Všudypřítomná zídka
Zídka je stavební prvek, který může ozvláštnit každou zahradu. Ať už zděná, nebo z volně loženého kamene, může pomoci při zpevnění terénních vln uměle vytvořených na rovinatém pozemku.
Zídku lze využít k rozbití zcela rovné plochy – ať ve výsadbě či na trávníku. Může ohradit prostor kolem posezení a vytvořit tak intimní prostor. Může také pouze akcentovat výsadbu, případně sloužit k sezení jako odpočinková plocha.
Je na vás, jestli se rozhodnete vystavět zídku ve tvaru meandru, či rovnou jako podle pravítka.
Základy zídky
Samostatně stojící zídka v rovině by měla stát na dobře upěchované drenážní vrstvě ze štěrku. Pokud ale má zajišťovat svah, chce to betonové základy. V zídce pak je potřeba u její báze vytvořit několik odvodňovacích otvorů.
Vyšší zídkou lze zajistit i úpatí strmého svahu. Tam ale na betonový základ nejprve umístěte opěrné stěny ve tvaru písmene „L“ a ty z vnější strany zakryjte vyskládanými kameny.
Materiál
Podle charakteru zahrady i podle lokální dostupnosti lze zídku vystavět ze štípané břidlice, z opuky, znělce, pískovcových kvádrů, žuly, porfyru nebo z čediče. Vhodnější je lomový kámen než říční valouny.
Zídka může být samozřejmě i cihlová, ze speciálně pálených pohledových cihel typu klinker. V poslední době se staví zídky z gabionů – použít lze jakýkoli kámen od světlé opuky po černý čedič.
Palisáda – čedič nebo dřevo
Jako materiál pro palisádu se hodí sloupky z čediče nebo odlité z betonu, velmi příjemně působí palisáda z vakuově impregnovaného dřeva. Dříve se k tomu používaly i staré železniční pražce.
Ve srovnání se zídkou působí palisáda subtilnějším dojmem a můžete ji využít na optické odstínění některých partií pozemku.
Volně ložená zídka vybízí k osázení skalničkami. Specialitou je nízká a široká zídka – kamenná nebo cihlová, která může tvořit základnu pro vyvýšenou květinovou výsadbu.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller