každá vrstva má být asi 25 centimetrů vysoká. Na dno přijdou větve, větvičky a dřevěný odpad, vše zasypeme zeminou a na ni pak střídáme vrstvy – jemnější větvičky a zeminu, můžeme přidat i ještě nevyzrálý kompost, který v základu nového záhonu necháme „dojít“, následuje suchá tráva, listí a nakonec přijde zemina, kterou na povrchu úhledně zarovnáme. Tyto záhony se hodí do pěstebních zahrad, protože nejsou moc pěkné na pohled.
Další možností je založit záhon bez kopání, pouze na povrchu pozemku, podobně jako kompost. I do základu záhonu po nějaký čas na větve dáváme vhodný kuchyňský odpad a prosypáváme jej zeminou nebo již zetlelým kompostem. Když se větve zakryjí, na záhon navršíme zeminu, pečlivě ji urovnáme a můžeme na něm začít pěstovat vhodné plodiny. Sklízet budeme po delší dobu bez hnojení.
Pokud se nám volně ložené záhony nelíbí, můžeme je ohradit třeba prkny. Ta se vyplatí naimpregnovat, aby déle vydržela.
Estetická řešení vysokých záhonů
Vysoké záhony lze ohradit různě. Zděnou zídkou z cihel nebo kamenů, suchou kamennou zídkou, betonovými zahradními prvky, dřevem v podobě prken, hranolů nebo palisád. Volba konstrukce vždy vychází z velikosti a výšky záhonu. Jeho délku omezuje pouze rozměr pozemku. Abyste jej mohli pohodlně ošetřovat z obou stran po celé ploše, doporučují odborníci maximální šířku vysokého záhonu okolo 130 centimetrů a výška, která nám zajistí pohodlný přístup k rostlinám, se pohybuje mezi 80 a 100 centimetry. Výšku i šířku záhonu ale přizpůsobíme své postavě. Vyzkoušíme si, kam pohodlně dosáhneme rukou, popřípadě malou motyčkou ze stoje nebo pohodlného předklonu, a podle toho následně záhon postavíme.
Vnitřní stěny vysokého záhonu vyložíme fólií. Ta zabrání zbytečnému odpařování vody, ale u základu je zapotřebí vytvořit odvodňovací otvor, jinak budou při deštích a příliš velké zálivce rostlinám v nahromaděné vodě uhnívat kořínky. Poté dosypeme zeminu či substrát a podle toho, jak v průběhu roku slehává, na místo dosypáváme směs kompostu a zeminy.
Malé zelené oázy
V zahradách, ale také na terasách nebo ve dvorech, budujeme menší vysoké záhony, které mohou mít i pevné dno. V tomto případě se vyplatí nejprve vespod nádoby určené k obestavění vytvořit drenážní vrstvy ze štěrku, písku či větviček a nad nimi opět nezapomeneme vytvořit odvodňovací otvor. Pro základ malého vysokého záhonu můžeme využít i hranaté nádrže na vodu, sud nebo jinou velkou nádobu, kterým ve dně vytvoříme odtokové otvory a dekorativně je obložíme kamenem nebo cihlami. Koupit si můžeme i betonový kontejner a podobně.
text: Helena Štětinová
foto: Pavel Veselý, Kamil Varcoller, Martina Lžičařová a Shutterstock