Výběr a instalace vany
Vana se vybírá zejména podle materiálu, tvaru, designu a ceny. Můžete volit levné a praktické řešení, zůstat u tradice, nebo si na koupání zařídit maximální pohodlí a komfort.
Leckdo si sice vystačí se sprchovým koutem, ale vana ke koupelně patří a představa spočinutí ve voňavé horké vodě je mnohdy vrcholem domácího blaha, které si může člověk dopřát. Proč si tedy nezařídit koupelnu se vším všudy právě na chalupě či na chatě, kam se jezdí relaxovat a nabírat nové síly?
Máme-li tedy vyřešeno vše ostatní včetně obkladů a dlažby, topení i ohřevu horké vody, zůstává před námi výběr vany jako pomyslného středobodu místnosti, ve které by měla taková vana dobře sloužit a co nejlépe vypadat.
Hřejivá a tichá
Může být vana hlučná, nebo tichá? Odpověď vám dá napouštění vody do koupací nádoby ze smaltovaného ocelového plechu a dětské hrátky v takové vaně a srovnání s „provozem“ v akrylové vaně, která opravdu výrazně méně rezonuje a neduní při každém pohybu. Pro leckoho to může být podstatné kritérium výběru, takže materiál bude při rozhodování důležitou položkou na seznamu. Z akrylu i smaltované oceli seženete nejlevnější vany, takže lze zaměřit výběr u těchto materiálů i na cenu, ale ocel (stejně jako litina) zároveň představuje tradici a často na ni narazíte i v kategorii retro výrobků.
Akryl je pružný, hřejivý, není však nezničitelný, někdy trochu vrže a není zcela odolný proti poškrábání. Ocel vydrží víc, ale vyvolává pocit chladu a smalt se může odloupnout. Litina zpravidla představuje drahé varianty v podobě replik historických výrobků, nákladné bývají i vany ze dřeva či skla.
Dřevěné vany mohou dodat koupelně i koupání zcela jedinečný ráz a v některých se budete cítit doslova jako v ořechové skořápce. Zpravidla jde o velmi nákladné designové výrobky, ale kromě ručně dělaných nádob z exotických dřevin lze koupit i „obyčejnější“ varianty dřevěných van vyráběné podobným postupem jako klasické sudy a kádě. Vany bývají rovněž zpevněné obručemi, mívají ploché dno a podobají se vanám, které dříve tvořily a leckde ještě tvoří běžné vybavení například v lázeňských domech. Taková vana se může stát součástí koupelny v retro stylu a bude skvěle vypadat třeba vedle lázeňských kamen, ale stejně tak může tvořit atraktivní historizující solitér uprostřed moderního interiéru.
Montáž vany
V detailech se u různých typů van může postup usazení lišit, ale pokud nejde o vanu samostatně stojící, je klíčové dostatečně stabilní upevnění pomocí připravené konstrukce nebo dodaných polystyrenových tvárnic a kotvicích prvků. Výrobce obvykle přidává instalační manuál, postupy najdete i na webech hobbymarketů (např. Baumax, Hornbach) či u prodejců van (např. Ravak, Siko). Obecně je důležité mít před instalací nejen vše potřebné nářadí a montážní příslušenství, ale i zkompletované odpady, které mnohdy nebývají součástí sady k vaně. Z prostorových důvodů se někdy rovněž musí montovat vodovodní baterie až poté, co je vana usazená na určené místo. Začíná se obvykle montáží nožiček, na nichž vana stojí, a vždy je nutné hlídat rovinu pomocí vodováhy.
Podle tvaru
Univerzální, praktický, pohodlný a nejvhodnější pro případné sprchování je obdélníkový tvar vany. Chcete-li se ve vaně sprchovat ve stoje, vybírejte spíše rovný tvar dna.
Dobré rady
- Vanu lze vybírat i podle barvy a obvyklá bílá, béžová či slonová kost je řešení, na něž se lze spolehnout. Pozor na výraznější a nápadnější barvy, zvláště pokud se liší od odstínu umývadla a WC. Dřevo je díky odstínu, barvě a tvaru výrazné natolik, že bude prostoru dominovat a není třeba se ho bát.
- Koupelnu zařizujte i s ohledem na to, aby byla vana chráněná před pádem lahviček s kosmetikou či jiných těžších a tvrdých předmětů, které mohou poškodit smalt nebo povrch akrylové skořepiny. Tyto škody se těžko odstraňují a škrábance či vrypy neruší jen na pohled, ale jsou i nepříjemné při koupání.
- Ať už volíte jakýkoli způsob usazení vany, nezapomeňte na montážní (revizní) dvířka, jimiž se v případě potřeby dostanete k odpadu. Je to nezbytné zvláště v případě, kdy vanu obezdíte a obložíte obkládačkami, jinak by se muselo bourat.
Text: Richard Guryča
Foto: Shutterstock