U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
VŠICHNI JSME POVINNI PŘEDCHÁZET JEJICH VZNIKU
Kategorie: Právo | Autor: Šárka Stejskalová
K zákonu o odpadech
ZÁKON
Každý z nás se denně setkává s nějakou formou odpadu, ale jen někteří se nad problémem hlouběji zamyslí. Proto je namístě seznámit se alespoň s některými pasážemi zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech. Nazývá odpadem věc movitou, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji odložit, nebo byla vyřazena na základě zvláštního zákona, a tak se týká nás všech. Právnické i fyzické osoby, z jejichž činností v rámci podnikání vzniká odpad, jsou zákonem označeni jako původci odpadu. Za fyzické osoby, které odpad odloží na místě obcí k tomu určeném, se původcem a současně i vlastníkem tohoto odpadu, tzv. komunálního, stává obec. Pod pojem “komunální” patří však i odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů. Povinnost předcházet vzniku odpadů a omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti ukládá zákon každému. Zároveň omezuje nakládání s odpady, a to nejen s nebezpečnými, pouze způsobem jím stanoveným. K jejich úpravě, využívání nebo zneškodňování povoluje pouze zařízení, místa a objekty k tomu určené.
Kdo zneškodní odpad
Zneškodnění odpadu v případě, že jeho původce je znám, ale nezdržuje se na území ČR, zabezpečí okresní úřad, a to na náklady původce. Pokud však původce nelze zjistit, přechází tato povinnost na vlastníka nemovitosti, na níž je odpad umístěn, a to rovněž na jeho náklady. Pouze prokázání nezaviněnosti uložení odpadu a učinění veškerých opatření k ochraně nemovitosti zbaví jejího majitele zavinění a okresní úřad mu účelně vynaložené náklady na zneškodnění odpadu uhradí. Aby nakládání s odpady bylo bezpečné a nezhoršovalo životní prostředí, jsou původci povinni veškerý odpad zařadit podle druhů a kategorií do Katalogu odpadů. Na tomto zařazení, které zhodnotí právnická nebo fyzická osoba pověřená ministerstvem životního prostředí, závisí způsob nakládání s odpadem. Povinnosti původců odpadu, včetně obcí, jsou přesně zákonem vyjmenovány, přičemž původce je odpovědný za nakládání s odpady až do doby jejich využití nebo zneškodnění nebo předání oprávněné osobě, tj. právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů.
Pravidla sběru a výkupu
Povinnost osob oprávněných k nakládání s odpady při sběru a výkupu odpadů je rovněž přesně stanovena. Zejména je zmíněná osoba povinna vést evidenci osob, od kterých odpady uvedené v seznamu ministerstva odebrala nebo vykoupila, přičemž je oprávněna vyžadovat k nahlédnutí jejich osobní průkazy totožnosti a bez ověření totožnosti tento odpad neodebere ani nevykoupí. Ukládat odpad lze pouze na skládkách, které svým technickým provedením splňují požadavky stanovené vyhláškou ministerstva. Technické provedení skládky musí odpovídat zásadám ochrany životního prostředí po celou dobu jejího provozu. Po jeho ukončení je povinností rekultivovat skládku a využít tento prostor v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací. Provozovatel skládky určí seznam odpadků, které lze na skládce ukládat a dodržování pravidel kontroluje podle provozního řádu skládky.
Finance v rukou obce
Za uložení odpadků je původce povinen platit poplatek, který vybírá provozovatel skládky. Jeho základní složka je příjmem obce a tzv. riziková složka příjmem Státního fondu životního prostředí. Na území obce nakládá s komunálním odpadem oprávněná osoba, která obdržela písemný souhlas obce. Obec je kompetentní stanovit místní systém sběru, svozu, třídění, využívání a zneškodňování komunálních odpadů, včetně systému nakládání se stavebním odpadem. Obec může rovněž stanovit výši poplatku za nakládání s odpadem. Je povinna určit místa, kam jej mohou fyzické osoby odkládat a místa pro uskladnění jeho nebezpečných složek (případně i s pravidelným svozem). Jak již bylo řečeno, obec je oprávněna vybírat za komunální odpad vznikající na jejím území poplatek. Poplatníkem je každá fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká. Plátcem poplatku je vlastník nebo správce budovy či nemovitosti, kde vzniká. Jeho povinností je poplatek dále rozúčtovat na jednotlivé poplatníky. Vlastníci bytů vymezených jako jednotky podle zvláštního předpisu, kteří nemají správce, jsou poplatníky i plátci zároveň. Správu poplatku vykonává obec. Maximální výše poplatku se stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce, rozvržených na jednotlivé poplatníky. Mohou tu být promítnuty i náklady spojené s pronájmem nádob určených k odkládání odpadu. Poplatek je příjmem obce. Původci nebo osoby oprávněné, produkující komunální odpad, platí cenu uvedenou v písemné dohodě, kterou se zapojili do systému stanoveného obcí. Při porušení pravidel nakládání s odpady má obec pravomoc uložit do dvou, resp. pěti let oprávněné osobě pokutu, jejíž výše je podle závažnosti stanovena až do 10 milionů Kč, u nebezpečných odpadů až do 30 milionů Kč. Za daných podmínek lze pokutu uložit i opakovaně, a to až do výše dvojnásobku horní hranice sazby. Při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, popř. k míře jeho poškození. Zákon dále upravuje dovoz, vývoz a tranzitní přepravu odpadů. Je stanoveno, že dovoz odpadů za účelem jejich zneškodnění v ČR, stejně jako vývoz nebezpečných odpadů za účelem recyklace do zemí, které nejsou členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), je zakázán. Vyhláška ministerstva stanoví podmínky dovozu, vývozu a tranzitu odpadu. Existuje tzv. červený, zelený a žlutý seznam, stanovící např. u kterých odpadů je dovoz, vývoz nebo tranzit možný pouze se souhlasem ministerstva, s kterými lze volně obchodovat a které je možné dovézt pouze po splnění oznamovací povinnosti.
Obaly recyklovat nebo vracet
Pokud jde o obalové materiály, je důležité ustanovení § 18 zákona, podle kterého výrobci a dovozci zboží nesmějí uvádět na trh výrobky, jejichž nespotřebované části a obaly nebo odpady z nich nelze dále využít nebo zneškodnit způsobem, při kterém by vliv na životní prostředí nepřesahoval míru stanovenou zvláštním předpisem. Vyhláška ministerstva stanoví maximální hodnoty obsahu olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu, přípustné ve vyrobených a dovezených obalech. Od 1. ledna 2008 je zakázáno vyrábět a dovážet obaly zhotovené z polyvinylchloridu (PVC) a výrobky v takovýchto obalech. Výrobci a dovozci obalů a obalových materiálů jsou dále povinni zajistit, aby nejpozději do 31. prosince 2000 byl obalový odpad využíván a recyklován v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva. Předpisem je rovněž stanovena povinnost zpětného odběru obalů, jakož i evidence a ohlašování odpadů. V systému výkonu státní správy v oblasti nakládání s odpady je zákonem vymezena pravomoc ministerstva životního prostředí ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví, inspekce i jednotlivých inspektorů, celních orgánů, kraje, okresních úřadů i obcí. Samostatně jsou upraveny zvláštní požadavky pro nakládání s některými nebezpečnými odpady.
