U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Vymazávka spár
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
KROK ZA KROKEM (10)
Okolo žádné jiné činnosti při rekonstrukci roubených domů nekoluje tolik předsudků jako kolem vymazávky spár. Částečně právem – výplň spár bývá náchylná k praskání či vypadávání, takže mnoho chalupářů se snaží tento problém vyřešit jednou provždy. Můžeme pak vyslechnout, dokonce se i dočíst zaručené recepty, jak spáry vyspravit cementem, spárovacím tmelem, polyuretanem, skelnou vatou a kdovíčím ještě.
Hned v úvodu je třeba uvést všechny tyto receptury na pravou míru. Přinejlepším jsou to postupy dlouhodobě neprověřené, v horším případě přímo škodlivé. Staré roubené chalupy jsou totiž na aplikaci novodobých materiálů mimořádně citlivé. Zdánlivě drobným zásahem, jakým je vymazávka spár, můžeme způsobit změnu prodyšnosti stěn a vnitřního mikroklimatu a tím nastartovat řetězovou reakci problémů. Nejhorší možností je vyspárování objektu neprodyšnými materiály, ať již jde o cementové malty či omítky nebo o plastické hmoty (polyuretanová pěna, různé tmely apod.). O něco lepší je vápenná malta, která je ovšem tvrdá, není schopna přenést drobné pohyby stavby a tudíž snadno praská a vypadává. Proto zavrhněme všechny novodobé náhražky a vydejme se tradiční osvědčenou cestou, která byla důvěrně známá ještě generaci našich dědů.
Osvědčená mazanina
Jedinou správnou možností je v případě roubených staveb vymazávka hliněnou mazaninou neboli hliněnou maltou. Je to postup dlouhodobě osvědčený (hlína je vedle dřeva nejstarším stavebním materiálem), ovšem vyžaduje jistou zručnost. V minulosti se hlína získávala vždy z místního zdroje. Prakticky u každé vesnice existoval hliník, ze kterého se vhodná stavební hlína dobývala. Pokud nepomohou tipy místních pamětníků, často jej lze objevit na starých katastrálních mapách. Pokud není k dispozici místní zdroj, lze se spokojit se surovinou dovezenou z větší vzdálenosti. Dnes lze hlínu také koupit v obchodech, kam ji dodává např. známý výrobce stavebních materiálů Baumit-Bayosan. Toto řešení je samozřejmě dražší, než získání hlíny z místního zdroje, pro mnohé stavebníky ale může být jednodušší. Kdysi se hlína zpravidla těžila 1 – 2 roky v předstihu před stavbou. Před aplikací se jílovitá hlína promíchala v poměru zhruba 1 : 1 s řezanou slámou různé délky (5 – 10 cm, někdy i delší). Objevují se i další příměsi jako plevy, chlupy, pazdeří apod. Tyto přísady mají zabránit praskání vymazávky a zajistit její lepší soudržnost. Hlína by naopak neměla obsahovat humus. Neosvědčilo se ani přidání vápna – vymazávka je pak sice tvrdší, ale snadno praská. Dnes ovšem již nejsme odkázáni jen na kopanou či dovezenou hlínu. Osvědčeným zdrojem je především stavba sama. Bylo by hříchem vyhodit z neznalosti funkční hliněnou mazaninu, která je na stavbě použita a je vlastně již na míru namíchána. Veškeré hliněné omítky, vymazávky a v případě nutnosti i hliněnou podlahu z půdy lze s úspěchem recyklovat. Rozdrobené zbytky, zbavené vápenných nátěrů či kusů malty a omítek, lze v kádi nechat změknout a pak normálně zpracovat jako maltu.
Postup vymazávky
Nejdůležitější pro úspěšnou opravu je příprava vlastní stavby. Především je nutné postarat se o statiku domu, aby v ní nedocházelo k větším sezónním pohybům, dále zajistit ochranu proti vlhkosti a provést nutné tesařské opravy a ošetření dřeva. Široké spáry mezi stěnovými trámy se v minulosti ucpávaly mechem a slabší kulatinou. My zde můžeme použít i méně kvalitní odpadní dřevo, ovšem vždy by mělo být ošetřené vhodnými prostředky proti škůdcům. Snad není třeba připomínat, že soudržné zachovalé úseky vymazávky není nutné odstraňovat.
Do trámů se ve spárách tradičně zatloukaly štípané dubové kolíčky. Není důvodu, proč tento postup nezopakovat – je nenáročný a levný a zvládne jej snad každý. Kolíčky si můžeme připravit z tenké dubové latě. Nahradit tradiční dubové kolíčky běžnými hřebíky a vázacím drátem znamená odbytou práci, i když přinejhorším i toto řešení účel splní.
Do takto připravených spár se pak již nanáší vlastní hliněná mazanina. Existuje několik možností. První je hliněnou mazaninu do spár naházet běžnou zednickou lžící jako maltu a poté dobře utáhnout. Druhou možností je kašovitou hliněnou směs nanášet přímo rukama (v gumových rukavicích). Za třetí lze z hliněné hmoty vytvořit válečky, které se pak vtlačují do spár. Osvědčily se nám především první dvě možnosti.
Finální úpravy
Dobře utažený povrch spár je možné po několika dnech (po zavadnutí) opatřit finální lícovou vrstvou. Vzniklé prasklinky je buď možné zatřít řídkou jemnější hliněnou kaší, nebo lze na nerovný zdrsněný povrch natáhnout tenkou vrstvu jemné hliněné směsi již bez slámy – jakýsi štuk. Každopádně je vhodné již při vymazávce myslet na detaily. Spáry by měly mírně ustupovat od líce stěn, aby se zamezilo příliš snadnému zatékání srážkové vody.
Konečná úprava spár záleží především na celkovém vzhledu domu a na místních zvyklostech. Vymazávku lze ponechat v přírodní barvě hlíny, která v kombinaci s nepatinovaným starým dřevem působí zpravidla velmi příjemným dojmem. Alternativně lze spáry nabílit, nebo opatřit jiným barevným nátěrem (tradičně se používala barva šmolková, okrová či růžová). Ale pozor, nátěr by měl být čistě vápenný. Aplikací nevhodných neprodyšných nátěrových hmot lze celou zdařile provedenou opravu zkazit. Trámy, potřísněné hlínou, by měly být samozřejmě šetrně očištěny.
Na závěr je třeba připomenout, že oprava spár je poměrně náročná a vyžaduje určitou zkušenost. Nejvhodnější je proto vyzkoušet si postup, nebo i více postupů s několika vzorky nanečisto. Pokud to je možné, doporučuji ponechat vzorky na místě přes zimu a až na jaře přistoupit k celkové opravě. I tak je ale třeba počítat vždy po několika letech s drobnými vysprávkami.
O autorovi| ing. arch. Jan Pešta, shp-pesta@seznam.cz
Popisy k obrázkům
Nahazování hliněné vymazávky spár běžnou zednickou lžící. Vymazávku je nutné dobře utáhnout
Detailní pohled na dokončenou vymazávku spár srubové stěny s utaženou a uhlazenou lícovou vrstvou
Detail roubené stěny připravené pro aplikaci vymazávky. Do širších spár jsou vloženy kusy dřeva, do stěnových trámců jsou zatlučené dubové kolíčky
Autor fotografií: FOTO AUTOR
