U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Voda v zahradní kompozici
Kategorie: Zahrada | Autor: Petr Hladík
STYL
V dnešním přetechnizovaném světě nás to táhne z města ven na chatu nebo chalupu. Zahrada je příroda plná květů a syté zeleně, v níž se cítíme dobře a pohodlně.
K dotvoření této přírodní atmosféry můžeme použít irůzné vodní plochy, protože právě voda je jedním ze základních harmonických prvků zahrady. Hned po obloze je totiž vodní hladina tím nejsvětlejším místem. Při setmění je navíc můžeme vystupňovat vhodným osvětlením. Zrcadlením této plochy se zvýrazní okolní barevné i tvarové zahradní efekty. Zahledí-li se člověk na vodní hladinu, zaposlouchá-li se do šumění potůčku či vodopádu, vnímá vodu jako krásno uvolňující fantazii. Dobře vyřešené a vhodně založené vodní nádrže jsou pěkným a příjemným doplňkem každé zahrady. Rybníček nebo jezírko se stává při vhodném umístění důležitým výtvarným komponentem. Místo u nádrže doplněné vodními a bažinnými rostlinami láká k posezení a rozjímání.
Umístění a konstrukce
Musíme pamatovat na sladění velikosti nádrže s rozměry zahrady. Ty by neměly zabírat svou plochou víc než šestinu, maximálně čtvrtinu z celkové rozlohy. Pokud si můžeme vybírat, dáme přednost rybníčku se zpevněným dnem, aby byl splněn požadavek nepropustnosti. Pěstované rostliny vyžadují stálou a neklesající hladinu vody, což umožní právě jen nepropustná nádrž. Podle sortimentu pěstovaných rostlin určujeme hloubku jezírka. Leknínům a dalším vodním rostlinám stačí většinou hloubka vody 60 až 100 centimetrů. Rostliny z bažin vystačí jen s 10 až 15 centimetry vody nad kořeny, protože jejich kořenový systém potřebuje více kyslíku. Minimální plocha vodní hladiny nemá být menší než 5 metrů čtverečních, ale máme-li dostatečně velkou zahradu, raději volíme plochu až 10 metrů. Čím větší nádrž, tím stabilnější je teplota bez větších výkyvů. Umístění nádrže je pohledově nejvhodnější do blízkosti odpočinkového koutu nebo přízemní terasy. V místech přístupu nesmí být vodní hladina zakryta vysokými rostlinami. Těmi osázíme maximálně třetinu plochy, aby si nádrž zachovala svou estetickou působivost odrazu ve vodním zrcadle. Dbáme na plné oslunění zvláště leknínového jezírka, protože zastíněné lekníny hůře kvetou. Vodní rostliny včetně leknínů umisťujeme spíše k okrajům jezírka a snažíme se vyhnout středu. Krásu velkých nádrží umocníme skupinou balvanů vyčnívajících z vodní plochy nebo navršených na břehu, takže do vody jen zasahují. Na konstrukci nádrže se nejčastěji používá beton nebo plastová fólie. Nedostatkem betonu je malá pružnost. Sedání nebo vyschnutí půdy může způsobit praskání dna a stěn. Rovněž tlak způsobený zmrznutím vody může betonovou nádrž roztrhnout. Vhodným způsobem je vybetonování vykopaného a vymodelovaného podkladu s využitím železné výztuže. Běžně se dnes používá fólie silnostěnná o síle 0,5 – 1 mm.
Život v jezírku
Do zahradního jezírka patří ryby zajímavých tvarů, pěkně vybarvené a hodně se pohybující. Dále takové, které se nebojí plavat blízko hladiny, abychom je mohli pozorovat. Nejčastěji jsou to kapři, karas obecný, karas stříbřitý, zlatý a v neposlední řadě zlatí jeseni, slunky, plotice a další. Nejvhodnější jsou ryby živící se řasami a hmyzem. Do tohoto prostředí jsou nevhodné dravé ryby nebo takové, které žijí spíše u dna, takže víří vodu a kalí ji. Z dalších vítaných živočichů u jezírka můžeme spatřit žáby a čolky. Ptactvo z blízkého okolí se slétá k vodě za osvěžením a koupelí. Méně vítáni jsou vodní ptáci živící se rybami, případně další živočichové lovící osazenstvo jezírka (např. užovky) nebo býložraví savci (hryzec, ondatra) poškozující vodní vegetaci.
Pěstování leknínů
Pro zahradní vodní nádrže jsou vhodné druhy, které dobře přezimují. Lekníny velmi rychle rostou a vytvářejí mohutný kořenový systém. Jsou to vzplývavé vodní rostliny, jejichž oddenky přídavnými kořeny ukotvují rostlinu alisty s květy v období vegetace leží na vodní hladině. Nejlépe kvetou při teplotě 15 až 20 °C od konce dubna do listopadu. V naší přírodě roste leknín bílý a leknín bělostný. Stojatá a sluncem prohřátá voda vyhovuje leknínům nejlépe, proto základní podmínkou dobrého růstu a kvetení je umístění vodní plochy na slunném místě. Vysoké stromy jsou žádoucí spíše ve větší vzdálenosti, aby nevrhaly stín na vodní hladinu a na podzim ji neznečišťovaly padajícím listím. Pěstební zemina má být těžká s obsahem dostatečného množství živin bez nerozložených rostlinných zbytků, listí a bahna. Tyto komponenty by brzy byly vyplaveny vodou a jejich rozklad by způsobil zákal vody a nežádoucí růst zelených řas. Vodní nádrže s pevným nepropustným dnem je vhodné osazovat lekníny v koších nebo podobných nádobách. Jiný způsob výsadby spočívá v tom, aby vrstva zeminy byla kolem kořenů a oddenku silná 15 – 20 cm a aby oddenek vzrostným vrcholem slistovými pupeny (popřípadě i 2 – 3 mladými listy) směřoval vzhůru. Pevně u dna udržíme rostlinu, zatížíme-li oddenek kameny a zasypeme vrstvou písku. Venkovní lekníny množíme dělením a sázíme od března do května, nejpozději v září. Lekníny vysazené na jaře často kvetou již do tří měsíců. Můžeme je množit isemeny. Rostliny po třech letech vyjmeme, obnovíme zeminu, popřípadě rozdělíme a znovu osázíme mladšími rostlinami. Lekníny vysázené v koších přesazujeme každoročně. Venkovní lekníny přezimujeme pod vodou ve venkovních nádržích při nezámrzné hloubce 50 – 60 cm. Fóliové nádrže na zimu nevypouštíme. Nádrže z betonu při správné konstrukci vydrží velké tlaky i silné mrazy.
