Speciál Dveře: Vyrábíme dřevěné dveře

Rubrika: Dílna, Dveře, Jak na to, Speciály, Vyrábíme krok za krokem

Jednoduché dveře do dřevníku nebo zahradního domku si můžeme vyrobit sami i bez větších zkušeností s truhlařinou. Aby dobře držely a nesvěsily se, je třeba dodržet několik zásad.

Příklad svlakových dveří s krabicovým zámkem, vyrobených pro moderní mobilní chatu

Dva základní konstrukční typy jednoduchých dřevěných dveří se nemění už po celá staletí. Můžeme se jimi inspirovat při výrobě dveří pro stavby či místnosti, v nichž se nekladou vysoké nároky na bezpečnost a estetický vzhled. Což ovšem neznamená, že bychom nemohli svépomocí vyrobit dveře dostatečně bytelné a hezké.

Dveře z palubek

Nejjednodušší a zároveň velmi pevné sbíjené dveře lze vyrobit ze dvou vrstev prken zhruba dvacet milimetrů silných (resp. palubek) spojených na pero a drážku. Vnější vrstvu dveří bude tvořit plocha z podélně spojených (svislých) palubek, vnitřní pak vrstva z palubek příčných (vodorovných). Mezi tyto dvě vrstvy je možné vložit izolaci (lepenku, karton, tenkou polystyrenovou desku), která se buď přilepí, nebo přibije k vnější podélné vrstvě. Svěšení dveří doporučují truhlářské učebnice zabránit přibitím ocelového pásku do úhlopříčky (např. z levého horního do pravého dolního rohu nebo z levého horního na pravý střed a z levého dolního rovněž na pravý střed). K takto připravené základní vrstvě se přibije nebo přišroubuje vrstva příčných prken.

_______________________________________________________________________

Další články speciálu Dveře:

Dveře do chalupy

Vybíráme dveře

Dveře v interiéru

Posuvné dveře

Dveře na chalupu

Jaké dveře na chalupu?

Jak zabudovat dveře

Posuvné dveře šetří místo

Dveře pro bezpečí

Jak vybrat správné dveře

________________________________________________________________________

Vzniknou velmi pevné a bytelné dveře, které je pak možné opatřit panty s dlouhým ramenem a podle potřeby buď petlicí, zástrčkou, nebo jednoduchý krabicovým zámkem (myšákem).

Zajímavého vzhledu tohoto typu dveří dosáhneme při použití prken či palubek se sraženými hranami (lze udělat např. vibrační nebo excentrickou bruskou či hoblíkem). Pevnost i vzhled dveří lze ovlivnit i volbou jiného dřeva než obvykle používaného smrkového, například modřínových či dubových palubek.

Svlakové dveře

Staletími osvědčené jsou i svlakové dveře. Svlaková konstrukce spočívá ve ztužení křídla ze svisle kladených desek či palubek takzvanými svlaky. Pravý svlak tvoří příčně ložená deska, profilovaná do tvaru „hříbku“, která se zarazí do drážky vyhloubené ve vnitřní (rubové) straně těla dveří. Vytvoří se tak vlastně obdoba rybinového spoje. Potřebný profil se na pravém svlaku dělá pomocí hoblíku svlakovníku. Profil lože (mírně se rozšiřující dovnitř, aby do něj zapadl „hříbkový“ tvar) se uzpůsobí pomocí dláta a hoblíku zvaného kocour. Na nosnou svlakovou konstrukci se pak někdy z vnější strany přibíjela dekorativní vrstva (z dřevěných prvků vyskládané obrazce, rozety či vyřezávané reliéfy).

K vytvoření pravého svlaku potřebujete například svlakový hoblík, pilu svlakovku a hoblík kocour

Klasická svlaková konstrukce je už přece jen vyšší truhlařina, ale pokud se nebojíte experimentovat, nechte se jí přinejmenším inspirovat. Pro zjednodušení práce můžete jako základ dveří použít například hotovou spárovku. Do ní se vyřízne svlakové lože. Existuje na to speciální pila svlakovka s výškou listu, který umožňuje dodržet potřebnou hloubku zářezu. Vzdálenost zářezů pro svlakové lože pečlivě vyměříme a zakreslíme. Po vyříznutí obou zářezů se potřebný otvor upraví dlátem a hoblíkem kocourem. Pravý svlak se vsazuje „na sucho“ a nelepí se, aby mohlo dřevo ještě nějakou dobu pracovat a správně se usadit. Jinak by se při změnách vlhkosti mohla prkna potrhat. Dobře udělaný svlak by měl jít do dvou třetin délky zasunout rukou, zbylá třetina se zatlouká.

Nemáte-li k dispozici speciální nářadí či dostatek kuráže na souboj s tradičním svlakem, existuje jednodušší varianta nazývaná přibíjený či sbíjený svlak. Jinými slovy – často vídané praktické prkenné či palubkové dveře, spojené typickým „zetkem“ z dvojice příčných a jednoho úhlopříčného prkna či latě.

Tento svlak se neusazuje do svlakového lože a nevytváří se žádné profily ani rybinové spoje. Prkna či latě se jednoduše přibijí nebo přišroubují k svislým palubkám. Aby se posléze nesvěsily, udělá se mezi dvěma příčnými svlaky šikmá vzpěra od spodního pantu k vnějšímu konci horního svlaku. Některé zdroje uvádějí i opačnou možnost, tedy od vnějšího konce dolního svlaku k hornímu pantu. Příčná vzpěra je pro dostatečnou stabilizaci dveří v každém případě nutná.

I tyto dveře můžete osadit vratovými panty a některým typem závory, petlice či krabicového zámku. Ten pokud možno barevně slaďte s odstínem pantů.

text: Richard Guryča
foto: Miloš Kodýdek, Pavel Veselý a archiv