Vyrobte si květináče z betonu
Z betonu lze vyrábět nejen květináče, ale i různé drobné zahradní plastiky. Beton je skvělý materiál, který hodně vydrží a který poskytuje rozmanité možnosti úprav povrchu.
Domácí výroba květináčů z betonu není jen zajímavou výzvou pro kreativní tvůrce, ale i možností, jak ušetřit. Kdo někdy nakupoval objemnější nádoby na pěstování květin, ví, o čem je řeč. Už za desetilitrový květináč z jakéhokoli jiného materiálu než z obyčejného plastu zaplatíte několik set korun. Vlastnoručně vyrobené betonové nádoby přitom nebudou mít jen punc originálu. Jsou navíc velmi pevné a bytelné, lze je natřít například fasádní či akrylovou barvou, brousit, polepit mozaikami či kamínky nebo nechat zajímavou povrchovou strukturu betonu vyznít bez jakýchkoli dalších úprav. Mezi přednosti větších betonových nádob může patřit i jejich hmotnost. Květináče, k jejichž vytvoření použijete jako formu nádobu o objemu 20 l, jsou už značně těžké, takže je můžete postavit třeba i u vchodu do domu bez obav, že je někdo ukradne.
Pořádná zátěž
Základní postup pro vytvoření nádoby z betonu je poměrně jednoduchý. Pro dosažení hladkého povrchu vnější strany nádoby i pro snadné „vyklepnutí“ hotového květináče je pro odlévací formu ideální dvojice černých plastových stavebních věder. Vnější dá nádobě tvar i velikost a to, které vložíte dovnitř, určí vnitřní objem i sílu stěn nádoby. Pro zhotovení dostatečně silného dna květináče je nutné udělat oporu pro vnitřní vědro tak, že na dno vnějšího postavíte tři nebo čtyři korkové zátky nebo dřevěné (či gumové) špalíky. Ty pak zůstanou v betonu a po jeho ztvrdnutí je snadno vyklepnete nebo případně vyvrtáte. Tak zároveň získáte i drenážní otvory pro odtok přebytečné vody (do betonového dna je lze i dodatečně vyvrtat). Okraj vnitřního vědra bude vyčnívat ven o něco víc než okraj vnějšího, o to snadněji pak půjde toto vědro po vytvrdnutí betonu vyndat.
Na špunty či špalíky opatrně postavíte vnitřní nádobu (vědro) tak, aby byla vycentrovaná na střed. Pak následuje důležitý krok, který spočívá v zatížení vnitřní nádoby tak, aby se při dolévání betonu do formy nezvedala. Nám se osvědčilo vysypat ji pískem. Nešetřete jím a sypejte ho opatrně, až bude vnitřní nádoba zaplněná. Stejnou službu by však měly poskytnout třeba cihly nebo kameny, důležitá je pořádná zátěž.
Až budete mít odlévací formu připravenou, namíchejte si beton v konzistenci, která umožní jeho pohodlné nalévání do prostoru mezi vnější a vnitřní nádobu. Použijete-li pytlovanou směs o nízké zrnitosti (např. potěrový beton), docílíte velmi hladké struktury povrchu nádoby. Hrubší beton s kamínky bude mít povrchovou strukturu plastičtější. Pokud byste chtěli nádobu téměř dokonale hladkou, namíchejte betonovou směs z přesátého písku.
Při nalévání směsi do formy buďte trpěliví a opatrní a počítejte s tím, že příliš řídká konzistence bude vytlačovat vodu, takže je vhodné nalévat postupně a vždy počkat, až se nalitá vrstva dostatečně usadí. Jakmile bude forma plná, případně vylitá do vámi požadované výšky, je nutné nechat beton dostatečně dlouho vyzrát. Při tloušťce dna a stěny nádoby kolem 4-5 cm vyčkejte alespoň tři nebo čtyři dny.
Je-li betonová směs dostatečně tvrdá, odstraňte nejprve zátěž z vnitřní nádoby a pak vnitřní vědro. Může to jít ztuha, ale stavební vědro je z poměrně měkkého ohebného plastu a s použitím síly se vám brzy podaří odchlípnout ho od vnitřní stěny květináče, aniž byste ho poškodili. Až vyndáte vnitřní vědro, obraťte květináč dnem vzhůru a pokuste se ho opatrně vyklepnout z vnější nádoby. Pokud byla před vylitím betonem nová nebo dokonale vyčištěná, mělo by to jít snadno. Pokud ne, opatrně poklepávejte dno i strany formy gumovou paličkou, přizvedávejte květináč a snažte se, aby z ní odlitek vyklouzl vlastní vahou. Při troše trpělivosti se to nakonec podaří.
Lehčený beton
Zajímavých výsledků lze docílit i smícháním betonu, rašeliny a perlitu v poměru 1 : 1 : 1 a následným rozmícháním směsi ve vodě na potřebnou konzistenci. Perlit seženete ve stavebninách nebo, stejně jako rašelinu, v zahradnictví. Postup vytvoření nádoby je stejný jako v případě běžného betonu s tím rozdílem, že směs z uvedených ingrediencí je hustší a do formy se spíše pěchuje. Na dně vnější nádoby tedy nejprve vytvoříte ručním napěchováním dno budoucího květináče, do něj vtlačíte špunty nebo špalíky pro příští drenážní otvory a teprve poté vložíte vnitřní vědro. Dostatečně ho zatížíte a pak kolem něj ručně nebo pomocí dřevěného hranolku pěchujete připravenou směs betonu, rašeliny a perlitu. Směs by tedy neměla téct, ideální je konzistence velmi husté kaše nebo těsta.
Tímto způsobem získáte nádobu, která bude výrazně lehčí a bude mít charakteristickou strukturu povrchu, která se navíc „vyvíjí“ v čase. Déšť totiž rašelinu z povrchu květináče postupně vymývá a nádoba tak časem získá zvláštní nezaměnitelnou patinu. Nemusíte se však obávat toho, že by měl proces zvětrávání nějaký zásadní vliv na pevnost samotné nádoby. Jen je dobré nešetřit na tloušťce stěn.
Kus látky
Zajímavé možnosti nabízí i postup, při němž pomocí betonu „zvěčníte“ strukturu jakékoli tkaniny. Potřebovat k tomu budete obyčejný plastový květináč a kus látky, který namočíte do řídké betonové kaše. Látku nechte dostatečně nasáknout a poté ji opatrně převěste přes plastový květinář. Následně ji vtlačte dovnitř tak, abyste vytvořili dostatečný vnitřní prostor budoucí nádoby. Látku, převěšenou přes vnější okraje nosné nádoby, pak můžete různě zprohýbat či nařasit. Nakonec vše nechte dostatečně dlouho ztvrdnout. Takto vytvořený artefakt může sloužit buď jako dekorativní obal na květináč, nebo – pokud v něm nosnou plastovou nádobu rovnou ponecháte – i jako samostatný květináč.
Dobrá rada
- Povrch betonových květináčů nevyžaduje žádné další úpravy. Můžete ho však obrousit ocelovým kartářem. Nátěr akrylovou nebo fasádní barvou naopak usnadní jeho čištění a omývání.
Text a foto: Richard Guryča